HAMFERD - Men guðs hond er sterk

70%

Faerské ostrovy jsou proslulé větrným deštivým počasím, (vel)rybolovem, chovem ovcí a papuchalky. Méně je tohle souostroví v polovině plavby mezi Skotskem a Islandem proslavené metalovou hudbou. Nejznámějšími zdejšími metalisty jsou TÝR a po nich HAMFERD. Obě kapely hrají metal, obě pocházejí z hlavního města Tórshavn, obě letos vydaly nové desky a obě patří do stáje amerických Metal Blade Records. Tím podobnost končí.

Zatímco power-folkaři TÝR se prohánějí s Valkýrami ve výšinách Valhally a Ásgardu a tematicky se věnují – jak je ve zdejších končinách obvyklé – severské mytologii, HAMSFERD nás táhnou do doomových hlubin oceánu a inspirují se životem a příběhy běžných Faeřanů. Tedy rybářů a námořníků, protože takřka veškerá ekonomika tohoto souostroví o rozloze trojnásobku Prahy je tažena rybolovem a závislá na darech okolního oceánu.

Faerské ostrovy jsou jedním z několika mála států a teritorií, kde se také stále praktikuje lov na velryby, v tomto případě na kulohlavce černé, což je menší kytovec z čeledi delfínovitých dorůstající cca sedmi metrů. A právě jedním takovým lovem se zabývá doomová hostina a nejnovější koncepční album kapely „Men guðs hond er sterk“ (Ruka Boží je silná). V sobotu 13. února 1915 vyrazili z vesnice Sandvík na severu ostrova Suðuroy čtyři čluny, aby podnikli lov na hejno kulohlavců, ale rozbouřené moře dvě lodě převrátilo a 14 rybářů v zátoce zahynulo, zatímco jejich rodiny vše pozorovaly ze břehu. Vzhledem k tomu, že Sandvík má pouze okolo stovky obyvatel, nebyl ve vesnici nikdo, koho by se tato tragédie osobně nedotkla a v myslích obyvatel rezonuje dodnes.

Klávesista skupiny Esmar Joensen je sandvíckým rodákem, a tak HAMFERD přemýšleli o desce inspirované touto událostí už dlouho. Popisu samotné tragédie se věnuje titulní a také závěrečná „skladba“, což není opravdová píseň, ale hudebně podbarvený záznam interview Nielse Mørka, jednoho z přeživších námořníků z roku 1958. Právě on je autorem onoho výrazu „Boží Ruka je silná“, když ve svém vyprávění zdůrazňuje (ze svého pohledu) zázrak, že někteří námořníci tehdy vůbec přežili.

Ostatních sedm písní se spíše než samotné události věnuje dopadu neštěstí na příbuzné a celou rybářskou komunitu. „Odpočívej, můj princi, v lese mořských řas, kde jsi našel úkryt před nepokoji, kam jsi se schoval před spáry zatracení. Jako hrot zobáku alky, ať vzduch prořízne tvůj vítězný křik a zazní ve fjordech, kde tě Všemohoucí pokřtil ve vlnách a kde se pro tebe otevřely břehy.“ (píseň „Marrusorg“, česky něco jako „smutek noční můry“).

Podobná událost je jako dělaná pro koncepční album pohřebního doomu a HAMFERD nám přináší jeho velmi dobrou porci. I samotné jméno kapely je prodchnuto smutkem. Znamená jistý druh přeludu, který se zjevuje příbuzným na ostrovech a věští tragickou událost. Nejčastěji se to stává ženám námořníků, jejichž manželé odjeli na oceán. Uprostřed noci jej žena najednou spatří doma, nemluvného a nasáklého vodou, aby po chvíli přelud opět zmizel.

Atmosféra tragédie, mořských hlubin, vln, smutku a deprese je na desce přímo hmatatelná, a to jak v těžkých dunivých skladbách jako „Ábaer“, „Marrusorg“, „Rikin“, „Hvölja“ nebo „Í Hamferd“, tak v jemnějších písních tažených vybrnkávanou kytarou jako „Glæman“ a „Fendreygar“. K tragickému dojmu přispívá i to, že všechny texty jsou ve faerštině, což nám neznalým sugeruje tajemno a neuchopitelno. Hudba to není kdovíjak složitá, nejsou tu sóla ani složité instrumentální pasáže, i když rytmická sekce využívá netradičních temp k vytvoření té správné doomové neklidné atmosféry. Právě mistrné kouzlení s náladami, nádherně čistý a přehledný zvuk a mix a nenápadné, ale pečlivé a místy až orchestrálně znějící aranže jsou jednou ze dvou hlavních deviz Faeřanů. Vše funkční a ve službách celkového výsledku. Posluchač jako kdyby měl pocit, že všechen ten smutek skutečně vyvěrá z jeho vlastního těla a že on sám je součástí těch událostí, o kterých zpívá, šeptá, mluví, chrochtá, křičí a naříká frontman Jón Aldará. Právě on je druhým trumfovým esem kapely. Zpěvák, kterého známe také z BARREN EARTH nebo IOTUNN vládne jednak growlem vyvěrajícím z těch největších hlubin okolního Atlantiku, jednak šermuje sebejistým a skoro až operně kvílivým vokálem vznášejícím se vysoko na nebi nad námořníky. Aldará zároveň ovládá veškeré barvy a styly mezi těmito krajními pozicemi a takto všestranných a ve všech polohách perfektních zpěváků je v metalu pramálo.

HAMSFERD hodně připomínají německé AHAB. Faeřané jsou ale ještě více tematicky sepnuti s hudbou, kterou dělají. Zatímco Němci jsou suchozemci z Heidelberku, ostrovnímu šestilístku námořní pohřební doom vyvěrá přímo z esence jejich existence, protože oceán je jediným hodným i zlým sousedem tohoto osamělého a drsného souostroví. To je pro HAMSFERD nezpochybnitelné plus. Jsou to bardi své země a vše o čem zpívají jim věřím. Němci jsou ale lepší skladatelé. Zde není Ruka Boží alespoň v mých uších úplně stoprocentní a některé skladby nebo pasáže nejsou tak výrazné, abych se k nim vracel i v budoucnu. Jsou tu ale i naprosto skvělé kousky. Úplně nejlepší je asi hned titulní „Ábaer“ s velmi působivou kombinací growlu a silné melodie čistého vokálu a pak další singlovka „Marrusorg“ nebo „Glæman“ a „Fendreygar“. Starší tři desky severské šestice až na pár skladeb zatím tolik neznám, ale rozhodně jim teď dopřeju pozornosti.

10.05.2024	Diskuse (2)	Gazďa