Last Hardrock Outsider

FOO FIGHTERS - Concrete And Gold

Tak tedy FOO FIGHTERS mají už pár týdnů venku další řadovku „Concrete And Gold“. Nutno přiznat, že se jedná znovu o obstojný materiál, nijak však nevybočující z kvalitativního nastavení, jaké tahle americká kapela prezentuje už dlouhá léta. Osobně si myslím, že nynější, na šestici rozšířená sestava, pouze udržuje svoje dobré pozice, neboť materiál určitě nebude patřit k těm lepším věcem, co sympaťák Dave Grohl a jeho kumpáni za více než dvacet let existence vytvořili. Na materiálu je totiž poznat minimum spontánnosti, promyšlený studiový přístup se nyní tedy stal hlavním podhoubím vzniku nových skladeb a možná právě proto byla realizace alba podpořena marketingovými berličkami ohledně účasti Justina Timberlakea na podpůrných vokálech (konkrétně skladba „Make It Right“), které mohl vlastně nazpívat kdokoliv, ale také dlouho tajeným rytmickým příspěvkem Paula McCartneyho, který se ve studiu jaksi náhodně mihnul.

 

Co zůstává neměnné, je fakt, že kolekce, produkovaná v průběhu jarních a letních měsíců popovým guru Gregem Kurstinem, nepůsobí zas až tolik hitově a výrazně jako šest let stará jízda „Wasting Light“ a vlastně zůstává i trochu za očekáváním oproti minulé placce „Sonic Highways“, která upoutala pozornost tím, že každá jedna skladba byla nahrána v rozličné části Spojených států amerických a měla přiblížit hudební podstatu té které oblasti. Navzdory změnám v přístupu k skládání FOO FIGHTERS dnes stále patří mezi nejúspěšnější kapely světa a na skutečnost, že jejich frontman kdysi bubnoval u legendární seattleské komety NIRVANA, si dnes už dávno málokdo z toho množství jejich příznivců vzpomene, nehledě na fakt, že obě kapely se co do ideologické podstaty své tvorby značně a bezprecedentně liší. FOO FIGHTERS totiž reprezentují zcela odlišný přístup k budování kariéry a opravdu se nebojí věcí, ze kterých kdysi dostával Cobain osypky, což ode mne neberte jako zhodnocení zmiňující věc špatnou (ani dobrou), prostě tomu tak je. Dave Grohl je osobnost, která chce a má na to dělat nekomplikovaný rockový mainstream pro velkou spoustu lidí a nezahlcuje svoje skladby nějakým protestním názorem či rebelantským poselstvím. Snad se tedy budeme dobře chápat?


 

I letos se na desku dostalo několik výtečných songů vedených v typickém stylu kapely, neboť Grohlův rukopis je jasně rozpoznatelný a patří už dávno za trademarkt FOO FIGHTERS. Výstavní ukázka jeho práce má letos jméno „Arrows“ a jde bezesporu o hodně povedenou věc, vedenou v rozmáchlém stylu, opatřenou chytlavou zpěvovou linkou a heroickým rockovým nádechem, ona právě skutečnost, že Dave chtěl udělat album hodně vrstevnaté, mohutné a v popovém měřítku temné, podobu skladeb dosti ovlivnila. Z celkového pohledu je tak „Concrete And Gold“ hodně různorodým materiálem, protože kromě zcela typických vypalovaček, jako je zde např. pilotní singl „Run“, ukazuje materiál kapelu i z jiné perspektivy, o čemž svědčí i proměnlivost dalšího, vesměs těžkopádnějšího singlu „The Sky Is Neighborhood“, který se rozroste z akustické úvodní části k poněkud rvavějšímu dění a sloganový titulek mu navíc propůjčuje i jisté charisma.

 

Pak je zde třeba divočejší věc „La Dee Da“ (ne však ve smyslu punku) opatřená paradoxně i samply a popovější aranžérskou vystýlkou, nebo „Make It Right“ postavená na upřednostněném groovu a do zblbnutí skandovaném refrénu. Právě kolovrátkový charakter, zdlouhavost a ne úplná výraznost vrcholků většiny zdejších písní způsobuje, že songy lezou do hlavy vlastně docela pomalu. Deska celkově tíhne spíše k popově vrstevnatému zvuku a přehlednosti (tempo skladeb není z nejvyšších, občasně se dostane i na smyčcovou aranži, základem je však jednoduchá nosná linka), což je případ třeba beatlesácké „Dirty Water“ nebo komorně vedeného titulního songu, ostatně právě poslední třetina alba působí nejslabším dojmem a připadá mě, že dramaturgicky neudržuje potřebné pnutí a zajímavost. Jen blázen by zde čekal nějaký punk. FOO FIGHTERS prostě nahráli další své docela obstojné a i na jejich poměry docela hodné album, kde naředily několik výtečných vypalovaček s větším množstvím vcelku dobrých až vatovitých songů, což si myslím, že jejich popularitu nijak negativně neovlivní, protože na tuhle kapelu se stejně chodí pouze na hity a právě ty nadřenější skladby vše masami chtěné splňují.


02.10.2017Diskuse (38)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

prasezlesa
03.10.2017 12:50

Jágra mám rád, ten je mi sympatickej, ačkoliv nemám rád hokej (ani fotbal). Ale podobnost s Hetfieldem moc nevidím, sorry :D

 

Stray
03.10.2017 12:16

Krom tedy toho, že si člověk vytvořil nějaký místo, kde může sdílet svoje názory na téma největšího koníčku, tady fakt megaliticky oceňuji tyhle pohodový diskuse, to se nedá nijak naprogramovat, to se prostě musí utvořit samo a beru to jako velkou hodnotu C.D., někdo něco řekne, ostatní pokyvujou, občas se napijou s pořádnýho půlitru, někdo sice zaprotestuje, ale jede se dál, to není jako u těch debilů! :-)

 

carcass
03.10.2017 11:53

Foo Fighters mně minuli opravdu velkým obloukem, já tyhle kapely, které hrají "jakože rock" ale nemá to žádné koule obecně nemusím, no a Hetfielda bych za staršího bráchu v pohodě chtěl doteď :-), na sktejtu jsem nikdy nejezdil,takže mně míjí i veškerá "skejťácká" muzika a všechny ty novodobé novoněné pankáče považuju za parodii

 

Subeer03.10.2017 10:02

Imothep: Jo, velmi správně si mě opravil..:-), takto je to lepší (pro jistotu)

Stray: Heifield je určitě osobnost... vo tom žádná...

Sicky: v pohodě, opatruj se

 

sicky
03.10.2017 09:52

OK. tak jsme si to navzájem vysvětlili a můžeme se v klidu rozejít :) Příště zase naviděnou!

 

DarthArt
03.10.2017 09:43

S Vypsanou Fixou bych to viděl tak, že první dvě alba měla všechno - výbušnost, nápady, divokost, Márdi byl takovej českej Cobain, byl to blesk z čistýho nebe, dobrý. Jenže pak se rozplizli v jakési "nic" a dneska bych to viděl maximálně na podklad při čekání na operátora.

Co se týká Offspring, je to v podstatě stejný - první tři desky byly skvělý, čtvrtá dobrá, Americana taky ještě šla, jenže pak se z nich stala totální parodie. Bohužel to nezabalili včas.

 

Imothep
03.10.2017 09:34

Subeer: to zavani incestem :oD .... OK ... tak nevlastni starsi sestru, OK :oD

 

Stray
03.10.2017 09:32

Subeer: No to já dnes (když už jsou k mání informace a člověk už dávno nějak dospěl nebo se o to aspoň pokusil) taky ne, ale před nějakýma pětadvaceti lety...

 

Subeer03.10.2017 09:23

Sicky: Já smažil OFFSPRING album "Smash" docela dost, potom se ta kapela stala parodií sama sebe, viz. ty jejich čundr kántry show epizody, i když nějaký další hity udělali i potom ...ale "I love you, all tattooed, I love bad" už nemusím, a to, že hrajou dýl než FF nemusí nutně znamenat, že se mi musí líbit více...

Skejt jde je za kapelou, která si dávala příhlavskek skejtová.

U E!E, VZ, Hudby Praha (u všech mám teměř kompletní diskografie), jsem svého času na nevynechal jediný koncert v matičce.. teď už ani nemusím ty VZ-docela trapárna...

Na SOIA jdu příští týden už po několikátý... i přesto mám pořád rád FF.. a Heifielda a ani Jágra bych za staršího bráchu fakt nechtěl :-). To radší Julii Roberts jako starší sestru.

 

Stray
03.10.2017 09:13

Prasezlesa: Hetfieldovskej? Tak dobře. Znamená to, bejt dobrej lídr, správňák, boss, nejen člověk co na sebe automaticky a přirozeně strhává pozornost jen když někam vejde, ale i dobrej kámo, se kterým chce být kámo každej nebo ho mít za staršího bráchu. :-) Jágr je taky Hetfieldovskej, asi i víc než Grohl, kámo.:-)

Sicky: OFFSPRING jsem vytasil, protože mě tenkrát překvapilo, jak tě ta poslední (nebo možná už předposlední?) deska baví, přišlo mě neuvěřitelný, že dneska ještě někdo poslouchá OFFSPRING a má to za príma zábavu. :-) Mě je právě tohle sporty-punkový dění úplně proti srsti, mám rád new-yorskej proto-punk z půlky 70´s a kapely okolo CBGB, ale ta slunečná Kalifornie 1989-94, to pro mě v rámci punku je největší dno. Já na hardcoru a punku nebyl vůbec odkojenej, to je u mě asi tak daleko jako třeba českej folk a písničkářství, bardství, to taky nemusím. :-)