Last Hardrock Outsider

GODSMACK - 1000hp

Americké uskupení GODSMACK pro mě vždy bylo kolektivem průměrných muzikantů s neskutečně nadaným zpěvákem a frontmanem Sully Ernou. Rozhodně nechci shazovat výkony jednotlivých členů, svoje nástroje ovládají bravurně, ale faktem zůstává, že mistr Erna je všechny zastiňuje a právě na něm stojí a padá úspěšnost každé další jejich vydané řadovky. Z toho také plyne, že vyloženě zlomové album jsem od nich nikdy nedostal, prostě to nějakým způsobem nejde. Momentálně za sebou mají tito Američané pět studiových zářezů a z poměrně nezajímavého debutu „Godsmack“, který až moc zaváněl nu-metalem, se postupně vyprofilovali až ke své heavymetalové respektive hardrockové  stylové směsi, která se mnohdy nápadně podobá výrazu kapely METALLICA z období devadesátých let. Nahrát nový materiál trvalo dlouhé čtyři roky, ve kterých si Sully Erna stihl vydat svoji sólovou prvotinu „Avalon“, kde si kromě zpěvu nahrál také piano a obstaral produkci. Sully je ale také velmi zdatný kytarista  i bubeník, a tak jsem si říkal, jestli bude mít vůbec chuť vracet se zpět do své domovské kapely. Jeho sólový debut totiž ještě stále slyším jako mistrovské dílo, které navázalo na orientálně laděné songy typu „Voodoo“ nebo zejména „Serenity“, kterými GODSMACK obohacovali jinak poctivě tvrdé desky.



S novým materiálem je to vlastně stejné jako s každým jiným vydaným v minulosti. Záleží na kreativitě zbytku skupiny, pokud nápady nejsou, dopadne to katastrofálně jako předchozí zářez „The Oracle“. A pokud jsme u té rekapitulace, pak je nutné dodat, že dobré nápady se naopak velmi vydatně zúročily v zatím nejlepší studiovce „Faceless“, která je  dle mého jen o fous lepší než album „IV“. V jednom z nedávných rozhovorů Sully Erna prohlásil, že nová deska bude obsahovat klasické pecky, ale také pár písní, které určitým způsobem vybočují. S tím se dá vlastně docela dobře souhlasit a těší mě, že ještě pořád existují hudebníci, kteří povídání o novém počinu neberou jako pochlebování ve stylu, tohle bude naše nejlepší fošna, kde jsme ze sebe dostali maximum. O to se přece snaží každý a vždy. Možná pomohla čtyřletá pauza, možná jen shoda náhod, ale novinka s energickým názvem „1000hp = 1000 koňských sil“ se povedla.


Už od prvního songu je zřetelné, že GODSMACK se vrací v plné síle. Za zvuku poctivého amerického motoru se rozehraje energický heavy metal, který se táhne celou nahrávkou. Pokud Sully mluvil o jistém vybočení, tak měl zcela určitě na mysli trojku „Something Different“ se zcela výmluvným názvem - tedy „Něco jiného“. Řekl bych, že tady si frontman dupl a prosadil si určité prvky právě z jeho (snad nezůstane u jediné) sólovky „Avalon“. Kromě heroického výkonu zpěváka se zde objevují smyčce, které velmi příjemně a nerušeně pozvednou atmosféru. Pro mne jednoznačný vrchol alba. Poté už se opět pluje ve vodách typicky laděných písní GODSMACK. Z těch lepších bych vypíchl titulní „1000hp“, „What’s Next“ a „Nothing Comes Easy“. Poslední zmiňovaná skladba je předposlední položkou před závěrem desky „Turn To Stone“, který se, jak je již zvykem, nese v duchu oživení atmosféry a přináší prvky orientu. Problém je jaksi v tom, že už poněkolikáté je to variace na původní motiv hitu „Voodoo“ z debutového zářezu. Nejedná se o vatový song, to rozhodně ne, ale člověk už je schopný od prvních vteřin předpokládat, jakým způsobem se bude píseň vyvíjet a to je podle mě špatně. Říkám to i s vědomím, že jsem příznivce ubrání tempa, kdy může krásně vyniknout hlas zpěváka, vždyť jejich akustické album „The Other Side“ je pro mě jeden z jejich nejlepších počinů a vůbec nevadí, že drtivá většina jsou staré fláky převedené do jemnějšího hávu, oni totiž fungují mnohdy ještě lépe.



Americká verze novinky v sobě ukrývá ještě bonus „Life Is Good!“ a já opět nevěřícně kroutím hlavou, proč se na základ dostávají položky, které se perou s laťkou průměrnosti a daleko zajímavější kusy se dostanou vždy pouze k určité skupině lidí. Možná to nezapadá do filosofie kapely, která nemůže mít v základu tak pozitivní song, jejíž refrén je vyloženě synonymem dobré nálady. Jasně, mají hity jako „Sick Of Life“ nebo „I Fucking Hate You“, ale pokud jim tato hloupá póza brání v propagaci povedených písní, pak škodí především sami sobě.


Novinka je tedy albem dobrým, které má spoustu zajímavých momentů a prostřednictvím něho po osmi letech dostáváme od GODSMACK ucelené dílo, které se lehce poslouchá a hlavně láká k poslechům dalším. Kromě kvalitní hudby se mi také líbí obal, který je dost možná ten nejlepší ze všech jejich dosavadních studiovek. Není to žádné umění, ale pěkně koresponduje s energií vloženou do samotné desky a to je možná také důvod, proč se nahrávka tak povedla, ta energie a nadšení jde poznat. 


08.09.2014Diskuse (10)Kropis
kropacekmichal@gmail.com

 

Dave78
12.06.2018 23:21

To je na muzice prostě to krásné, každému se líbí něco jiného. Respektuju tvůj názor, ale mě to album prostě zvedá ze židle, slyším tam jednu hitovku za druhou...:-)

 

zdenos
12.06.2018 17:23

mě to fakt jako průser přišlo :) prostě totální provar bez typických skřípavých riffů a specifických postupů Godsmack. Takhle se zařadili mezi totálně ,,lehce zaměnitelné" skupiny ala USA.

 

Dave78
10.06.2018 21:39

Tak dramaticky bych to neviděl, průser to rozhodně není, Godsmack (Surna) pořád drží laťku kvality hodně vysoko. Pravda, produkce novinky je trochu učesanější a skladby hitovější, ale kdyby podobně nadupanou desku nahráli Nickelback, tak bych je snad začal poslouchat...:-)

 

Stray
10.06.2018 19:47

Koho dneska ještě zajímají nějací GODSMACK? :-)

 

zdenos
10.06.2018 19:39

tak to jsem nečekal. Novinka je opravdu hrůza, jak níže popsal Kropis. Velká změna stylu k vyměkklým melodiím typu OOOoooo Aáááá. :))

 

zdenos
10.06.2018 15:41

tak to není dobrá zpráva. Novinku jsem zatím neslyšel, ale pokud je trend - směr Nickelback, tak to je škoda.

 

Kropis
10.06.2018 12:54

Novinka se mi zatím jeví jako těžký průser. Vůbec jsem nepochopil, proč mají Godsmack tendenci blížit se ke kapelám směrového ražení Nickelback. Myslel jsem si, že jemné/exotické písně si Sully Erna nechává na sólovky a GODSMACK zůstávají jako metalová smršť.

 

zdenos
15.04.2018 21:02

Dobrá a příjemná deska:) proč si občas nedát takovej US metálek modernějšího ražení. Nejraději mám od skupiny Godsmack album Faceless (tam je hitovice za hitovicí)

 

Patrik
24.09.2014 09:54

Po prvním poslechu jsem trochu litoval koupi. No a teď to poslouchám skoro denně. Jednoznačně jedno z alb roku.

 

Carloss
08.09.2014 11:07

Jo povedené album.