Last Hardrock Outsider

IMMORTAL - Northern Chaos Gods

Dlouhých devět zim prošlo tajemnou zemí Blashyrkh, než se havraní skřehot strážců věčného ledu opět roznesl do hornaté krajiny. Ona prodleva však nedoznala své délky jen tak zbůhdarma a byla nutná pro obnovu všech příslušných sil, jaké pohání norské strašáky k jejich aktivitám. IMMORTAL byli dokonce nuceni se vypořádat s nejzásadnějším personálním rozkolem jejich dosavadní historie, kdy se jejich dlouholetý parťák Abbath rozhodl oddělit, aby krátce na to zahájil novou hudební kapitolu pod vlastním jménem. Zbylé duo Demonaz/ Horgh však pouze čekalo na vhodný okamžik k nastartování svých dalších aktivit, aby jméno IMMORTAL neutrpělo zásadní újmu jen z důvodu uspěchanosti a nedůkladné přípravy.

 

Novinka „Northern Chaos Gods“ po všech stránkách dokazuje, že se čekání na tu pravou sibérii vyplatilo. Pod dohledem renomovaného Petera Tägtgrena, zde kromě produkce rovněž zastávajícího roli baskytaristy, kapela ve studiu stvořila pomník vlastního žánru. Jenom málokdy se dnes a v tak úzkém stylovém teritoriu, jakým black metal opravdu vždy byl, stane něco mimořádného, co stojí po všech stránkách za oslavování. Ne, IMMORTAL opravdu nepřišli se stěžejní žánrovou deskou. Určitě za sebou nenechávají milníky takových norských progresivních veličin jako EMPEROR, SATYRICON či ENSLAVED a ani nemění historii. Přicházejí však s jedním ze svých vůbec nejlepších opusů a naprosto typickou ukázkou pravověrného severského black metalu, jaký se zrodil v odkazu dávných a mnohými oslavovaných děl BATHORY. Tahle mrazivá smršť prostupuje až ke kořenům stylu a vlastní auru těch nejlepších skandinávských záseků z říše nejen Blashyrkhu, ale všeho démonického, co vzešlo z útrob tamní scény a jejího ortodoxního pojetí.


 

Vzpomínka: K samotným IMMORTAL sice nemám nějak výrazný vztah, ale nějaký zážitek s nimi spojený se určitě najde. Tu kapelu jsem vlastně vždy vnímal jako jednu z čelních představitelů daného subžánru, ale nikdy jsem neměl potřebu jejich tvorbu nějak blíže studovat. Spíš mě kdysi v hloubi let devadesátých, při shlédnutí některého z jejich zimních klipů, nutilo cosi k úsměvům. Možná to byla právě jejich image, možná i monotónnost a nekompromisnost jejich skladeb, co mě furt tak nějak odrazovalo. Nicméně v roce 2012, když tahle kapela dorazila do Josefova na Brutal Assault a během posledního večera daného ročníku vysmahla naprosto nekompromisní koncertní smršť, stál jsem tam, při sobotním večeru, před těmi ohni a razantně po pódiu poletujícími démony jako opařený. Málokdy se mě stalo, aby mne na festivalu zaujala nejvíc kapela, od které jsem toho zatím moc nepochytil, to vystoupení nemělo absolutně chybu, bylo plné upřímné energie a té nejdivočejší představy o skvělém metalovém koncertě, škoda že jsem posléze jejich alba znovu jaksi nevydržel poslouchat.

 

S novým materiálem se však mnohé mění, neboť se IMMORTAL vrátili bez Abbatha ve velmi zdravém rozpoložení a jejich návrat k pravé podstatě skandinávského black metalu dává smysl. Ďábelské skladby plné běsnících temp, drtivých riffů, válečného krákoru, neuvěřitelných laufů, to vše zde lze nalézt na podkladě ohnivé scenérie apokalypsy. Ještě teď nedokážu říct, co přesně se stalo, aby tahle mnohými odepisovaná úderka přišla s deskou, která při využití dávno prověřených a slyšených forem projevu objevila v sobě znovu recept na podobnou čerstvost a vitalitu. Osobně si myslím, že jde o pozitivní energii a chuť předávat svou hudbu z čistého stolu.

 

Kapela slyšitelně ze sebe sejmula balvan nějaké odpovědnosti za nutnost se vyvíjet či dokonce konkurovat kolegům s progresivnějšími tendencemi. I díky roztržce ve vlastních řadách a odchodu Abbatha se zjevně vyčistil vzduch, IMMORTAL se tak skutečně museli na pár let uzavřít před světem, načerpat novou múzu, aby přišli s deskou, která je definicí toho nejlepšího severského black metalu, jaký si jen můžete představit od pokračovatelů Qurthonova odkazu. I neobjevnost a lpění na základech stylu může někdy způsobit přetlak skvělých momentů, protože podobně nadšeně jsem kdysi reagoval na taková díla jako „Under the Sign Of The Black Mark“ a „Blood Fire Death“, když jsem je v časech pádu železných opon středoevropských poprvé slyšel. Novinka „Northern Chaos Gods“ od IMMORTAL značí nový slabikář této nezkažené a upřímné formy temného umění. 

 

Palba alba:  Into Battle Ride


10.07.2018Diskuse (19)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Igor
15.07.2018 20:48

Tak tohle je paráda jako za starých časů.

 

Valič
14.07.2018 21:21

90% Po těch nadšených reakcích jsem čekal možná i víc, ale rozhodně je to o dost lepší než ta Abbathova sólovka.

 

zdenos
14.07.2018 15:14

Kvalitativně to dává dimmačum na prdel, ale těžko se to porovnává. Jsou to 2 úplně jiný přístupy k černýmu metálu

 

Louža
13.07.2018 10:37

Hodně dobrá deska. Těžko se přestává poslouchat. Demonazovi jsem původně po Abbathově odchodu moc nevěřil, protože jeho sólovka z roku 2013 byl spíš takový povedený demáč. Ale tohle je teda parádní album Immortal se vším všudy. Po deseti letech nám dvojka Dimmu s Immortal konečně zase pěkně natírají svět na černo.

 

Valič
11.07.2018 13:38

DarthArt:

https://www.youtube.com/watch?v=6ApYgfDc308

Výborná je i novinka Cobra Speed Venom od The Crown

https://www.youtube.com/watch?v=UTse2M2F3KE

V obou případech jsem si dokonce pořídil i originály a to jsem byl předtím pevně rozhodnutý, že na CD už kromě časem prověřených klasik nic kupovat nebudu.

Co se týče Burzum, nepopírám, že ta kapela měla dost zásadní vliv na vývoj severského pojetí black metalu, ale ta hudba mi prostě přijde neskutečně nudná a nezajímavá. Z těch desek, co jsem od nich slyšel, sice Filosofem považuji za nejlepší a nějakou tu atmosféru to snad i má, ale s kapelami jako Emperor, Satyricon nebo Enslaved se to rozhodně srovnávat nedá. Je to samozřejmě pouze subjektivní názor člověka, kterého ta norská scéna nikdy zase až tak moc nebrala, a pod pojmem black metal si představí spíš tohle:

https://youtu.be/0u-qmfUFeXI?t=110

 

DarthArt
11.07.2018 11:23

Valič: Tak nějak jsem si myslel, že už nehrajou. Aha, tak vyzkouším, díky.

Stran těch Burzum, máš pravdu, i když nutno uznat, že takové Filozofem má atmosféru jako prase. A i blackoví muzikanti říkají, že Vikernes byl jedním z otců toho nepříjemného severského soundu.

 

Valič
11.07.2018 09:38

DarthArt: Když píšeš, že jsi měl hodně rád Necrophobic, znamená to, že teď už je rád nemáš? :-)
Jejich Mark Of The Necrogram je pro mě v rámci extrémního metalu albem roku.
To, že jsi neposlouchal Burzum mi zvláštní nepřijde. Podle mě je to bezkonkurenčně nejpřeceňovanější metalová kapela všech dob.

 

DarthArt
11.07.2018 07:20

Tak to se shodneme, taky mám rád hlavně tu první vlnu ze Skandinávie (cca 90-98). IMMORTAL do "Blizzard Beasts", Enslaved kontinuálně snad všechno, Emperor k "Anthems", pak hodně DARKTHRONE v rozmezí "Soulsde Journey" až "Panzerfaust", dobří jsou také první troje ULVER. Zvláštní je, že mě zas tak moc nebrali MAYHEM a vůbec jsem neposlouchal BURZUM (tam jsem ale měl hlavně problém s Grishnackovými moudry). Výborní byli taky Švédi - souhlasím, že MARDUK v období s Legionem (s Mortuusem tomu něco chybí), DARK FUNERAL do "Diabolis Interium" a hodně rád jsem měl NECROPHOBIC. Strašná škoda, že umřel Blackmoon, ten na co sáhnul, to se mu povedlo. On nepatří mezi nejprofláklejší postavy žánru, ale je jedním z otců skandinávského zvuku, to je třeba si uvědomit. Jeho rukopis je naprosto originální.

 

Lord VILE
10.07.2018 23:54

Tihle frantíci taky nejsou marní http://necrowretch.bandcamp.com/

 

Lord VILE
10.07.2018 23:46

Tak to musím ty nové IMMORTAL někde poslechnout.Já a black metal, to jsou právě ty starý dobrý alba MARDUK s Legionem, IMMORTAL, ENSLAVED, EMPEROR, NECROMANTIA, CRADLE OF FILTH a samozřejmě BATHORY, HELLHAMMER, CELTIC FROST...a pak spíše ty míchačky death/black ACHERON, EVIL INCARNATE, IMPRECATION, DISSECTION, NECROPHOBIC, UNANIMATED, CROWN OF HORNS atd.