GRETA VAN FLEET - Anthem Of The Peaceful Army

60%

Mladá americká grupa GRETA VAN FLEET se ve své tvorbě natolik vzhlédla v legendárních LED ZEPPELIN, až mě to přijde trochu úsměvné a vlastně i málo věrohodné. Dovedete si představit, že je vám dvacet let, jste na počátku vlastní hudební kariéry...máte to? A co tedy uděláte? Obětujete doslova všechno úsilí na to, abyste zněli co nejvíce jako jedna z nejslavnějších kapel rockové historie? Sakra, to chcete od své tvorby zrovna tohle? Tak málo? Osobně se totiž nějak nedokážu dokopat k závěru, že ambiciózní a svéhlavý tvůrce bude volit právě tuhle cestu. Vždyť co je pro lidi píšící historii pop/rock music víc než originalita a autentický projev? Takže, zásadní otázka, nechce on to všechno pozdvižení spíš třeba někdo jako váš táta? Ten starej, všemi mastmi mazanej Kiszka (kapelu tvoří trojice sourozenců Josh, Jake a Sam Kiszkovi, které odzadu jistí bubeník Danny Wagner), kterého tam za vámi čuchám každým okamžikem, toho v branži dobře situovanýho starýho Zepelína. Pro tohle jste zkrátka byli pěstováni! Budu doufat, že ten chlápek, ten váš tušený fotr není zas až takovej pedant jako byl kdysi starej Jackson (otec Michaela), ale pomyšlení na to, že je nějakým způsobem spjatej s hudební branží zaplašit nedokážu. Dřepí tam v tichosti, v křesle posazeném v nejtmavším koutě místnosti a blaženě kýve na každičký Bonhamovský úder, Plantovské vejsknutí či snahu o Pageovský riff. Hele, já tuhle mou myšlenkovou konstrukci fakt vidím, takže se v klidu usaďte a já zkusím něco napsat ještě o té hudbě.

Michigan není zrovna místem, odkud by do světa proudily hardrockové naděje napodobující velikány britské školy. Jasně, osobnosti tu vždy byli, Iggy Pop a Jack White, ale to je trochu něco jiného, Ti měli pořádné koule! Dostatečně velké koule na boření bariér svojským přístupem hudby. Taky že s ním dobyli svět. GRETA VAN FLEET je totiž jen pečlivě zhotovený plagiát, dokonce tak pečlivě, až se můžete přistihnout, že vás ta čisťoučká věc začíná trochu brát. Je to opravdu hodně zdařilá rocková rekonstrukce, sice sterilní a vypiplaná, vysmejčená do posledního detailu, ale před tou prací je třeba smeknout. Ta práce byla provedena pečlivě. Je slyšet, že se v tom Nashvillu někdo hodně snažil, aby se plán na zrození nových hromovládných bohů/ těch nových kladivounů ze Středozápadu zadařil … hm, ale to je trochu krátkodechá vize, nemyslíte? Že by s příchodem nové kapely, znějící zeppelinovsky jako už dlouho nikdo, náhle všichni padli na zadek? Ne, tohle nedopadne, když ona ta sterilnost prostě všechno odhalí. Nezpochybňuji talent mladíků ani jejich hudební potenciál, ale přeci jen nevěřím v až tak laciný přístup k posluchačům. A to nepatřím ani k těm, kteří by se hned snažili něco smést ze stolu na základě věku hudebníků. Zkrátka mne nesedí ta nulová potřeba znít po svém.

Když se v „The Cold Wind“ rozburácí ony suché údery bicích, tolik připomínající hru Johna Bonhama na desce „Houses Of the Holy“, jde pravděpodobně o jeden z nejsilnějších momentů, paradoxně i nejvíce připomínajících LED ZEPPELIN, kteří ve srovnání s touhle omladinou působili vždy daleko hřmotněji a autentičtěji. Za singl byla nakonec vybrána frenetická „When The Curtain Falls“, skladba hodně expresivní a neklidná, kde se Kiszkové a ten čtvrtej vzadu předvedou v plné parádě. Joshův hlas působí, i přes snahu o co nejvíce věrohodného Roberta Planta, pořád tak trochu dětinsky a dle aktuální módy v pop-music vlastně emotivně. Nevím, zdali je za tím kus herectví nebo jestli to dotyčný plně cítí, ale místy mě to trhá uši. Song „Lover Leaver (Taker Believer)“ je zas obstojnou připomínkou na obrovský trhák „Whole Lotta Love“, ambiciózní volba, ale co dál s tím? Byť jde o zdařilou a výborně poslouchatelnou jízdu, předloha je prostě Mount Everest rocku, tak co. 

Po akustických písních jako „You´re One“ nebo „The New Day“ kdy si kluci berou trochu oddechový čas, se dostáváme k asi nejlepší skladbě „Brave New World“, což je košatě aranžované číslo v duchu, koho že asi?…ehm, LED ZEPPELIN z poloviny sedmdesátých let, samosebou. No závěrem v podstatě asi takhle, přestože je na debutové desce GRETA VAN FLEET celá řada obstojných skladeb, produkce i zvuk je do detailu vypiplána a vše je krásně nažehleno, mám pocit, že touha znít za každou cenu jako LED ZEPPELIN je prostě spíš nešvar. V devadesátých letech bych to třeba slyšel jinak a chválil, ale nyní už mě tohle vracení se do sedmdesátek přijde zbytečné.

03.01.2019	Diskuse (11)	Stray janpibal@crazydiamond.cz