Boomer Space

IN FLAMES - Foregone

Slavná severská kapela slibovala návrat k tvrdší podstatě svých kořenů, k čemuž jí mimo jiné dokopala i úspěšná, účelově vedená a, jak kdosi správně podotkl, až neskutečně přeceňovaná deska projektu THE HALO EFFECT z loňského roku, ve kterém se sešlo hned několik bývalých členů IN FLAMES, či známých person göteborské školy. Od IN FLAMES se tedy předpokládalo, že krapet šlápnou do pedálů. Z mého pohledu se však žádný výrazný návrat do devadesátek nekoná, neboť se Fridénovci tentokrát stačili udělat tvrdými jen jakoby z prvního dojmu a zařadili své nejdůraznější fláky do první třetiny časomíry nového nosiče. „Foregone“ je deskou zhotovenou tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. V rámci nadpoloviční většiny časomíry zní klasická produkce IN FLAMES z posledních deseti let, songy z celou řadou podkresů, hlasových efektů a emotivně laděnou neo-metalovou melodikou, jejíž strůjcem je, kromě kytarového principála Björna Gelotteho, zejména specifický hlasový eskamotér Anders Fridén.


Jak tedy celou novinku „Foregone“ chápat? Dle mého, čím míň budete řešit její potenciál návratu k dřevnímu melo-deathu z devadesátek, tím lépe. IN FLAMES už dávno nechtějí hrát tak, jako tomu bylo tehdy, v časech alb jako „Whoracle“ či „Colony“ , a jejich repertoár, zcela logicky, dnes oslovuje jiný typ posluchačstva. Příklon k americkému prostředí a módnějšímu produktovému neo-metalu možná děsí nejednoho vytrvalce v žlutomodrém hokejovém dresu s třemi korunkami na prsou, který kapele už zhruba dvacet let dává stále nové a nové šance, ale IN FLAMES se s jeho vlhkým snem ztotožňují snad jen v naprosto symbolické rovině.



Možná to chce celou novou desku IN FLAMES vnímat z perspektivy, jestli vás ten který song baví, a ne řešit, jestli je dostatečně „göteborský“. Nějaká ta tvrdost zde popravdě je. Zběsilá „State Of Slow Decay“ navodí hned zkraje střet s terénem AT THE GATES a natlakovaná morda „Foregone Pt.1“ generuje hlavně uniformní metalovou hněvivost. Tyto songy určitě dokáží zaujmout lidi, kteří právě po něčem podobném všeobecně prahnou. Naštěstí jde jen o náznaky a novinka se drží zaběhlých struktur z poslední dekády, což u ní stejně neodvrátí onu koketérii s neduhy a všeobecnostmi dalšími.


Osobně si myslím, že metalové hitovky s nosnými refrény jako „Meet Your Maker“ nebo „Bleeding Out“ přesně reprezentují onen subžánrově volnější rukopis současných IN FLAMES. Mohl bych to celé dění okolo IN FLAMES nazvat konáním kapely uspokojujícím tak trochu všechny a zároveň nikoho. Celý tento směr posléze podtrhnou ještě teskné songy s akustičtějším vyzněním a čistým melancholickým zpěvem Fridéna – především „Foregone Pt.2“ nebo zejména plačtivá „Pure Light Of Mind“ jsou toho důkazem. Během těchto věcí je prakticky rozhodnuto. Vlastně je mě záhadou, proč to leckomu nedochází. Po třech dekádách úspěšné existence, kdy kapela jednoznačně ví, co stále více funguje a co už dávno ne, po všech změnách stylových postupů a v neposlední řadě také po obměnách sestavy, by už i těm nejzabedněnějším mělo dojít, že si kapela s podobně velkým jménem jako IN FLAMES bude prostě dělat co chce.


Z mého pohledu je „Foregone“ zcela typickým albem IN FLAMES posledního desetiletí, albem vesměs zdařilým, byť rozhodně nepatřícím k tomu lepšímu z diskografie těchto Švédů. Kapela se rozhodně nikam nevrací, prostě si jen dál buduje svůj nepříliš osobitý styl, který je už dávno mnohem více groovy a méně postavený na kytarových ozdobách a klokotavých tempech inspirovaných IRON MAIDEN, než tomu bylo u metalu z jejich mládí. Některé skladby se zde vcelku povedly, jiné méně, takže pokud mezi to zdařilejší řadím hymny jako „The Great Deceiver“ nebo „In The Dark“, pak závěrečná třetina nahrávky je spíše kolovrátkový čajíček s absencí trvanlivější stopy. Co zde však zaujme, jsou rozhodně kytarová sóla Chrise Brodericka, díky kterým materiál vyznívá více starosvětsky a propracovaně. Co tedy „Foregone“ vyžaduje především, je otevřená mysl posluchače a velká míra tolerance. Deska zjevně není horší než dvě předešlé a to je na ní vlastně asi to nejpozitivnější zjištění.


17.02.2023Diskuse (9)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Hivris
08.03.2023 08:56

Soudě podle posledního rozhovoru s Broderickem jsou ACT OF DEFIANCE v hibernaci. Což je určitě škoda, i když je otázkou, jestli by třetí album mělo vůbec co nabídnout. A do IF mi Broderickova žoldácká figura docela sedí, protože už je stejně vnímám jen jako kapelu dvou lidí. Respektive tří, pokud počítám producenta Howarda Bensona, kterej má velkej podíl na současném nesnesitelně podbízivém soundu.

Ne že bych chtěl od IF slyšet znovu göteborgský death metal, na to mám jiné koně (NIGHT IN GALES, ABLAZE MY SORROW, příp. NIGHTRAGE), ale ta kapela má potenciál na mnohem víc než na uhlazené rádiové singly. Když ovšem vezmu v potaz opatrnost a průměrnost THE HALO EFFECT, tak to vypadá, že zachovat si vlastní podstatu a přitom hledat další zajímavé směry je opravdu tvrdý oříšek. Oni to ti SOILWORK dělají možná opravdu nejlíp.

 

Louža
06.03.2023 10:13

Sagi : Taky doufám. Nic proti němu. Mám ho rád. Jen do týhle kapely se stylem podle mě prostě moc nehodí.

 

Sagi
06.03.2023 09:07

to Louža: Doufám, že Broderick kvůli IF neodloží k ledu své Act of Defiance, kteří zejména na své dvojce předvádějí našláplý moderní metal.

 

Louža
05.03.2023 21:21

Jo. A kdyby zas někdo začal argumentovat, že tohle fakt ne a že nutně potřebuje devadesátkovej melody death, protože takhle to vždycky bylo a tak to má byť. Nechť si poslechne horkou novinku kapeloprojektu Dance s názvem Where All Things Align. Kluci to roztancovali skvěle a ví jak věci správně zarovnat. Od IF ale ani DT nebo HE bych už dneska bejt váma takovou hudbu nečekal. Ať už oni sami tvrdí cokoli.

 

Louža
05.03.2023 21:16

Stray to jako téměř vždy trefil úplně přesně. Po hromadě kidů, canců, eventuleně plků o návratu kapely ke kořenům (který by mě dost zajímalo kdo vlastně po tak výborné desce jako I the Mask chtěl) jsme dostali naprosto standardní In Flames poslední dekády s kouřovou clonou. Tou je jakoby death metalová kytarová hradba, za níž se kapela občas schovává a v níž taky zdatně utápí dobré nápady, nebo možná maskuje jejich nedostatek (jakmile začínáte album, nebo po vzoru IM dokonce každou skladbu, neúměrně dlouhým brnkacím intrem, stáváte se automaticky podezřelí ze skladatelské impotence). Písničková struktura skladeb je v klasickém novodobém mustru. Potěšující je, že Anders zachoval vokální kvality předchozí desky, což je ale jen chabá záplata na realitu, protože živě takhle samozřejmě nezpívá ani omylem! Ale ať mi to klidně studiově nalže za mými zády do očí, na koncerty IF už stejně nechodím. Kde se se Strayem neshodnu je Broderick, který je podle mého soudu v řadách IF univerzálně špatnou volbou, protože absolutně nesdílí cit pro švédskou odrhovačkovou melodiku téhle grupy. Naštěstí tam ale skoro nic nehraje. Stačí se podívat na videa, kde přehrává své IF party. Dokonalý prototyp trestuhodně nevytěženého kytaristy, který nedej metalový bože (Robe?) aby byl vytěžen. Těch několik sól, kterými nás na novince obdařil do hudby IF fakt unikátně nepadne. Jeho největším přínosem pro svět je, že nahradil Engelina, který se tak může naplno věnovat Halo Effectu a hlavně své skvělé formaci We Sell Dead. Podepisuji těch 60%, ale v kontextu toho, že předchozí řadovka mi dost sedla a dal bych jí 90. Battles 80 a Siren 70. Foregone mi přijde z hlediska vývoje kapely jako fakt zbytečný album a snaha o křečovitý krok zpět, který se stejně vůbec nepovedl.

 

Smolik
22.02.2023 10:20

Verkligheten ještě docela jo, ale Overgivenheten mi nějak nesedlo.

 

zdenos
20.02.2023 20:00

SMOLÍK - Soilwork neba?

 

Smolik
19.02.2023 21:16

U THE mi vadí ten hodný zvuk, jinak by to bylo hodně v pohodě. Novinka IF mě po singlech opravdu zklamala. Každopádně poslední album z tohoto ranku, které si rád poslechnu i dnes je Atoma. A to je rok 2016…

 

Martin
17.02.2023 11:35

Z desek kolem lidí z In Flames a Dark tranquillity z posledních 2 let nejlepší Days of the lost. Foregone a Moment poslechnuto, odloženo...U In flames už jsem si za posledních 10 let zvyknul, že se míjíme. U Dark tranquillity to mrzí ( ale po personálních ztátách i očekávané ). K the Halo effect se sem tam budu vracet, ale v rámci žánru už bylo samozřejmě lépe...