FORBIDDEN - Forbidden Evil

90%

Sanfrancisští FORBIDDEN jsou kapelou, která je (ze zpětného pohledu) vnímána spíše jako někdejší velká naděje, jež svůj velký potenciál postupem let ne zcela naplnila. Členy FORBIDDEN bylo totiž v určité fázi jejich existence hned několik person, jež se později prosadily v řadách úplně jiných kapel. Mám na mysli například Roba Flynna, který kapelu stačil opustit ještě coby mladíček těsně před nahráváním právě prvního alba „Forbidden Evil“, aby nejdříve na pár let přešel ke konkurenčním VIO-LENCE a později v devadesátých letech naplno prorazil se znamenitými MACHINE HEAD. Dalším pak byl Paul Bostaph alias mimořádně talentované bubenické monstrum. Ten se po odchodu z FORBIDDEN v roce 1992 na deset let usadil v řadách SLAYER (později chvilkově i u thrashových matadorů - EXODUS a TESTAMENT), kam se po třetím a zjevně definitivním vyhození Davea Lombarda opětovně po dekádě cestování vrátil. A nakonec Glen Alvelais, rovněž kdysi v devadesátých letech působící v TESTAMENT. Samotný debut „Forbidden Evil“ ovšem nastavil laťku proklatě vysoko a dle mého názoru nebyl dodnes překonán, a to i přesto, že vykazoval „pouze“ všechny povinné známky divokého a ryze nespoutaného thrash metalu amerického střihu té doby.

Je to možná jedno z posledních alb z období, kdy byla (pro stylově podobně zaměřené kapely) nadpozemská rychlost zákonem. Upoutá zde jak výtečná hráčská úroveň kytarového tandemu Alvelais/Locicero, hnaného vpřed salvami Bostaphových škopků, tak vypjatý hlas lídra Russe Andersona, který si je jistý jak v civilně frázovitých polohách, tak oplývá i potřebnou chutí pořádně od plic zaječet. Navíc vykazuje známky určité nekonformity svými specifickými obměnami (resp. určitou deformací) kadence frázování. Již úvodní „Chalice In Blood“ do alba vtrhne jako stoletý blizard na nepřipravené americké pobřeží, aby dala všem jasně na srozuměnou, že se zde nebude konat žádné intelektuální rozjímání, ale boj o holé přežití. Vrchol zjevně přichází v hymně „Through Eyes Of Glass“, která nabídne přehršel výtečných thrashových riffů s potřebnou dávkou technické vyspělosti. A tak jeden skvělý break střídá druhý, sóla nad riffy doslova hvízdají jako svého času tryskáče nad Bejrútem a vy si dnes můžete zavzpomínat na staré dobré časy přelomu osmdesátých a devadesátých let. Hymnicky vystavěná zpěvová linka způsobí, že tahle píseň bude patřit i v daleké budoucnosti k těm metalovým jízdám, na které se zkrátka nezapomíná, byť jde již vlastně o tak trochu přežitý model tvrdé hudby. Vysokou energetickou hladinu potvrdí jak následná titulní věc, která je ukázkou mistrovské kytarové práce v thrash metalovém ranku, tak také „March Into Fire“ a „As Good As Dead“ s nepřeslechnutelnými inspiracemi u velikánů ze SLAYER.

Celkově je „Forbidden Evil“ albem, které bylo ve své době doslova lahůdkovou ukázkou vysokorychlostního metalového žánru. Bohužel však na jeho následovnících samotní FORBIDDEN skladatelsky zas až tolik nepřesvědčili, i když je tohle téma, které závisí na úhlu pohledu a osobním vkusu každého posluchače. Zkrátka nepatřím k těm, kteří by úplně docenili některé jejich experimentálnější počiny. A tak kalifornské úderce dodnes patří pouze pevné místo v rámci tehdejší scény Bay Area, byť i comeback „Omega Wave“ nabídl výživnou porci tvrdého nářezu a překvapil i aktuálnější náladou. Osobně jsem zvědav, zdali jejich současný stav ještě umožní tvorbu dalšího materiálu. Přál bych si jej velmi.

07.06.2016	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz