Last Hardrock Outsider

HELSTAR - Vampiro

Texaská speedmetalová formace HELSTAR se po dvou letech hlásí s další porcí skladeb, jenž nesou pečeť jejich osmdesátkového pojetí, které však v případě této kapely působí o poznání svěžejším dojmem, než kdyby jste si vyhlídli jinou na historii více lpící formaci kupříkladu na Starém kontinentě. Samozřejmě že u vytrvalců HELSTAR nelze popřít skutečnost, že kapela pochází z éry onoho velkého boomu rychlé metalové hudby, ale k dobru jim nutno přičíst, že své songy vždy dokáže opatřit aktuálnějším soundem, který vlastní potřebnou hutnost a vrstevnatost, a to aniž by narušoval daný stylový ráz jejich hudby. Opravdu zde nečekejte žádné směšné a přežité kvapíky v archaickém podání, byť mám pocit, že předchůdce „The Wicked Nest“ působil jaksi méně hejvíkově a vlastnil vyšší míru natlakovanosti.


 

 

Navzdory nepopiratelnému rozvíjení odkazu slavných Britů JUDAS PRIEST se kapele daří působit svým klasicky rozmáchlým stylem, připomínajícím spíše modernější verze hudby oněch výše zmíněných klasiků. HELSTAR mají podstatně blíže k JUDAS PRIEST z období, kdy u nich působil Tim „Ripper“ Owens, za což může samozřejmě hlavně hlasový projev jejich rozdivočelého zpěváka. Kapela vedená mocnou sirénou Jamesem Riverou na to letos znovu pořádně šlape a lze znovu říci, že se snaží opětovně přiblížit svému nepřekonatelnému bestselleru, tedy albu „Nosferatu“ z roku 1989. To totiž horkokrevnou kapelu kdysi dávno přeneslo z oblastí melodického speed metalu přímo do epicentra power-thrashového uragánu a dodalo jejich tvorbě větší švih, než tomu bylo v polovině osmdesátých let na prvních třech deskách.

 

O snaze přiblížit se vampiristické klasice svědčí letos i zvolení tématického názvu novinky, která však na rozdíl od několika předchozích alb trochu upouští od oné thrashové drtivosti a spíše se kloní na stranu melodičtějšího speed metalu, jehož ráz dodává pestrá a velmi zdobná kytarová hra druhé výrazné persony v kapele, kterou je samozřejmě Larry Barragan, hodně podceňovaný hráč s bleskovými prsty, ujíždějící na dramatickém podání vlastní kytarové hry. Vklad tohoto dělníka šesti strun je znovu tím nejzajímavějším, co hudba HELSTAR nabízí. 


Za mne prostě povedená porce klasického metalu, který však v podání těchto Američanů nepůsobí ani moc zastarale, naopak je zde poznat touha po zvukovém posunu a skvěle provedené řemeslo, ostatně tak jako je tomu většinově u jejich stylových spřízněnců zpoza Velké louže - SANCTUARY, VICIOUS RUMORS, HIRAX, METAL CHURCH a dalších. Ve Spojených státech není v tomto žánru mnoho kapel, které by si udrželi laťku kvality na podobné úrovni. „Vampiro“ je prostě zdařilá porce oslavně znějící metalové hudby, které neschází dramatičnost, hysterické nalazení, skvělé hráčské výkony ani atmosféra temnoty a zatracení, na druhou stranu jde vlastně i o kolekci vzácně vyrovnanou, bez závažných vrcholků a hluchých míst.


21.09.2016Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
06.10.2016 09:31

80% Opět kvalitní album, ale obávám se, že v mém případě to skončí zase stejně jako u většiny podobných starších kapel. Až budu mít někdy chuť si ji pustit, tak sáhnu spíš po klasice z 80. let (v tomhle případě po výborném albu Nosferatu).

 

Pekárek
25.09.2016 23:12

Fajn recka na fajn desku, mám je hodně rád. Z novějších věcí v podobnějsím duchu lze zkusitNecromancing the Stone.