Last Hardrock Outsider

GREENLEAF - Rise Above The Meadow

Dva roky po předchozí nadějné placce „Trails And Passes“ přicházejí švédští GREENLEAF s další sadou stoner-rocku a hutného metalu inspirovaného vlivy sedmdesátých let a zejména pak hudbou BLACK SABBATH. Jakkoliv jsem předchozí počin této party z Borlänge hodnotil pozitivně, musím nyní připustit, že do aktuálního alba se dostávám o poznání komplikovaněji, nicméně je zřejmé, že si zhýralci, vedení od počátku své šestnáctileté existence kytaristou Tommi Holappou, udržují svůj typický rukopis a nepopírají roli velkých rockových tradicionalistů, kteří jsou však nejvíce doma v skandinávském rockovém undergroundu, byť jim nová smlouva s Napalm Records může posloužit k většímu zviditelnění. Britští hrdinové z přelomu šedesátých a sedmdesátých let stojí opět coby inspirační předloha písní těchto Švédů, ale ti si s lehkostí zachovávají znatelný odstup od vyložených klišé, dost možná proto mi nová deska vyznívá i kapátko písničkověji než alba předchozí. Písničkovější však rozhodně neznamená chytlavější. Vždyť předchozí album sázelo více na první dobrou, novince naproti tomu je potřeba dát delší čas. Dost možná lze o této kapele dnes mluvit jako o nejvýraznější akvizici ze severu Evropy v jejich stylového ranku, hned vedle známějších GRAVEYARD, samozřejmě. Byť GREENLEAF přeci jen stále duní a hřmí o poznání hutněji a zaníceněji, než jejich čím dál více rockově zaměření kolegové. Trochu nižší prostupnost materiálu na „Rise Above The Meadow“ rozhodně nepůsobí nějak vypočítavě, Švédové prokazují, že toho měli tentokrát na srdci stále dost a dost. Deska má šanci oblažit celou řadu sledovačů dění mezi kapelami inspirovanými nejen BLACK SABBATH, ale i celou řadou dalších příbuzných. A je úplně jedno jestli si k nim najdou cestu posluchači TROUBLE, GRAVEYARD nebo třeba fanoušci MONSTER MAGNET či dokonce KYUSS



V kontrastu k hutným riffům a valivým tempům stojí až melancholicky plačtivý pěvecký projev Arvida Jonssona. Kytarové běhy jsou občasně ozdobovány nějakou tou boogie vyhrávkou či sólem, takže GREENLEAF vycházejí z toho všeho jako příkladná parta, držící se tradic hřmotné hudby se základy v blues. Výše zmíněný Jonsson se poprvé vokálně představil už na minulé desce a z odkazu tohoto díla vychází i nyní. Svůj potenciál zde naplno rozvíjí. Zvuk je hodně dřevní a vlastní typickou atmosféru děl ze severu Evropy. Za každým tónem jsou cítit ty husté jehličnaté lesy, březové háje a celkově bujará vegetace, díky čemuž vlastní mechově úhledná deska prakticky téměř pohádkovou auru, jakoby jste poslouchali soumračný hudební doprovod k severským bájím, vikingské mytologii nebo dokonce pohádkám německých bratří Grimmů. Ona zmíněná vyšší komplikovanost prostupnosti materiálu je však nejspíše dána vzájemně si vcelku podobnými motivy obsaženými v nových skladbách. Stoner-metalová stylová škatulka je po těch třech dekádách vlastně z gruntu probraná a i zde se ukazuje, jak je složité přijít dnes ještě s něčím osobitým a výrazově alespoň trochu originálním. Problém určitě neslyším v nějaké složitosti skladeb, ani díky nadměrné inklinaci k epičtějšímu vyznění, tyto věci právě tato kapela udržuje v rozumném poměru, protože jejich skladby většinově nepřesahují pětiminutovou hranici. Já osobně jsem však nejvíce nadšen z těch, které i přes své rockerství stojí především na silné atmosféře a kouzlení, tak jako je tomu v případně parádní epické mordy „Levitate And Bow“, rozdělené zde dokonce do dvou částí, nebo rovněž v případě závěrečné bezútěšnosti „Pilgrim“, což je pro fanoušky Sabatoidních výprav jasná volba.


18.05.2016Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
24.05.2016 18:38

80% Nemám zatím moc naposlouchané, ale každopádně opět hodně dobrá deska.

 

Piha
18.05.2016 12:33

Celkem dlouho se mě nedařilo jim přijít na chuť, letošní novinka mě přinutila si poslechnout i předchozí díla. Takže už jí mám v hledáčku za mě 80%.