Last Hardrock Outsider

HEAVING EARTH - Darkness Of God

Vlastně není moc co psát. Další dokonalá žánrová deska. Žánrem rozumím metal bez příměsí. Dokonalost pak shledávám v ideálním spolupůsobení formy a obsahu. Ve zkratce se dá hovořit o temném death metalu, jehož charakter i uměleckou stránku garantují svou etiketou Lavadome. Jistota, že se z jejich stáje nikdy nevypotácí kulhající koník, je stoprocentní (haló, bublináři – nominující a hodnotitelé – přišel čas si konečně něčeho všimnout...!). Zmíněné vydavatelství nás neustále přesvědčuje o tom, že vše, co zavání odvrácenou stranou, lze přesvědčivě zhudebnit pomocí základních rockových prostředků a „nealternativních“ postupů. HEAVING EARTH v daném směru opravdu pokročili. Jestliže na debutu „Diabolic Prophecies“ suverénně překonali mantinely domácího kolbiště a druhou deskou „Denouncing the Holy Throne“ získali světové renomé, tak svým třetím opusem začínají dostávat globální konkurenci pod tlak. Nejde jen o technickou zručnost, adekvátní dynamikou načechraný zvuk či maximální nasazení, rozdílovým činitelem se stává právě onen ideál nastíněný výše. Umělecký obsah, který nejlépe dýchá skrze čiročiré metalové běsnění. Víc si přát prostě nemohu. Stačí otočit volume doprava; tady to dává smysl.


Na novou nahrávku se čekalo dlouho, „Darkness of God“ však přináší víc než jen zadostiučinění trpělivým. Dokonce i během pronášení výroků typu: „My jsme věděli, že se posunou, že TO v nich je“, musí každý cítit, že nadstavba je tentokrát poněkud větší, než se dalo předpokládat, a směr odlišnější. Přesto se vše jeví logicky, protože už minulá deska byla v podstatě dokonalá. Pakliže tedy v kreativním středobodu HEAVING EARTH, kytaristovi Tomáši Halamovi, skutečně dříme TO, tak se nutně muselo stát NĚCO. Stručně řečeno, temnota z jednoho vesmíru musela být a také byla v míře nikoli nepodstatné vystřídána temnotou z vesmíru druhého, jakkoli v obou platí stejné fyzikální zákony. Nakolik se posun projevil v překopaní sestavy, nebo obráceně, mohu nanejvýš spekulovat. Významná změna na postu zpěváka však vypadá na záměr. Takřka polopaticky vše dokládá již téma a výtvarné zpracování obálky. Z plamenů pekelných se zamířilo do chladnějších rouhačských sfér mimo konvenční fantazijní obrazy.



Nabízím pokus o výklad. Symbolika kříže s dvěma řadami oběšenců, prostorově posunutými v podstatě donekonečna, jako by vinila křesťanství, resp. lidský koncept boha a víry, zbavující obav a současně nás dopující strachem a v druhém plánu i nenávistí, která může vést až hekatombám. Zároveň, odmyslí-li se „banální“ lidské utrpení (ostatně nějaká záminka pro páchání násilí se najde vždy, že?), lze v oné všeobjímající božské temnotě, stojící nad jakoukoliv vírou či mimo ni, spatřit smysl pro symetrii a jistou krásu. Prostor pro nějakou individualitu zde tedy nevidím. Zato ho velmi dobře slyším z příslušné nahrávky. Tvoří ho hudba schopná trhnout oponou a odhalit autorskou vizi, ke které je třeba přistupovat s respektem. Právě díky jejímu poslechu si totiž nemusíte připadat jako něčí hříčka, ale jako vnímající, sebevědomá bytost, mající dokonce sem tam na výběr.:-)


K pochopení a vychutnání novinky sice nevede slavobrána, ale ani křížová cesta. Posluchače vítá nekompromisní death/blacková bouře „Violent Gospels“. Po majestátním úvodu nastupuje zběsilé tempo, dávající vyniknout hře hostujícího bubenického mistra Giulia Galatiho (např. HIDEOUS DIVINITY). Dotyčný ve vysokých rychlostech neztrácí na tempu, nápaditosti a díky přirozenému zvuku ani na adekvátní dynamice každého z úderů. Poslech bicích je tudíž zážitkem sám o sobě. Ponuré, někdy až tech-deathové riffy koketují s modernějšími disonantními tremoly. Vše se různě prolíná. Výsledek je hodně melodický, což konečně dokládá i sólovou kytarou vyšperkovaný závěr, gradující a odeznívající v takřka klasicistně-romantickém duchu. Další nováček, kytarista Marty Meyer (SUPREME CONCEPTION) plní zřejmě roli virtuóza. S Tomášem každopádně tvoří silnou dvojku, jejíž potenciál znamená příslib i do budoucna.


Popsaný přístup se dál už příliš nemění. S určitým odstupem se mi zdá, že nepodbízivé melodie albu vládnou, že na nich atmosféra po celou dobu de facto stojí. Například hned druhá položka, velmi pestrá věc „Crossing the Great Dive“, je skutečnou infernálně-kosmickou hymnou. Pod kytarově symfonický (ano, symfonický!) kotel plný nádherných obrazů ostatně přikládá též výtečná, do středů umístěná baskytara Tomáše Ledviny. Nejde pouze o momenty typu sóla v další temné hitovce „Cardinal Sin“. Stejně jako v případě Galatiho se jeho hře můžete věnovat na plný úvazek. Co třeba druhá půlka „Apologetics (Of Failure and Fall)“… ? Fakticky se jedná o regulérní part v rámci komorního kvarteta čtyř rovnocenných nástrojů.



Spíše orchestrální než komorní vyznění jde samozřejmě za charakterem elektrifikovaných nástrojů a studiovou prací. Vím, metalisté jsou vážnou hudbou posedlí, jenže HEAVING EARTH k ní mají skutečně blízko. Metal „symfonizují“ v klasické škále od MORBID ANGEL, resp. IMMOLATION přes GORGUTS po NECROPHAGIST a s „posvěcením“ klíčových protagonistů různých blackových vln (až po tu post). Černota se navíc neobjevuje pouze v tremolech, ale i v některých tvrdších riffech, pár výstavních zazní třeba v komplexní „The Lord’s Lamentations“. Možná bych mohl zmínit ještě jazz. Tak to na okraj, a hlavně kvůli bicím, také dělám. Své mistrovství a posun kapela definitivně pečetí instrumentálkou „Earthly Kingdom of God in Ruins“. Po ní, alespoň pro první poslechy, doporučuji krátkou přestávku. Přeci jen, člověk má za sebou už pořádnou nálož náročné hudby a poslední dvě skladby si soustředěný poslech rozhodně zaslouží. Zaujat nevšední instrumentaci, málem jsem zapomněl na chorobné kázání Marka Štembery (SOMNIATE). Novinka nese jeho čitelný vokální podpis, což hovoří samo za sebe. Onu boží temnotu chvílemi lakonicky popisuje, aby ji za okamžik intenzivně vyprávěl a prožíval. Bez podobně pojatého, emotivního, zároveň však nepřepjatého vokálu by deska prostě tak dobrá nebyla.


Na samotný závěr bych snad měl uvést též nějakou kritickou připomínku. Obávám se, že tady selhávám. „Darkness of God“ se mi totiž líbí od a do z. Považuji za nepravděpodobné, že by u nás letos vyšlo lepší metalové album, přičemž v konkurenci s těmi zahraničními rozhodnou výhradně osobní preference. HEAVING EARTH se podařilo dokonale naplnit vizi, zhudebnit sféry, kde vládne živoucí temnota, ve které můžete hledat boha po věky věků, dokud nepochopíte, že lepší bude přestat se bát, obrátit svou mysl k sobě a pokusit se žít lepší život. Neškodit, poslouchat desky jako „Darkness of God“ a nechat pracovat fantazii. Až přijde SMRT, tak se uvidí. Melody metalový soundtrack pro podobné chvíle už ovšem existuje.:-)


01.06.2022Diskuse (4)Pekárek
hackl@volny.cz

 

zdenos
19.06.2022 22:16

kontrolní poslech - což u mě znamená: když je to temnota (kvalitní, ala Morbid Angel / Immolation) - vyplatí se si to dá, i když se nejedná o velké jméno.

Jsem na ně hrdý. :) Vynikající DM

 

Smolik
07.06.2022 13:45

Skutečně parádní recenze na parádní album.

 

Pekárek
06.06.2022 22:03

Není zač:-), u sebe tipuju Top 3.

 

Mickej
05.06.2022 20:00

SKVELÉ!!! Výborná recenzia, díky. A ak bude toho roku taká úroda, že toto nebude v top 5 tak budem plakať šťastím:-)