IMMORTAL - Northern Chaos Gods

90%

Dlouhých devět zim prošlo tajemnou zemí Blashyrkh, než se havraní skřehot strážců věčného ledu opět roznesl do hornaté krajiny. Ona prodleva však nedoznala své délky jen tak zbůhdarma a byla nutná pro obnovu všech příslušných sil, jaké pohání norské strašáky k jejich aktivitám. IMMORTAL byli dokonce nuceni se vypořádat s nejzásadnějším personálním rozkolem jejich dosavadní historie, kdy se jejich dlouholetý parťák Abbath rozhodl oddělit, aby krátce na to zahájil novou hudební kapitolu pod vlastním jménem. Zbylé duo Demonaz/ Horgh však pouze čekalo na vhodný okamžik k nastartování svých dalších aktivit, aby jméno IMMORTAL neutrpělo zásadní újmu jen z důvodu uspěchanosti a nedůkladné přípravy.

Novinka „Northern Chaos Gods“ po všech stránkách dokazuje, že se čekání na tu pravou sibérii vyplatilo. Pod dohledem renomovaného Petera Tägtgrena, zde kromě produkce rovněž zastávajícího roli baskytaristy, kapela ve studiu stvořila pomník vlastního žánru. Jenom málokdy se dnes a v tak úzkém stylovém teritoriu, jakým black metal opravdu vždy byl, stane něco mimořádného, co stojí po všech stránkách za oslavování. Ne, IMMORTAL opravdu nepřišli se stěžejní žánrovou deskou. Určitě za sebou nenechávají milníky takových norských progresivních veličin jako EMPEROR, SATYRICON či ENSLAVED a ani nemění historii. Přicházejí však s jedním ze svých vůbec nejlepších opusů a naprosto typickou ukázkou pravověrného severského black metalu, jaký se zrodil v odkazu dávných a mnohými oslavovaných děl BATHORY. Tahle mrazivá smršť prostupuje až ke kořenům stylu a vlastní auru těch nejlepších skandinávských záseků z říše nejen Blashyrkhu, ale všeho démonického, co vzešlo z útrob tamní scény a jejího ortodoxního pojetí.

Vzpomínka: K samotným IMMORTAL sice nemám nějak výrazný vztah, ale nějaký zážitek s nimi spojený se určitě najde. Tu kapelu jsem vlastně vždy vnímal jako jednu z čelních představitelů daného subžánru, ale nikdy jsem neměl potřebu jejich tvorbu nějak blíže studovat. Spíš mě kdysi v hloubi let devadesátých, při shlédnutí některého z jejich zimních klipů, nutilo cosi k úsměvům. Možná to byla právě jejich image, možná i monotónnost a nekompromisnost jejich skladeb, co mě furt tak nějak odrazovalo. Nicméně v roce 2012, když tahle kapela dorazila do Josefova na Brutal Assault a během posledního večera daného ročníku vysmahla naprosto nekompromisní koncertní smršť, stál jsem tam, při sobotním večeru, před těmi ohni a razantně po pódiu poletujícími démony jako opařený. Málokdy se mě stalo, aby mne na festivalu zaujala nejvíc kapela, od které jsem toho zatím moc nepochytil, to vystoupení nemělo absolutně chybu, bylo plné upřímné energie a té nejdivočejší představy o skvělém metalovém koncertě, škoda že jsem posléze jejich alba znovu jaksi nevydržel poslouchat.

S novým materiálem se však mnohé mění, neboť se IMMORTAL vrátili bez Abbatha ve velmi zdravém rozpoložení a jejich návrat k pravé podstatě skandinávského black metalu dává smysl. Ďábelské skladby plné běsnících temp, drtivých riffů, válečného krákoru, neuvěřitelných laufů, to vše zde lze nalézt na podkladě ohnivé scenérie apokalypsy. Ještě teď nedokážu říct, co přesně se stalo, aby tahle mnohými odepisovaná úderka přišla s deskou, která při využití dávno prověřených a slyšených forem projevu objevila v sobě znovu recept na podobnou čerstvost a vitalitu. Osobně si myslím, že jde o pozitivní energii a chuť předávat svou hudbu z čistého stolu.

Kapela slyšitelně ze sebe sejmula balvan nějaké odpovědnosti za nutnost se vyvíjet či dokonce konkurovat kolegům s progresivnějšími tendencemi. I díky roztržce ve vlastních řadách a odchodu Abbatha se zjevně vyčistil vzduch, IMMORTAL se tak skutečně museli na pár let uzavřít před světem, načerpat novou múzu, aby přišli s deskou, která je definicí toho nejlepšího severského black metalu, jaký si jen můžete představit od pokračovatelů Qurthonova odkazu. I neobjevnost a lpění na základech stylu může někdy způsobit přetlak skvělých momentů, protože podobně nadšeně jsem kdysi reagoval na taková díla jako „Under the Sign Of The Black Mark“ a „Blood Fire Death“, když jsem je v časech pádu železných opon středoevropských poprvé slyšel. Novinka „Northern Chaos Gods“ od IMMORTAL značí nový slabikář této nezkažené a upřímné formy temného umění. 

Palba alba:  Into Battle Ride

10.07.2018	Diskuse (21)	Stray janpibal@crazydiamond.cz