Last Hardrock Outsider

IN FLAMES - Battles

Nepatřím zrovna k fanouškům starých melodicko-deathových IN FLAMES z devadesátých let. V té době mne stále se teprve formující kapela z Gothenburgu byla úplně volná a zaujala mne poprvé až s deskou „Reroute the Remains“ z roku 2002. Od tohoto přelomového alba se styl ambiciózních Švédů ubíral cestou čím dál výraznějšího příklonu do vod rockového a metalového mainstreamu a jisté, nejprve nepatrné a později výraznější, modernizace zvuku prostřednictvím naprogramovaných podkresů, nicméně kapela si vždy dokázala udržet jistou osobitost a dávkovala svá novější alba s uspokojivým počtem nápadů. Všechny ty krůčky byly navíc po celých těch patnáct let pozvolné, což lze chlapcům také přičíst ke cti. Jejich aktuální, co se kytar týče tak navíc o dost pročištěnější, projev, ve kterém se s každým dalším albem čím dál více objevoval emotivně zabarvený čistý zpěv a rovněž počet melodií ve zpěvových linkách stoupal souběžně s poklesem druhdy zhusta rozdováděných vrstev kytar, mě vždy sedl mnohem více a tak jsem vývoj hudby těchto Švédů vždy kvitoval.

 

 

Novinka je dalším posunem do hlavního proudu, a tak by se ode mne slušelo znovu jen a pouze chválit. Bylo by to vlastně logické, jenže tentokrát mne novinka zas až tolik neoslovila. Což o to, Fridén a Gellotte stále umí napsat chytlavé stadiónové hity a vyšlechtit je do podoby, která vlastně ani moc neurazí metalové posluchačstvo a bude skvěle fungovat na všech těch vygradovaných koncertech, i zde je tomu přesně tak a řada skladeb vyloženě stojí a padá na mohutných chorálech, leckde zvýrazněných samply, podkresy a především sbory od školené omladiny. „Battles“ opravdu vlastní několik skvostných položek. Moje mírná roztrpčenost z této desky je tedy zapříčiněna nikoliv znovu lehkým stylovým příklonem k širším posluchačským vrstvám, ale faktem, že kromě prvních pěti povedených hymen - „Drained“, „The End“, „Like Sand“, „The Truth“, „In My Room“ nebo trochu nářezovější skladby „Through My Eyes“, se na desce vyskytuje rovněž nemalé množství rádoby melodické vaty, jejíž chuť a trvanlivost vyprchává na můj vkus podstatně dříve, než tomu bylo u několika předchozích alb.

 

 

IN FLAMES znovu stvořili vysoce profesionálně znějící a řemeslně dobře propracovanou desku, jen tentokrát ony nosné melodie nemají tolik potřebné kouzlo a přes svou melodickou nápadnost se ukazují právě v letošních skladbách jako dosti krátkodeché. Je to škoda, protože mám za to, že kapela stála letos před dalším krokem k navýšení počtu svých fans. V podobné situaci již totiž IN FLAMES byli v roce 2004, kdy měli výrazně nakročeno na evropský metalový Olymp a místo pořádného alba dodali desku „Soundtrack To Your Escape“, která ani zdaleka nepřekonala dílo předchozí, byť na ní také bylo několik chytlavých jednohubek, které ještě dnes kapela hraje na koncertech.

 

 

Nemám nic proti stylovému a zvukovému vývoji současných IN FLAMES, ta kapela by mě přišla mnohem srandovnější a nesmyslná, kdyby se začala vracet ke kořenům a nahrávat alba jako „Whoracle“ nebo „Colony“, což by samozřejmě žádnej ambiciózní hudebník s celosvětově rozjetou kariérou neudělal, ale vadí mne, nebo lépe řečeno – ukazuje se, že když se na Švédy nyní klade daleko větší nárok na hitovost, už se jim skladatelský proces zrovna tak dobře nedaří jako před několika lety. IN FLAMES se totiž s letošní deskou dostávají na území, na kterém jsou mnohem silnější britští BRING ME THE HORIZON. Poslední desky mladíků z Walesu totiž Švédové nedosahují, ani kdybychom si to mermomocí všichni přáli. Několik singlů a pár dalších skladeb určitě ano, ale „Battles“ jako celek? No nevím, nevím. Pořád sice ještě solidní materiál, ale vzhledem k předchozím několika albům bych tu solidnost vetkl spíše do formy otázky. Pořád ještě 70%, i když s odřenýma ušima pod čerstvě vyholeným Fridénovým výbrusem.


30.11.2016Diskuse (4)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
30.11.2016 12:42

Meresz: Dík, trochu jsem tu hlášku tedy poupravil, tak snad to takto nebude vadit. Ono je to vlastně jedno, 25 jsou pro mne taky děti. :-) Louža: :-) Přísné!

 

Louža
30.11.2016 12:41

Spark nečtu. Zní to jako dětský sbor, takže je to dětský sbor :-)

 

Meresz
30.11.2016 12:25

Chlapi, žiadne detské zbory na albume nie sú. Fridén to už vysvetľoval v poslednom Sparku, že sú to 25 ročné dievčatá a chlapci.

 

Louža
30.11.2016 10:03

Mám to štěstí že kapelu poslouchám téměř od úplných počátků v roce 96 a stárnu současně s ní. In Flames jsou raritním příkladem kapely, která se v čase velmi decentně vyvíjí a přirozeně utváří a to i přes to, že nikdy nebyli v podstatě nic víc, než nad národní tancovačkou. S každým dalším albem přináší pár detailů, které se časem stanou nedílnou poznávací značkou jejich zvuku. Ovšem bez toho, aby popřela vlastní základ. Například ve skladbě The Truth je slyšet typicky plamenný motiv jak Jester Race, aby byl v zápětí opentlený dosud neslyšenými dětskými sbory. Úžasné. Kapela si udržuje melodiku a hitovost i když jde směrem konzumní hudby do výtahů. I tak jde o svébytné těleso u něhož je snad záruka, že se nebude nikdy vracet ke kořenům, protože si nese své kořeny stále s sebou. I když to většina "fanoušků" vidí úplně opačně. Battles pokračuje nastoleném trendu, poprvé zkouší třeba i delší epické skladby a to je jedině dobře. Doufám že ještě dlouho vydrží. Kapela se totiž začíná pomalu drobit a po odpadnutí dlouholetého bubeníka vzal za své basák Peter Iwers. Byla by škoda dobře fungující mašinérii rozpustit, ale třeba jim to zase dá nový rozměr do budoucna.