IMODIUM - Praha, Fórum Karlín, 4.dubna 2024

IMODIUM se po více než pěti letech v hybernaci pomalu znova probouzí k životu. A po takové době mají velký hlad. Akorát si hned na začátek ukousli asi větší kousek, než měli. Ale není všem dnům konec, pevně věřím, že se restart nakonec povede. Do Fóra Karlín jsem se těšil ze dvou důvodů – mám rád ten prostor jako takový, vždy jsem tam zatím měl štěstí na výborný zvuk, logistika funguje, dá se rozumně zaparkovat v docházkové vzdálenosti. Co více si může zmlsaná náplava ze satelitu přát? A samozřejmě pak těšil i na IMODIUM samotné, sleduji je od jejich začátků, mám je hodně rád a pořád je často poslouchám.

Nebudu to zbytečně okecávat a začnu tím, co se ten večer (překvapivě) nepovedlo – zvuk. Neumím to vysvětlit, ale prostě to nebylo dobré. Stál jsem jako obvykle u zvukařů, a celý koncert se ten zvuk nepovedlo vyladit. Kvalita kolísala i mezi jednotlivými písničkami v rozsahu od „žádný zázrak ale poslouchatelné“ až po „tak to už je fakt nanic“. Bylo to jakoby nástroje a kapela hráli vedle sebe, ale ne společně. Někdy nepříjemně rezonovala basa, někdy nebylo slyšet pořádně kytaru, někdy zanikaly bicí, někdy zpěv přes hlavní mikrofon přehlušil vše ostatní. Nedařilo se vytvořit sladěný, kompaktní, celistvý zvukový projev. A jak říkám, ten prostor to umí! Doporučuji se podívat na dokument o vzniku Fóra Karlín - primární cíl při návrhu a stavbě byla skutečně kvalita zvuku. V době dokončení proto dle odborných měření skončil v první desítce nejlepších koncertních prostorů. Nemyslím v Čechách, ale celosvětově!!! Přitom předkapela měla zvuk celkem přijatelný a stabilní.

Takže zpět ke koncertu – IMODIUM pojali restart skutečně bombasticky. Návštěvnost sice trochu pokulhávala, sál byl zaplněn tak z poloviny, bez ochozů, které zůstaly zavřené. Zbytek byl ale parádní. Dobrý setlist, výborná dramaturgie, emoce, hosté, nasazení a čirá radost kapely v kombinaci s pozitivním přijetím fanoušků.

Role předkapely se zhostili THIS, o kterých jsem zatím jen něco málo četl a viděl pár klipů. Nebyla to úplná náhoda, Thom Fröde jim produkuje jejich připravovanou desku. Basovou kytaru v této formaci obsluhuje Vojta Kotek (ano, ten herec), který se zároveň stará o proslovy mezi písničkami. Nebylo to špatné, takový mix garáž a indie rocku, s lehkým nádechem rockabilly. Mají celkem originální zvuk, škoda jen anglických textů a možná lehce nevýrazné melodiky.

IMODIUM letos začalo vypouštět nové singly, takže bylo jasné, že se chystají k návratu. Následník zatím posledního alba „Element“ z roku 2017 by se měl ukázat nejspíš po létě a dokonce byl na koncertu prozrazen i jeho název – „Horizont“ (snad jsem to pochytil správně). Podle nových písniček to vypadá na pokračování hudebního vývoje víceméně tam kde skončili – tedy postupný příklon k mainstreamovému alternativnímu rocku jak zvukově, tak melodicky. Zároveň byla oznámena změna na postu bubeníka – zakládající člen Kárl dává kapele vale a střídá ho Adam Jánošík, domovskou kapelou původem z THE ATAVISTS.

Začátek koncertu mě lehce zmátl, protože za bicími seděl právě Kárl, ale zhruba v polovině koncertu došlo ke střídání stráží. Po emotivním poděkování za 25 let společné cesty od Thoma, který tak zůstává posledním původním členem, se protočilo vyvýšené pódium s bicími a objevila se nová sada, za kterou zasedl právě Adam a odstartoval novou éru. Setlist byl poskládaný skvěle – koncert odpálili svojí první hitovkou „Koník“, aby se postupně věnovali reprezentativnímu výběru ze všech alb, plus přidali i dvě novinky. Došlo i na akustický duet se Žanet (původně zpěvačka z kapely NANOSFÉRA, terazky na sólové dráze pokud je mi známo), na který se přesunuli na menší pódium před zvukaře. Thom pak vzdal hold svému velkému vzoru a inspiraci, který se bohužel právě před 30 let odporoučel ze světa – Kurtu Cobainovi. „Something In the Way“ v jeho podání, jen s akustickou kytarou byla neskutečně silná věc. A mezitím jsem si všiml v přítmí hlavního pódia nastoupených asi 30 lidí, kteří se překvapivě na konci písně přidali k Thomovi. Broumovský pěvecký sbor nakopnul už tak emotivní věc ještě do dalšího levelu. Velká paráda! Sbor pak zůstal ještě na několik dalších písní, kdy třeba v „Deset životů“ dával refrén hezky na střídačku s publikem. Je vidět, že tady si někdo vyhrál s dramaturgií. Posledním hostem v přídavku pak ještě byly spřízněné RYBIČKY 48. A profi bylo i osvětlení – různé barvy, efekty. Taková blbost, řeknete si, ale nebylo to samoúčelné. Bylo to vkusné, atmosférické, ale nepřeplácané. No a ještě jsem nezmínil samotné IMODIUM – hráli jak o život. Tady výtka nemůže být žádná. Skromná kapela, která chtěla okusit aspoň jednou i (menší) halu. Škoda toho zvuku, škoda… Až se doufám po letní festivalové sezoně vrátí do menších klubů, rád na ně zajdu znova.

09.04.2024	Diskuse (7)	Tomáš