Last Hardrock Outsider

GUS G. - Brand New Revolution

Řecký kytarový talent a všeuměl, který po dlouholetém působení ve své powermetalové jednotce FIREWIND dokonce zakotvil v sestavě Ozzyho Osbournea, si dnes krátí čas vydáváním sólových alb u stáje Century Media, k jejichž realizaci neváhá vždy pozvat celou řadu pěveckých hostů. Stejně jako předloňský sólový debut „I Am The Fire“ je i novinka „Brand New Revolution“ plná dobře poslouchatelných hardrockových či powermetalových vypalovaček, jejichž hlavním jmenovatelem je bravurní kytarová hra hlavního aktéra. Po formální stránce se i na druhé desce všechno skvěle povedlo, ale naopak, co se týče mého osobního zaujetí do nových skladeb, musím se přiznat, že mne nová kolekce zas až tolik nepřesvědčila, problém však nevidím v řemeslné, muzikantské či studiové rovině, jako spíš ve skladbách vykazujících se vcelku průměrnými nápady.

 

 

Přejděme tedy k albu. Po instrumentální kytarové erupci v „The Quest“, jenž celek velmi dobře uvede, dojde na titulní kolovrátkový song s úděsně vibrujícím hlasem Jacoba Buntona, nejčastějšího zpěváka na novince, který mne svým frázováním a mírně rozcáplou polohou trochu připomíná hlas Tobiase Sammeta. Jacob Bunton na desce nazpíval ještě další hymny, vesměs nepříliš zajímavé co do myšlenky. Konkrétně jde o písně na pomezí snadno poslouchatelných hardrockových popěvků a líně se ploužících frajeřinek, ze kterých spíš než entuziasmus a nadšení kape póza a cukr - „Burn“ a „We Are One“, ale nesmíme zapomínat také na dvě otřesně přeslazené balady „Behind Those Eyes“ a „One More Try“, které zde pouze nudí.

 

 

Se změnou vokalisty to však už bude na desce vždy lepší. Paradoxně mne nejvíce baví skladba „What Lies Below“, která byla odzpívána Elize Ryd z AMARANTHE. Jde o moderní, strojově krájenou vypalovačku vykazující se spoluprací bravurní kytary s naprogramovaným podkresem, mající rozhodně velké hitové ambice. Hlas Elize rovněž působí hodně zajímavě a na rozdíl od jiných sympho-zpěvulí, jejichž projev skoro vždy splývá a je si vzájemně podobný, zde slyším výjimečnou až takřka dětskou barvu ženského hlasu. Songy „Gone To Stay“ a „Generation G“ nazpíval Jeff Scott Soto, zkušený metalový frontman a mimo jiné někdejší člen sestavy Yngwieho Malmsteena pamatující ještě osmdesátá léta na scéně. Pro mne osobně je Scott bezesporu lepší pěveckou volbou než Jacob Bunton, stejně tak lepší volbou je hair-metalově vřískavý kudrnáč Mats Levén, představitel současné (nové?) pěvecké generace v hardrocku, jenž nedávno překvapivě zakotvil u doom metalových CANDLEMASS. Právě Levén na druhé sólovce Guse G. nalezl uplatnění ve třech položkách - „Come Hell Or High Water“, „If It Dnes Today“ a „The Demon Inside“ a děje se tak ke prospěchu věci, protože jde o zpěváka, který se k rozjuchanější hudbě zkrátka hodí. I tak je třeba říct, že navzdory nespornému talentu Guse, co do nápadů jeho druhá sólová deska „Brand New Revolution“ prostě nedosahuje úrovně debutu „I Am The Fire“.


25.08.2015Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
23.12.2016 17:08

Je to sice trochu od věci, ale nerozumím tomu, proč jsou tak ceněná alba Allegiance a Premonition