Boomer Space

IN FLAMES - Siren Charms

Víte, co mne baví nejvíc na těch dnešních IN FLAMES? Že z vysoka serou na názory zhrzených metlošů vyžadujících od nich patnáct let starý mustr plný bleskových kytarových kejklí a uřvaného Fridénova projevu z období alb jako třeba „Colony“. Osobně si totiž myslím, že potencionální návrat k vlastním kořenům by Švédy nejenom že nikam neposunul po stránce komerční, ale určitě by je totálně zazdil i po stránce umělecké. Mám za to, že zrovna v jejich případě by byl návrat k melodickému thrash/deathu úplně tou nejhorší cestou. Kdykoliv sám vyžaduji k poslechu razantní riffovitý metal, vždy určitě raději sahám po starších výtvorech kapel jako KREATOR, SLAYER, ANTHRAX, SEPULTURA nebo CARCASS, než po starých albech IN FLAMES a CHILDREN OF BODOM z devadesátých let. Na rozdíl od mnohých je mi postupný vývoj  této švédské kapely velmi sympatický a prakticky na něj aplikuji vlastní tvrzení, že čím méně budou IN FLAMES hrát čistý metal, tím pro mne budou umělecky hodnotnější. Stížnosti na současný velmi ufňukaný Fridénův hlasový projev absolutně nepobírám, protože jej považuji za právě jedno ze zásadních koření utvářejících přesně to, co se mi na jejich současné hudbě líbí. 



Už skutečnost, že se tentokrát Švédové usadili v Berlíně ve studiových komplexech Hansa, kde v dávné minulosti vznikla velká spousta znamenitých nahrávek indie-rockové, punkrockové a synthy-popové scény, svědčila ve prospěch dalšího odklonu od metalové platformy a tradičních kovových hodnot. Deska nakonec můj předpoklad potvrdila, byť jí stále řadím do metalového ranku. Novinka „Siren Charms“ je dosud nejvýraznějším úkrokem od stylu s jakým IN FLAMES v devadesátých letech vešli ve známost a sklízeli první úspěchy. Kapela dnes staví na zcela odlišných vlastnostech své tvorby, je však stejně zapálená. O tom rozhodně nepochybuji ani na vteřinu. On s novinkou totiž nenastává pouze rozdíl oproti albům jako „Whoracle“ a „Clayman“, ale jde o velký rozdíl i oproti oblíbenému albu „Come Clarity“, které mnozí považují za to nejlepší z poslední dekády. Už první ohlasy na „Siren Charms“ byly velmi kritické a vlastně jsem si díky nim vzpomněl na případ britských zasmušilců z PARADISE LOST, kteří, v roce 1999 v době vydání jejich jasně nejpopovější desky „Host“, byli okamžitě po realizaci této nahrávky zaházeni ze všech stran splašky, přitom šlo o velmi dobré album, které spousta nových posluchačů objevila a mnoho starých docenilo až postupem doby a dnes se o něm hovoří jako o poslední vývojově přínosné věci od této kapely. Ano, IN FLAMES jsou dnes v podobné pozici (a to ani zdaleka nevyměkli tolik) a já jim díky tomu moc fandím. 


Fandím totiž jejich odvaze dělat věci podle svého a srát na vidle a holínky, srát na všechny metalové okovy, které jsou dobré tak pro smrduté venkovské patolízaly bez talentu a odvahy. Jakkoliv deska „Siren Charms“ stále zůstává (dle mého úsudku) hodně metalovou záležitostí, mám za to, že splňuje přesně ten posun, jakého chtěla kapela docílit. Songy jsou mnohem pročištěnější, většina jich graduje do výrazných refrénů (ne však hloupě přeslazených, ale příjemně poberlínsku nahořklých) a vlastní vybroušený a moderní zvukový kabátek. 


Výrazného prostoru se zde dostává nejrůznějším samplům a klávesovým aranžím, které v kombinaci s úspornější (o to však lepší) kytarovou hrou, utvářejí povedenou instrumentální složku skladeb. Důkazem toho je hned úvodní song „In Plain View“. Mám za to, že Björn Gelotte dnes dobře ví, kdy  ve skladbách nehrát a naopak, kdy se do toho pustit se vší vervou. Dnešní IN FLAMES to je moderní spojení popové melodiky s nu-metalovou razancí a bohatými (nikoliv však přeplácanými, nýbrž vkusnými) aranžemi. Vše je dokonale vyšlechtěno, tak aby plnilo ty nejpřísnější kritéria pro moderní chytlavé album. Přejděme tedy k dalším skladbám. Vybroušný riffing uvede hned následnou „Everything´s Gone“ a zastřený vokál ve slokách přechází až v refrénech do vášnivějších poloh. Skladba má znamenitý a hodně hutný groove a skvěle šlape. Jde určitě o jednu z nejpovedenějších věcí z té tvrdší poloviny nahrávky. S třetí „Paralyzed“ se dostáváme do fáze největších hitů kolekce. Umírněnější forma zde dává prostor k vyniknutí procítěnému zpěvu Anderse Fridéna, který podmazávají moderní synthy podklady. Vše posléze vrcholí výtečným refrénem. Stejně dobrá je i plíživá „Through Oblivion“, která sice zpočátku působí trochu ospale, ale posléze nabídne ten nejchytlavější refrén nahrávky. Podle podobného mustru jsou složeny i další dvě položky – „With Eyes Wide Open“ a titulní „Siren Charms“, které onu střední fázi líbivých songů uzavřou. Vlastně až po tento moment považuji novinku IN FLAMES za velmi povedenou moderní rockovou fošnu bez závažného zaváhání. Ona tedy moderní zůstane až do konce, ale s další skladbou „When The World Explodes“, kde Fridén vřeští na hranici kolapsu a vše působí velmi zuřivě a rozohněně, pravda trochu upadá skladatelský základ. IN FLAMES mi dnes totiž v těch dravějším momentech přijdou více vykalkulovaní než je tomu v případě těch mírnějších. V kontrastně unylém refrénu posledně zmíněné skladby navíc frontmana doprovází Emilia Feldt a neřekl bych, že to je pro tuto skladbu šťastné rozřešení. 


Následuje vcelku zbytečná „Rusted Nail“ a rovněž ne moc nápaditá „Dead Eyes“, kde se zpěvné momenty střídají s těmi vyloženě unavenými, prostě jakási vatovitá stagnace. Poslední dvě skladby jsou však znovu vcelku povedené, takže ať už jde o ostrou riffovici „Monsters In The Ballroom“, vedenou kdesi na hranici nu-metalu a göteborského stylu IN FLAMES zpřed pěti let a „Filtered Truth“, která má v sobě takové ty zdravé bigbítově-hitové ambice, vždy jde o podnětnou vypalovačku, která Švédům rozhodně ostudu neudělá. Sečteno a podtrženo, vývoj IN FLAMES pokračuje správným směrem a ti se nám odměňují výsostně moderní nahrávkou, kde je jejich DNA stále jasně dohledatelné, avšak již léta trvající odklon od jejich starého melody thrash/deathmetalového pojetí z devadesátých let rovněž pokračuje. Podle mého stále kvalitka, byť Sounds Of A Playground Fading zůstalo nepřekonáno a drží si tak u mne pozici nejlepšího alba IN FLAMES. 


CD zakoupeno v obchodě Music Records.


10.09.2014Diskuse (21)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Exodus
11.01.2015 11:31

80%

 

Zetro
11.01.2015 11:31

75%

 

zdenos03.11.2014 16:59

75% uplná pohoda, navzdory všem hejtům kolem desky :) hezká recenze

 

myšák max
07.10.2014 21:32

Výtečné album, výtečná recka!

 

Ministr01.10.2014 22:22

Recenze je skvělá a mluví mně prakticky z duše. Ale Rusted Nail rozhodně není zbytečná skladba, určitě patří k těm slabším, ale za to je dost chytlavá a na singl v tomhle albu jak dělaná. Každopádně to, že Dead eyes je málo nápaditá skladba je naprostej ale naprostej nesmysl a vůbec nechápu, co tenhle názor v téhle recenzi dělá. Dead eyes je možná vůbec nejlepší, nejpromyšlenější a nejprocítěnější skladba na albu... Asi bys jí měl dát ještě šanci...

 

Jestper22.09.2014 09:34

Súhlasím so Strayom. Okrem toho, ze rusted nail je podla mna nie zbytočná, ale chytlavá skladba. Určite je nový album zaujímavejší, ako ich prvé albumy, ale ti emam tiez rád. Málo kapiel dokážeprejsť 3 tvorivé obdobia a v každom si udržat kvalitu a hlavne ten svoj rukopis. Keby som nevedel, ze je to in flames a dakto mi to pustí bez spevu, viem, že sú to oni. A Anders Fríden súhlasím , ze najlepsí výkon. Chlapec sa naučil spievať. Niekomu sa ot možno páči, niekomu nie, ale je to tak. Aj ten hlas znie prirodzenejsie, ako v predchádzajúcich nahrávkach, kde to mal dost naefektované a aj live. Som zvedavý ako o pár dní zahrajú naživo. A niekomu sa to možno naozaj nepáči a má na to právo, ale mnoho ludí ani nepoculo ten album a už hovoria, že to neni ako staré, takze tak

 

Stray
12.09.2014 12:43

Víš, já mám pocit, že je daleko víc těch s názorem podobným tomu Tvému než tomu mému, takže když někdo někoho odpálkovává, pak jsme příjemci my, kterým se ta hudba líbí.:-)

 

Stray
12.09.2014 12:40

To co tam podle mého oproti minulosti chybí, jsou především kytarový Maiden vyhrávky a taková ta metalová energie, novinka je víc statická, což je pravda, i pop je statičtější než metal, že jo? Ale já to mám prostě v jejich případě za klad, lepší práce se syntáky než z nich dělat nějakej zpěvnej bodrej mega-KABÁT, vyhrávky ať si nechaj HAMMERFALL. Ostatně recenze na tyhle grupy tady nikdy nebude. :-)

 

Svářeč12.09.2014 12:09

Tak pokud si myslíš, že Fridén na této desce zpívá nejlíp v kariéře, asi nemá smysl moc diskutovat, neshodneme se :DPokud se ti to líbí, neberu ti to, ale svůj názor jsem napsal. Když tuhle desku srovnám s předchozí SoaPF, tak ta byla natřískaná říznými riffy, chytlavými refrény, Fridén v rámci možností taky zpíval dobře. Tohle mi tady chybí, je to takové unylé. Po porvních posleších jsem měl u poloviny písní problém vybavit si jakoukoli melodii. Působí to na mě tak unaveně.A jen aby bylo jasno, určitě existuje spousta fandů starých IF, kteří na novou tvorbu nadávají jsem kvůli změně stylu a přijde mi to směšné už jen kvůli tomu, že ani ty staré desky mi nepřipadaj jako bůhvíco. Ale na druhou stranu mě už unavuje, že snad v každé diskuzi, které jsem se účastnil, byl jakýkoli kritický názor odpálkován s tím, že daný posluchač je zastydlý "close-minded" metalista - to je prostě takový univerzální argument dnešních fandů IF.

 

Stray
12.09.2014 08:23

"Nadhodnocená" je v mé recenzi novinka z jediného důvodu a sice, že se mi moc líbí a sedla mi do nálady. Když to srovnám třeba s poslední deskou OVERKILL, která absolutně nic neřeší a dostala stejné hodnocení, tedy 80%, tak se přiznám, že IN FLAMES se mi letos líbí víc. Ale ne že bych zvyšoval jejich 80%, ale naopak OVERKILL bych spíš snižoval.:-)Svářeč mele celkem ptákoviny, ale pár podnětných věcí tam taky má.:-) Jenom si říkám, jaký má fanoušek nových IN FLAMES důvod, myslet si, že na tu kapelu ti její staří fans nadávaj kvůli něčemu jinému než změně stylu? Vždyt ten Fridén letos zpívá úplně nejlíp za celou historii souboru. Mě ty letošní skladby prostě přijdou úplně bezvadný a nejlepší je řada započatá skladbou 2. a ukončená skladbou 5., tam se odehrává to nejlepší.