Last Hardrock Outsider

IGGY POP - K.O. na dlažbě plné střepů (1974-1975) 6/12

THE STOOGES po svém návratu z Británie neodvratně spěli, aniž by to ve svém drogovém poblouznění tušili, ke svému neodvratnému rozpadu. Jejich nové vydavatelství už mělo plné zuby excesů, které je provázely a tak se to celé rozhodlo típnout. Iggy na koncertech provokoval a pravidelně nadával do davu, včetně známé historky, kdy vyzval celej motorkářskej gang na souboj, aby mu následně pár jedinců z tohoto obávaného uskupení udělalo z obličeje guláš. Jeho nekontrolovatelné pády na dlažbu, dříve připisované jeho nespoutané povaze a energii doprovázející živá vystoupení, měly čím dál více tragikomický charakter.


Není se tedy čemu divit, že koncertní záznam „Metallic K.O.“ (1975), byl poslední nahrávkou THE STOOGES na tři dekády dopředu. Nahrávka obsahovala všechen sonickej bordel, jakým se kdy kapela prezentovala, ale také Iggyho hněv na kulisách obstaraných řinčením rozbitého skla. Zkrátka a dobře živé album bez ozdob udělalo na dlouhou dobu dopředu tečku za kariérou jedné z nejobávanějších kapel, které kdy hrály. Iggy sice ještě po několika měsíčním pobytu na odvykačce, kdy se mu podařilo vyváznout z nejhoršího, nahrál s kytaristou Jamesem Williamsonem poklidnější street rockovou sbírku „Kill City“ (1977), ale ta již neměla téměř nic společného s tím, co kdysi reprezentoval obávaný michiganský kvartet. Poté co THE STOOGES s neúspěchem třetí řadovky vydavatelství vykoplo, tedy následovalo zhruba roční období ztrávené více méně na ulici, které bylo charakterizované bezdomovectvím, plácaním se po barech a přežíváním ze dne na den, to celé bylo ukončeno až výše zmíněnou léčebnou.



Iggy Pop: Firma nás dokonale odepsala. Když vyšlo „Raw Power“, měl jsem úplně jiný představy než ostatní. Chtěl jsem, aby vás tahle hudba chytla pod krkem a omlátila vám hlavu o zeď a v podstatě vás zabila. To je to, co jsem chtěl. Pořád jsem neměl dost. Nemohl jsem tam dostat vejšky, který by vám dostatečně uškodily, basy, který by do vás dostatečně tloukly, rytmus mi nepřišel dost tvrdej a tak dál. Dělal jsem jeden mix za druhým a byl jsem z toho čím dál šílenější. Nakonec jsem úplně ztratil odstup – umělcům se to stává a drogy to zřejmě nafoukly do nekontrolovatelných rozměrů. Šel jsem pak jednou do rozhlasový stanice, protože jsem takovej ten typ člověka, kterej prodává věci od dveří ke dveřím. Svlíknul jsem se tam do naha a začal si honit péro, nakonec jsem se v tý budově zamknul do výtahu a pokoušel jsem se tam někoho znásilnit, Bowieho manažer Tony DeFries byl vzteky bez sebe. Ta rozhlasová stanice kvůli mně málem přišla o licenci.


Iggy Pop: Po nějaký době, to když už jsme byli nakýblovaný v Los Angeles v jednom hotelu s bazénem, nám z firmy oznámili, že nás vyhazují. Musím na jejich obranu říct, že z jejich hlediska bylo téměř nemožný uspořádat turné pro kapelu jako byli THE STOOGES. Určitě si říkali: „Ty chlapi jsou maniaci, zpěvák napadá publikum, všichni jsou napumpovaný drogama, chovají se k nám nemožně, jejich písničky se nehrajou v rádiu, bubeník s náma ani nemluví, dokonce nemluví ani s manažerem, jenom něco zamručí jako mladistvej delikvent." Hele, v tý době jsem to naprosto nechápal, viděl jsem to úplně jinak. Přišlo mi, že jsme skvělí. Myslel jsem si, že jsme nejlepší kapela na světě. Věděli jsme, že naše muzika je lepší než kohokoli jinýho na světě, každopádně nám to daleko víc šlapalo.


Ron Asheton: Vykopli nás z toho prosluněnýho kalifornskýho baráku doslova na ulici, ale naštěstí pro Iggyho a Scottyho jsem známej šetřílek a nahamounil jsem asi pět tisíc dolarů. Měl jsem je celou dobu doslova schovaný v matraci. Iggy najednou nikoho nezajímal, byl jim fuk, ležel sfetovanej ve škarpě před Whiskey a málem ho přejel taxík. Přesně takhle důležitej byl tehdy Iggy pro rokenrolovou komunitu. Rok po dokončení „Raw Power“ se to album konečně začalo prodávat. Iggy hrál v tý době celej týden u Maxe, čehož si firma nemohla nevšimnout. Byl jim sice pořád úplně volnej, ale začal vyvolávat ohromnej zájem tisku, protože se na pódiu válel ve skleněných střepech. Při třetím koncertu už toho skla bylo vážně dost. Byli to zřejmě nejdivočejší koncerty jaké kdy někdo do té doby odehrál. Sál u Maxe byl menší než prostory, kde hrával s THE STOOGES. Iggy skákal po stolech umístěných po obvodu, padal z nich mezi lidi na zem, po koncertě měl na sobě tržný rány, nic co by spravila náplast nebo tak něco.








07.06.2013Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz