Last Hardrock Outsider

HEIR APPARENT - One Small Voice

Kapelu HEIR APPARENT založil v roce 1984 v americkém Seattlu kytarista Terry Gorle. Spolu s ním pak ještě: zpěvák Paul Davidson, basista Derek Peace a bubeník Jim Kovach. Po natáčení dema odchází Jim Kovach a je nahrazen Raymondem Blackem. V této sestavě skupina vydává své první celovečerní studiové album na značce Black Dragon Records pojmenované „Graceful Inheritance“ roku 1986, které si zakrátko vyslouží status kultovní. V německém časopisu Best of Rock and Metal skončilo na pozici 188 z pěti sta alb všech dob. V roce 1987 byl hlavní zpěvák Paul Davidson nahrazen Steveem Benitem a do sestavy byl přidán klávesista Mike Jackson. Tato částečně obměněná nová sestava nahrála druhou studiovku „One Small Voice“ v červnu 1989. Kapela podepsala v roce 1988 smlouvu s Capitol Records / Metal Blade, ale bohužel se krátce po studiových pracích rozpadla. V roce 1999 pak vydali u Hellion Records znovu debutní desku (ovšem s oproti originálu zcela propadákovým obalem) a kompilační album „Triad“. Terry Gorle se v roce 2000 znovu setkal s basistkou Derekem Peace a bubeníkem Raymondem Blackem, aby si společně zahráli na festivalu Wacken Open Air. V následujících letech Terry Gorle udržoval jméno HEIR APPARENT na turné s různými sestavami. Roku 2018 konečně vychází třetín počin „The View From Below“ s novým zpěvákem Willem Shawem a klávesákem slyšícím na jméno Op Sakiya. HEIR APPARENT dodnes zastávají mezi fanoušky progresivní odnože amerického metalu zcela výsadní postavení. Obě jejich alba z let osmdesátých se stala nesmrtelná a jejich pozice se nachází hned vedle stylově úzce příbuzných QUEENSRŸCHE, FATES WARNING a CRIMSON GLORY.



Pro našince zůstávají už řadu let melodici HEIR APPARERT vcelku skrytým pokladem na hudební mapě amerického progresivního metalu. Už od svých počátků spadajících do poloviny let osmdesátých se jim podařilo na opačné straně polokoule vybudovat slušnou fanouškovskou základnu a své výsadní postavení brzy na to stvrdili úchvatným kotoučem s neméně obskurní obálkou „Graceful Inheritance“. Ten je velice hbitě popostrčil po bok předních souborů podobné hudební odnože, jako byla trojice výše jmenovaných kapel. HEIR APPARENT se přiklonili na stranu těch, kteří na úkor rychlosti a tvrdosti dávají přednost precizně vystavěným melodiím, působivým a mohutným sborům, své skladby dokážou opentlit množstvím kytarových vyhrávek, sól a kudrlinek, a do karet jim hraje i podpůrná klávesová hradba a tepající vystrčená rytmika.


Svůj tvůrčí růst kapela stvrdila o tři roky později malinko přístupnějším avšak i progresivnějším výtvorem číslo dva nazvaným „One Small Voice“. Na něm kapela ubrala nohu z plynu, čímž mohli vyniknout dotaženější a vyšlechtěnější kompozice. Přišla výměna zpěváka a přibyl potřebný hráč na klávesy. Sound se pročistil a stal se přehlednějším. I výsledný zvuk byl oproti debutu dotaženější a častěji skrze něj probleskovala pompézní noblesa.


Pod namodralým a znovu velice výmluvným coverem leží disk, který obsahuje jedenáct progresivních rock-metalových kompozic originálního střihu. Vše načne song „Just Imagine“ s robotickým úvodem, na kterou se nalepí tajemná atmosféra a vůbec celá stavba skladby je hodně inovativní. „Crossing the Border“ patří k rychlejším věcem. Progresivní odstín jedničky vystřídají metalizující odlesky a Steve Benito tahá hlas do pořádných výšek. Všemu udává směr Gorleho riffující kytarová hra. Pravým opakem je třetí „Screaming“, která nejen že výrazně ubere z tempa, ale nechává promlouvat hlavně akustiky v doprovodu sličných kláves. Něžnou „Alone Again“ odrecituje Steve na způsob Midnightových (zpěvák CRIMSON GLORY) dispozičních dovedností. Na pátou pozici se jako uragán po romantické předehře přižene salva „Cacophony of Anger“. Silně návyková jízda eruptivního druhu, kde nejen Benitův zpěv doslova exploduje. Nejmarkantněji se zde zvedá do výšin v doprovodu mohutně násobených sborů. Extáze. Po Simonovsko-Garfungelovském coveru „The Sound of Silence“, který se mimochodem svou kvalitou může s originálem směle poměřovat, přichází hymnická pecka na způsob Tateho party „We the People“. „Young Forever“ opět pozvedne epický prapor se znaky teatrálnosti, aby titulní „One Small Voice“ představila kapelu jako jedny z progresivních vládců tehdejší doby. Osobní triumf vnímám skrze skladbu „Decorated“. To je pro mne špička tohoto ledovce a to nejen kvůli skvostně bublající dominantní baskytaře a klavíru v pozadí, ale i díky vysoko oktanovým melodiím a naprosto smyslnému emočnímu prožitku a nářkům Steve Benita. Povedenou tečkou je pak píseň „The Fifth Season“, která se po romantickém úvodu tak rozburácí, až se vám začne hlava na krku samovolně protáčet.


Význam a velikost nahrávky „One Small Voice“ budu nejlépe dokumentovat přiřazením některých, podobně znělých patriotů, slučujících se v jedné melodické množině zaoceánské produkce konce osmdesátých let. Do té by zcela neomylně patřily skvostné nahrávky jako „Transcendence“, „Perfect Symmetry“, či „Operation Mindcrime“. S těmito jmenovanými dokázali HEIR APPARENT v oné době spolehlivě držet krok, jenže vše mělo trvat pouhou chviličku. Už další rok byli kluci po brzkém rozpadu rázem mimo hru. To ovšem nic nemění na faktu důležitosti tohoto alba.


09.06.2020Diskuse (7)Horyna
marekdt@seznam.cz

 

horyna
10.06.2020 19:10

Děkuji všem za podnětné názory a vlastní pohled na věc. Osobně jsem se s deskou setkal prostřednictvím cd klubu v jedné z poboček brněnských půjčoven. Jednička měla geniální obal, dvojka mě víc sedí hudebně. Je to láska trvající téměř pětadvacet let. Pro mne nekompromisní vrchol košatého tvrdšího prog stylu. Nemá cenu porovnávat, jestli jsou lepší ti, nebo oni. V konečném resume hraje příliš mnoho faktorů. Pokud znám Parallels od dob vydání a One S. V. týden, těžko bude obliba na stejném stupni. Výrazným protipólem je také nálada, před deseti roky mi přišlo Perfect Symmetry okouzlující. Před dvěma roky téměř nudné a při nedávném testu naprosto v pořádku. Takže... pravdu nemá nikdo a vlastně každý. Obecná rovina v hudbě neexistuje, jen osobní pohled.

 

Majk
10.06.2020 16:43

Velmi dobrá deska, procesně rozhodně na úrovni srovnávaných kapel a desek. Ale i podle mého názoru těm skladbám chybí pomyslná "třešnička", díky které by je zařadila do lajny ke zmiňovaným Q-ryche nebo Crimson Glory. Takhle jsou spíš klenot pro fajnšmekry. Stejně jako třeba ve speed ranku Heavens Gate.

 

Gandalf
10.06.2020 14:20

Nazdar Horyno: geniální deska. Já měl to štěstí, že jsem na skupinu natrefil krátké po vydání debutu. Z toho jsme byli úplně paf. Kdyby nevyšlo Operation Mindcrime, bylo by nejspíš právě One Small Voice tím nejuctívanějších prog metalovým albem v osmé dekádě. Tady si Crimson Glory ani neškrtnou, i kdyby se Midnight rozkrájel. Oni neuměli tak zajímavě aranžovat.

 

Janda
09.06.2020 19:23

Německé časopisy o kapele psali jako o pokračovatelích Qüeensryche. A nelhali. Ta provázanost je zřejmá, jen chybělo trochu toho štěstí.

 

Prowler80
09.06.2020 15:20

Díky za recku, kapela si připomenutí rozhodně zaslouží, byť její tvorba dle mého názoru kvalit Crimson Glory, FW či Queensrÿche rozhodně nedosahovala. Midnight byl nejen svým témbrem naprostým solitérem, Arch i Alder jakbysmet, Tateův hlas stal se archetypem, jemuž koncem 80. let pokoušely se připodobniti svůj vokální projev desítky jeho epigonů, začasté velmi zdařile. Jedním z nich byl i Benito... Tehdy i nyní hodnotím krásnými 75%.

Stray: Ani se ti nedivím. Kapelu jsem měl od února 1986 ve svém nabídkovém portfoliu. Až do června 1989, kdy jsem tuto činnost nadobro ukončil, pouhé dvě objednávky na Graceful Inheritance.

 

Stray
09.06.2020 12:47

Název téhle kapely jsem v životě neslyšel. Ani jednou mě ten název nepřistál před ksichtem, abych si jej všiml. Zvláštní, když to řekne člověk, co jinak poslouchá osmdesátkové QUEENSRŸCHE a CRIMSON GLORY a má v oblibě třeba i FATES WARNING a podobné věci, ne? To je docela divný mi přijde, sice asi nejsem vyloženej intelektuál, ale za blbce si taky nepřijdu. Kdyby byl konec osmdesátek, tak bych si dovolil říct: zeptej se mi, kdo prorazí a já ti to povím. Spolehlivý etalon dělení výrazné/nevýrazné! Dnes už je svět a hudba jinde a věštby by nevycházely, tenkrát ale stopro jo. Nastřelil jsem si tedy čtyři skladby z YT - dal bych tak 70%, na mě to je málo chytlavé, operuje to z obdobnou formou jako výše zmíněné větší bandy, ale chybí tam to nápaditý jádro, místo toho tam slyším nějaké vánoční klávesové stěny a vystýlky. Jinak dobrej článek.

 

down
09.06.2020 11:07

Nojono, je to perla, v nějaké jiné diskuzi jsem je taky vychvaloval. Pro mě spolu s Fates Warning, Lethal a Queensryche jasné jedničky. Když chci být za intelektuála ...pustím si tohle, když prasím ...pustím Tyrant a nebo Bulldozer :)