Last Hardrock Outsider

GOJIRA - L´Enfant Sauvage

Po čtyřech letech vyplněných nespočtem koncertních tour, ať už v roli headlinnera nebo jako special guest někoho význačnějšího, přišla v loňském roce francouzská GOJIRA se svým novým albem. Očekávání, jakým směrem se tahle pozoruhodná kapela pohne, byla tedy veliká, což po pravdě není vždy ku prospěchu věci. Duplantierovic chasa měla naštěstí vždy všechny čtyři pohromadě, a tak se ani tentokrát nepouštěla do unáhlených stylových přemetů, či větších akcí mimo jejich léty vybudované teritorium. Recenze posledního alba budiž tedy součástí jakéhosi rekapitulačního cyklu, přinášejícího to nejzajímavější z právě uplynulé sezóny, započatého před týdnem poslední řadovkou THE MARS VOLTA.


GOJIRA na své poslední řadovce zkrátka vypilovala svůj styl k naprosté dokonalosti. A tak se mimo jiné všechny zdejší písně vykazují zvláštní aurou. Je to aura jakési neuchopitelnosti, zvláštnosti, jenž dělá právě současnou GOJIRU natolik vyjímečnou a nezaměnitelnou. Celé album zní ve všech směrech moderně, razantně a nespoutaně, navíc se drží všeho, co již hudbu Francouzů charakterizovalo na předešlých albech. S každým dalším poslechem najdeme nové pasáže, které jsme napoprvé nepostřehli, nebo jsme je díky tomu přívalu nápadů nemohli napoprvé docenit. Lze namítat, že „L´Enfant Sauvage“ není zas až tak hitové jako tomu bylo v případě předchozího majstrštyku „The Way Of All Flesh“. To je však pravdou jen z části. Hitovost se nevytratila, jen je chytře zaobalená do spleti drtivých riffů a změn temp, asi tak jako do pavučiny.



V hudbě GOJIRY se čelně sráží moderní thrash metal s death metalovou valivostí. Následně je celá směs okořeněná alernativními postupy, které samy o sobě poskytují kapele možnost hrát a znít jinak, než je tomu běžné u většiny rozvětvené tvrdě metalové scény. A to je právě ta přidaná hodnota, která dělá z GOJIRY tahouna početným zástupům, vyznávajícím moderně pojatou metalovou hudbu. Právě tímto albem GOJIRA jednoznačně překročila svůj stín a vydala se vstříc zářným zítřkům. Jen mě zajímá, kolik z nových písní uslyšíme na živo, a které naopak ne. Pro mě jsou jednoznačnými favority pro zařazení do playlistu skvěle vygradovaná „Born In Winter“, hravá „Liquid Fire“, která mírně evokuuje vlastní megahit z minulosti - „A Sight To Behold“ a rovněž také změnami temp prolezlá „Pain Is A Master“.


Nezbývá než potvrdit, že GOJIRA natočila poctivé album, ze kterého čiší radost z tvorby nesvázané žádnými mantinely. Francouzi jsou momentálně na vrcholu a patří jim svět. V duši však hlodá červ pochybností a ptá se, jestlipak to bude stačit i příště? Uvidíme. Kompozičně je kapela vybavena skvěle a rozhodně nejsou jedni z těch, kteří by usnuli na vavřínech. Snad tedy nebudeme znovu čekat dlouhé čtyři roky. I když ono je to vlastně šumák, protože ta pecka mezi oči, kterou potom od GOJIRY dostaneme, za to čekání stát rozhodně bude.


23.02.2013Diskuse (0)Johny.Mad