Last Hardrock Outsider

GRAVEYARD - Lights Out

Po minulém  a nadšeně přijatém albu „Hisingen Blues“ přicházejí tito švédští uctívači rockového pravěku se svou třetí řadovou deskou, která zkrátka a jednoduše značí jediné - z kapely se stává velmi žádaný artikl na poli evropské rockové (potažmo metalové) scény. Jestliže rok a půl starý předchůdce učaroval především psychedelickou náladou a svým velmi autentickým zvukem, který upozorňoval na pilíře ostrovního blues rocku z přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, pak novinka v sobě pojímá jednoznačně více náklonnosti k přímočarému (a více písničkově usazenému) garážovému pojetí rockové hudby, tak jak se postupně vyprofilovávala v postupujících sedmdesátých letech. Její silnou stránku vidím ve skladbách samotných.


Pořád se zde sice nachází ten surový válec, pořád je zde velmi ujasněná vize, přenést odkaz dávných časů do současnosti, jen k ní ještě přibyl tah na branku a pouličně práskavé melodie. Lze říci, že se to celé o něco lépe poslouchá. Album „Lights Out“ je z pohledu neortodoxního posluchače o něco přívětivější a hitovější nahrávkou, než tomu bylo v případě GRAVEYARD kdykoliv v minulosti. Kapela se však díky solidní instrumentaci neomezuje jen na přímočaré a sloganově poskládané refrény, nebo songy střižené v rychlejším tempu, jakými jsou zde třeba „Endless Night“, „Seven Seven“ nebo „Goliath“, ale mnohokráte prozkoumává vody epičtěji vystavěné a rovněž pomalu gradující rockové formy, jinak znovu vycházející z bluesrockových kořenů. Tyto momenty přidávají nahrávce na celkové pestrosti (skladbové diferenciaci) a určité zajímavosti. 



Z nejlepších chvil nového alba bych si zde dovolil vypíchnout zejména melancholickou krásku „Slow Motion Countdown“, která je zde zkrášlována, jak party barového piána, tak zejména srdceryvným pěveckým projevem Joakima Nilssona. Před jeho odhodláním by totiž možná smekl i samotný Glenn Danzig. A ten vždycky platil ve svém ranku, tedy v ranku pěvců jejichž zbraní bylo především srdíčko (nikoliv hlasový rozsah a školenost), za opravdovou kapacitu. Třetí album GRAVEYARD je tedy silnou, sebejistou a do detailu ujasněnou rockovou jízdou ze severu Evropy. Tahle kapela opravdu ví co chce.

 


21.01.2013Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz