Last Hardrock Outsider

HELLOWEEN - Chameleon

Předchozí bubliny byly jen růžové, ale „Chameleon“, to už byla řádná měňavka a zároveň řádný políček všem, kterým se „Pink Bubbles Go Ape“ žvýkalo hodně ztuha. S tímhle soustem si poradili jen ti nejotevřenější z fanoušků hamburské speedové úderky a dobře si pamatuju, jak nám s kamarádem notně padala čelist, když jsme „Chameleon prvně vložili do kazeťáku. Nebylo to ovšem rozhořčením, ale spíš úžasem, jak odvážný krok si kapela dovolila. Zde už opravdu nemá smysl rozebírat obal či název, řečeno je vše jasně a natvrdo. Tohle je zcela nový HELLOWEEN. Pop rockový, akustický, experimentální, svobodný jako ten volně letící orel.


Otevírák „First Time“ je ještě relativně standardní, i když po vysokorychlostních tempech ani památka. Zato dvojka „When The Sinner“ je prubířský kámen. Ano, takhle teď (míněno v dobách vydání) hrají HELLOWEEN. Pokud si dokážete užít tu ohromnou tvůrčí svobodu a nesvázanost žánrovými dogmaty, čeká vás hodina skvělého poslechu. Pokud skřípete zuby a coby medikaci do sebe opakovaně ládujete „Walls Of Jericho“, .... zůstaňte u toho a ani se o „Chameleon“ nepokoušejte. Protože bude ještě hůř: kratičkou saxofonovou vyhrávkou odstartovaná pohodička „I Don’t Wanna Crazy No More“ s důrazem na akustické kytary, praštěná swingovka (ano!) „Crazy Cat“ a tak dále, a tak podobně, až do velkolepé „I Believe“ a uklidňující „Longing“. Tam všude i jinde HELLOWEEN plnými hrstmi rozhazují tuny nápadů a nic jim nedělá větší radost než zapomenout na všechno, čím si získali tábory oddaných fans. Tedy, HELLOWEEN, spíše Michael Kiske, pro něhož je „Chameleon“ životním albem a zároveň velmi zřetelným obnažením hudebního vkusu i budoucího směřování. Ne všichni s ním bylo zajedno, největší problémy s „Chameleonem“ měl asi bubeník Ingo Schwichtenberg, který některé skladby jednoduše nepochopil a nevěděl, co a jak v nich hrát. Skřípat zuby ale musel i Michael Weikath, přesto dokázal Kiskeho požadavkům na co nejměkčí desku vyhovět a dodat třeba skladbu „Windmill“, která je přesně v intencích Kiskeho vize.



Invenčně byla kapela opět na vrcholu, ale lidsky naprosto v troskách. Bylo by velmi snadné hodit všechno na Kiskeho, který si v té době zřejmě nevěděl dost dobře rady ani sám se sebou, ale je pravda, že se zbytku skupiny stále více vzdaloval. A jelikož prodejní čísla „Chameleona“ byla všechno jiné než uspokojivá, bylo Weikathovi jasné, že nechce-li, aby se z HELLOWEEN stal doprovodný band Michaela Kiskeho, musí se takřka kultovně zbožňovaný pěvec odporoučet. Stalo se a s ním odešel i Schwichtenberg, kterému duševní nemoc a zároveň návyk na drogy a alkohol takřka znemožňovaly normální fungování.


Následoval restart HELLOWEEN s novým zpěvákem Andim Derisem a deska „Master Of The Rings“, která se vracela do speedové minulosti a měla za cíl jediné – uchlácholit a přivábit zpět všechny, kterým se dvě předchozí alba nelíbila. Zároveň to byl konec jedné kapitoly HELLOWEEN, z mého pohledu umělecky nejzajímavější.


14.05.2015Diskuse (3)wuxia
jindrich.goth@gmail.com

 

Araxes06.02.2016 02:21

Doba keď mýtus že Kiske to cele posral obiehal celím ( internetovým ) svetom je pomaly preč aj keď veľa ľudí si ešte stále mysli že len Kiske je ten zlý. Niekoľko ročne Kiskeho mlčanie napomáhalo tomu že Helloween v rozhovoroch s ľahkosťou zvalil bremeno viny na Kiskeho a bol pokoj. No každý pozorný človek si všimol že ako sa Kiske vrátil späť tak sa menila aj rétorika Helloween. Už nebol Chameleon katastrofa ktorú zavinil Kiske ale už to bol ako som v poslednom rozhovore počul Markusa vravieť veľmi zaujímavý album ktorý vyplnil pestrú škálu albumov od Hels. No a samozrejme zmizlo aj jednoznačne hádzanie viny na Kiskeho a to dokonca aj z úst Weikatha ktorý tvrdiť tak ako aj Kiske že proste už celkovo dohromady nefungovaly ako kapela že chceli skúsiť niečo na spôsob Queen že jeho skladby boli viac ovplyvnene Beatles a Kiskeho zase Elvisom a proste už neskladaly spolu ale každý sám. Číže každý rozumný a nezaťažený ANTI KISKE pochopí že v skutočnosti naozaj hlavný problém bola nespolu praca a nefungovanie ako kapela. Ale Kiske nikoho nenútil robiť niečo čo nechcel. Ostatne nevidím dôvod k tomu aby bol Weikath keby to tak v skutočnosti vtedy bolo že ho Kiske nútil teraz bol ticho a neozval sa že čo to ten Kiske tára že nikdy som nikoho nenútil niečo písať keď ma nútil. A to Weikath teda s takým niečím by nemal problém už urážal aj horšie.Čo sa týka albumu môže si kto chce čo chce hovoriť ale stále tu ostane pravdou že to je skvelý album. Keby tam nebolo Helloween ale iná Rocková kapela tak je album prijatý ako svieži rockovy materiál. Ale keď sa niekto neprenesie cez to že to nahral Helloween tak neni šance aby to prijal lebo to stále bude počúvať stým že preboha toto je Helloween ? Tu nejde o žiadnu vedu a nikto sa nehrá na intelektuála ako sa snaží naznačiť Daveyy to sú reči ktoré s muzikou nemajú nič spoločne.

 

Pekárek
20.05.2015 09:18

Ale hovno:). Koho dnes zajímá, že se někomu líbí, nebo nelíbí Chameleon:). Vůbec bych to takhle už nestavěl. Pestrá experimentální deska. Tvůrčí vklad je myslím rovnocenný jak ze strany Kiskeho, tak Weikatha a Grapowa, jednoduše řečeno - jeli v tom všichni:)Podle mne mají Helloween k této poloze blíže než si myslíš i dnes, ale prostě už od té doby tolik neriskují (v poslední době minimálně) - prostě hrají už "jen" metal. Minimálně do Dark Ride jsou však stále ještě nejprogresivnější široko daleko:).

 

Daveyy14.05.2015 23:56

Připadá mě jakoby Chameleon byl určité intelektuální Stigma. Pokud budeš tvrdit že je super tak jsi pan někdo. Ten kdo chápe nepochopitelné a uchopí neuchopitelné... Proboha kromě několika zarytých pseudo heavy intelektuálů (bez urážky)je toto solovka M. Kiskeho který dočista zblbnul vlastní slávou a dokázal téměř svou osobou rozložit kapelu! A to že se Kiske ještě dalších více než dvacet let stále nemůže najít a vrací se pokorně ke Keeper stylu mě asi dává za pravdu. Omlouvám se ale jsem na chvalozpěvy tohoto paskvilu alergický :-)