GUNS ´N´ROSES - Use Your Illusion II.

90%

Jak už jsem zmínil v textu k prvnímu dílu, přestože se GUNS ´N´ ROSES se svým ambiciózním projektem „Use Your Illusion“ odhodlali dobývat jimi dosud neprozkoumaná hudební teritoria, dotáhli vše do zdárného konce, a to i přes všechny rozpory, které mezi členy v průběhu celé dlouhé realizace začaly vyvstávat. Obě alba se nakonec stala jedním z posledních synonymů pro velikou rockovou událost, protože, jak známo, na počátku devadesátých let minulého století se o slovo začala hlásit neokoukaná, mladší generace alternativněji laděných rockových spolků, jejichž filosofie se řídila zcela odlišným krédem, než tomu bylo u kapel typu GUNS ´N´ ROSES nebo MÖTLEY CRÜE. Již v průběhu nahrávání se ukázalo, že ne každý člen se ztotožňoval s neskromnou ideou Axla Roseho - definitivně vytvořit band, jehož živé produkce se stanou tím nejbombastičtějším koncertním spektáklem od časů legendárního vystoupení QUEEN ve Wembley (ostatně Růže se nakonec staly hlavním lákadlem tryzny za Freddieho Mercuryho na tom samém místě v roce 1992), proběhnuvšího pět let před tím v rámci turné k albu „A Kind Of Magic“.

Největším nespokojencem byl právě kytarista Izzy Stradlin, který sice znovu patřil k těm pilnějším skladatelům, ale na další dění u GUNS ´N´ ROSES si díky manýrům některých svých kolegů raději nechal zajít chuť. Proto ještě na podzim roku 1991 z kapely odešel, aby si záhy na to založil vlastní a podstatně střídmější klubový projekt JU-JU HOUNDS, kde mohl v ústraní opěvovat své velké vzory z ROLLING STONES (Izzyho první sólovka vyšla v průběhu roku 1993 a sklidila vesměs pozitivní reference). Jeho náhradou na postu kytaristy se stal Gilby Clarke, který se záhy koncertně osvědčil, ale nikdy neměl v kapele šanci ukázat víc, než jen rutinní práci na Stradlinových partech, neboť po velkolepých turné k „Use Your Illusion“ se Růže díky neustálým manévrům a podivuhodným náladám svého šéfa staly na dlouhá léta nefungující kapelou. 

Stejně jako tomu bylo u „jedničky“, i zde byl namíchán výsostně pestrý rock´n´rollový koktejl, který pojímal široké spektrum typů skladeb. I zde byly vrstvené songy s pestrými aranžemi a gradací muzikálových eposů („Estranged“), kde se vedle zrzavého šéfa dostával nejvíce do popředí fanoušky nadmíru oblíbený kytarista Slash, ale také nováček za hradbou kláves – Dizzy Reed, jehož služeb bylo právě v těchto momentech využíváno nebývale často. Slash měl jako bravurně sólující hráč a příznivec rozmáchlých bluesových kompozic konečně hodně prostoru své umění naplno ukázat, a to právě zde, v místech kde mu Dizzyho klávesy vydláždily prostor. Nechyběla rovněž, stejně jako u prvního dějství, povinná předělávka - tentokrát šlo o klasiku od Boba Dylana „Knockin´ On Heaven´s Door“. Ta se v podání GUNS´N´ROSES stala snad ještě notoričtější odrhovačkou, než samotný originál. Stranou zde nezůstaly ani pověstné balady. Povedla se zejména „Yesterday“, song ve stylu jižanských tradic s opravdu povedenou výstavbou a zpěvovou linkou, ve které Axl Rose předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů. Dále samozřejmě něžná „So Fine“, ale i alternativní verze hitovky z prvního dílu „Don´t Cry“, kde Axlovi hlasově vypomáhal dnes již bohužel zesnulý zpěvák BLIND MELON Shannon Hoon.

Pověstná želízka v ohni však vidím na jiných místech. Hned úvodní píseň dvojky nazvaná „Civil War“, která svou bohatou instrumentací a Roseovým pohvizdováním jakoby symbolizovala uvolněnost a pozitivní náladu celého nosiče, patří do zlatého fondu rockové hudby počátku devadesátých let. Její autorství náleží celé kapele a vznik se datoval ještě ke sklonku předchozí dekády. Nejlepší song však znovu dodal Izzy Stradlin. Jím odzpívaná „14 Years“ je prostě nádherná streetrocková pohádka protkaná barovým piánem a vší romantikou samoty, nepochopení nebo ničím nezakalených postojů buřičského mládí. Povedly se i vrstevnaté věci jako „Pretty Tied Up“ (Stradlin) a „Locomotive“ (Slash/Rose). První jmenovaná uchvátí výrazným refrénem, druhá téměř undergroundovou ubreptaností a metalovými riffy. Již výše zmiňovaná „Estranged“ (zajímavostí je, že zdejší dlouhé skladby oblibují zejména posluchači přicházející z metalových oblastí) platí dodnes zřejmě za jeden ze zásadních momentů Slashovy kariéry a „You Could Be Mine“ byla prostě strhující rockovou písní, na jejímž moderním groovu a kytarových laufech nic nezměnila ani skutečnost, že se brzy stala ústřední skladbou hollywoodského akčního trháku TERMINATOR 2 s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní úloze. Ten se v jejím případě podílel i natáčení zajímavého videa.

Po realizaci nekonečných, dva roky trvajících, turné bylo nahráno ještě symbolické album předělávek „The Spaghetti Incident?“ a GUNS ´N´ROSES na velmi dlouhou dobu zmizeli ze scény. V průběhu celých následujících sedmnácti let se však vynořovaly zaručené zprávy o návratu, o změnách v sestavě (všichni členové původní sestavy nakonec od Axla Rose buď odešli, nebo byli vyhozeni), o nových písních, ale také o připravovaných turné, které byly následně dementovány a různě upřesňovány. Přestože byla tato hra na schovávanou s fanoušky ukončena až v roce 2008 a kapele se posléze podařilo v zcela novém složení odehrát mnoho aktuálních  vystoupení (již před lety), tak vydat dlouho slibovaný materiál „Chinese Democracy“, musím říct, že k legendárnosti původní party právě z období „Iluzí“ se jejich nové aktivity neměly šanci ani trochu přiblížit. Svět, a zvlášť ten hudební, se prostě pohnul. Obě alba „Use Your Illusion“ tak zřejmě navždy zůstanou jednou z opravdu posledních velkých rockových událostí, reprezentujících jeho klasické pojetí v nejčistší možné míře (tedy model klasického rocku vycházejícího z hudby šedesátých a sedmdesátých let).

31.07.2014	Diskuse (15)	Stray janpibal@crazydiamond.cz