Last Hardrock Outsider

FLOTSAM AND JETSAM - The End Of Chaos

Během přípravy recenze se seznamuji většinou jen s fakty, jiným hodnocením se každopádně vyhýbám jako čert kříži. Čtenář CrazyDiamond prostě musí dostat originál, byť třeba i nepřiléhavý. V případě „The End Of Chaos“ jsem však zhřešil. Při nedávné návštěvě Metal Archives jsem jednou spontánně kliknul, no a stalo se. I když jsem příslušnou stránku okamžitě opustil, do mozku se mi stejně vryly dva klíčové poznatky. Album recenzoval sám velký Autothrall a hodnocení činilo 85 %. Neshodnu se s ním vždy, ale pokud se jedná o vysoká hodnocení tak téměř vždy. Přestože se cítím silně kontaminován, jsem si jistý, že mé závěry nakonec konkurenční zátěž neponesou. Snad mi při tom pomůže i skutečnost, že velezkušené phoenixské metalisty poslouchám téměř třicet let.


FLOTSAM AND JETSAM mě přivedlo album „When the Storm Comes Down“, které bývá považováno za pěkný průšvih. V té době jsem se ovšem vezl na vlně techno thrashe, z uvedené desky jsem byl tudíž nadšen. Zpětně opatřená první dvě alba, která i dnes velebí kdekdo, mě naopak tehdy trochu nudila. Ve vztahu k jejich ranné tvorbě necítím žádnou nostalgii vlastně ani dnes, i když „No Place for Disgrace“ je jízda vskutku parádní. Nečekám proto žádné návraty odněkud někam, nic ničím nepoměřuji, zajímá mě výhradně aktuální metalová kvalita a popřípadě i další posun, protože dotyční už mnohokrát překvapili. Pravda, řadu svých fanoušků ne vždy pozitivně.



Takže jaké „The End Of Chaos“ vlastně je? Dalo by se shrnout, že má mnohem blíže třeba k VICIOUS RUMORS (např. „Recover“) či ICED EARTH (úvodní riff „Architecs Of Hate“ je na žalobu) a německým PARADOX („Control“) než k METALLICE (např. jakási příjemně pokřivená verze „Blackened“ ve formě „Slowly Insane“). Všechny uvedené a další vlivy mocně fúzují. Thrashové riffy se v tomto zkušeně koordinovaném „grupáči“ samozřejmě objevují, ale pouze jako nutná stafáž. Nosným subžánrem se tentokrát jeví být power metal, a to ve velmi melodické variantě, jejíž kořeny tkví v klasických albech IRON MAIDEN a JUDAS PRIEST. V případě posledně uvedené legendy mám na mysli hlavně tvrdost „Painkillera“, který se nám ozývá třeba v již zmiňované jízdě „Control“. Výsledkem je směs, která uším konzervativnějšího metalového posluchačstva přímo lahodí. Pozor, nejde o příklad zbytnělé europrodukce, která bývá charakterizována jako melodický power metal, i když určité styčné prvky by se možná našly i zde. Možnou ukázku v tomto směru představuje skladba „Demolition Man“, v níž po typickém F&J frázování přichází refrén jako od GAMMA RAY; a zase ti ICED EARTH.


FLOTSAM AND JETSAM model 2019 prostě hrají pro evropské posluchače, s čímž má podle kytaristy Michaela Gilberta ostatně korespondovat i obal. Jako by ono americké – blues rockové fluidum odešlo s kytaristou Edem Carlsonem. Protentokrát plakat nebudu. Pokud se totiž nynější sestava jednoznačně podbízí evropskému publiku, resp. trhu, zdůrazňuji, že tak činí s noblesou a na úrovni, o níž se jiným může jen zdát.  


Tak zaprvé, album skvěle zní. Jacob Hansen sice dodal svůj typický „euro(pro)tlak“, v němž ale slyšíte, podobně jako u posledního studiového počinu HEATHEN, úplně vše, a to velice přehledně. Ze sytého zvuku bicích by mohl bubeník Ken Mary vyučovat. Pohlídal si ho osobně. Svému studiu tak udělal nejlepší možnou reklamu. O jeho hráčských schopnostech nemá smysl diskutovat. Ve FLOTSAM AND JETSAM vždycky hráli skvělí hudebníci, tedy i bubeníci. Ken Mary je ovšem extratřída. Nejedná se pouze o důstojnou náhradu za adorovaného, či zatracovaného Jasona Bittnera, který s přehledem nabubnoval minulé album. Mary, alespoň podle mého názoru, hraje odlišnou ligu. Zkuste třeba vynikající comebackovku od HOUSE OF LORDS „The Power and the Myth“. Myslím, že brzy pochopíte. Poslouchat, jak špičkový Hard´n´Heavy bubeník, milující swingové postupy, hraje thrashové kvapíky, představuje nevšední zážitek. Razance, dynamika, fórky, tempo, vše prvotřídní. Do toho krásně zvoní baskytara. Oba kytaristé předvádějí vysokou školu metalového řemesla. Jejich sólové výměny berou dech, perfektní doprovody zas pumpují energii až na kritickou úroveň. Významnou roli přitom, jak už jsem naznačil, sehrává zvuk. Kapela od svého „dema“ „Dreams Of Death“, na němž zazdila jinak vynikající materiál, prostě už neponechává nic náhodě.


Za druhé, kapela složila výborné písně. Že jde pouze kompiláty nepůvodních momentů? Koho to proboha zajímá! Jednak mají „odslouženo“, o progresi ať se starají jiní, jednak jsme svědky mocného upgradu, díky němuž nádhera zašlých postupů a fines získává nový lesk. Vše funguje na jedničku, a proto i náramně baví. Co kupříkladu spojení kytarového rojení ve stylu DESTRUCTION s heroicky klenutým refrénem, podaným s nasazením, o které takoví HAMMERFALL ani neusilují. Nemožné? S FLOTSAM AND JETSAM zatraceně příjemná realita, přetavená do skladby „The End“, jež příznačně obstarává grandiózní finále. 


Konečně, tj. již za třetí, na postu zpěváka září Eric A.K.. Doopravdy nevím, co všechno se dnes po vokální stránce nechá ve studiu vylepšit. Nedělám si iluze, dozajista hodně. I kdyby byl však výkon již třiapadesátiletého Erica z poloviny fakeový, stále se pohybuje mimo mé chápání. Těch poloh, ano i na Geoffa Tatea v „Survive“ dojde. Rovněž nevím, jak se dají podobné skladby náležitě prezentovat živě, aniž by si při tom zpěvák jednou provždy neodpálil hlasivky. Doufám tedy, že tento rok bude možné si vše poslechnout v nějakém důstojnějším prostředí a s jiným než zábavovým setem, který obstarávají omleté klasiky. „The End Of Chaos“ by mohlo být i v tomto směru určitým zlomem. Sakra, přece nenatočím takhle našláplou a zároveň hitovou desku jen proto, abych z ní hrál dvě skladby? 


12.02.2019Diskuse (23)Pekárek
hackl@volny.cz

 

DarthArt
14.02.2019 11:46

To mě napadlo hned, že ta bestie asi symbolizuje návrat ke kořenům, i když teda tvorbu FaJ vůbec neznám. Ale to jméno Flotzilla je naprosto geniální!

Pohlaví Flotzilly je tedy neutrální - má to výhodu, že proti ní afektované příslušnice MéééToo nemůžou psát rezoluce, že je genderově nevyrovnaná :):) Třeba by obal mohl vyhrát nějkou cenu MTV nebo Cenu Ferdinanda Peroutky :)

 

Demonick
14.02.2019 10:52

Valič: mne osobne nevadí, ak je na obale Flotzilla, ale vadí mi celkové prevedenie obalu, ktoré pôsobí velmi lacno a ako nejaká PC hra z roku 2000. Ak by bol obal nakreslený iným spôsobom, tak fajn. Takto len rozmyslam či je Flotzilla vlastne žena či muž, kedze jej na obale chýba penis :-D
Inač mi na doske chyba silná balada, či nejaka progresívnejšia vec, tym by tento album u mna o dosť stúpol na kvalite. Btw, kapela chystá v novembri opäť vstúpiť do štúdia, kedze jej z natáčania ostalo vyše 40 skladieb (vrátane balad)!!!

 

down
14.02.2019 09:54

Valič: Jak se jmenuje vím. Nějak aktivně je nesleduju, ale první desku jsem si koupil hned jak vyšla. Ta otázka byla víceméně řečnická ...napadlo mě: "První a poslední", ale nic neavizovali, takže pokud bude mít deska úspěch, tak asi ještě něco natočí.

 

Pekárek
14.02.2019 07:06

Ano, je to návrat, ale euro-návrat, a to té nejvyšší jakosti.

 

dedek666@gmail.com
14.02.2019 05:15

7/10

Pěkná recka. Koukám, že se tady taky pěkně rozrostl počet recenzujících. :-) F&J mě příjemně překvapili. Nejsem vlastně jejich fanoušek. Dostal jsem se k jejich tvorbě až někdy na sklonku devadesátých let,kdy ten styl zrovna neměl na růžích ustláno. Jejich tvorbu ani vůbec nesleduji. Můj hudební vkus osciluje někde mezi thrash/death/grind apod. Tuhle novinku jsem si pustil náhodou v metru do sluchátek, a to na základě téhle recenze. Zjistil jsem, že mě ta jejich hudba vlastně vůbec neobtěžuje ani neurazí. Naopak mi to celé přijde jako příjemný podkres (namísto např. int. rádia) pro jakoukoliv jinou než hudební tvorbu a práci. Pro aktivní poslech bych si ji asi nepustil. Ale je to takový roztomilý a docela příjemný roubování těch klasických Helloween a novějších a vcelku nicneříkajících "europowerkapel".

 

Mirdasm
14.02.2019 01:09

Valič: Ty jsi uhodil hřebíček na hlavičku! Ano předchozí deska ten návrat naznačila, tahle ho dokonala. Já jsem z novinky nadšený. Vzhledem k tomu že miluji jejich první dvě desky nemohu jinak 10/10 :-)

 

Valič
13.02.2019 22:47

Down: Co by tím měli myslet? Ta "příšerka" se jmenuje Flotzilla a je to už od začátku maskot kapely, takže její umístění na obal novinky může symbolizovat tak maximálně určitý návrat ke kořenům (ale ten už vlastně představovala předchozí deska).

Demonick: Kapela samozřejmě v minulosti natočila i progresivnější a zajímavější alba, ale to přece ještě není důvod pro nízké hodnocení novinky. Možná se pletu, ale řekl bych, že ty méně typické desky nevyvolaly u většiny posluchačů zrovna nadšené ohlasy, i když svoje fanoušky určitě mají. Připomíná mi to trochu situaci u Death Angel, od kterých by někteří fanoušci (včetně mě) rádi zase slyšeli něco ve stylu Act III, ale chápu, že kvůli těm patnácti lidem by se jim něco takového natáčet nevyplatilo. :-)

 

Honza H.
13.02.2019 22:34

U mně vedou Cuatro, Ugly Noise a My God.

 

Pekárek
13.02.2019 12:31

Sakra. Skočilo mi to tam:)
Tak znova: Souhlasím také s tím, že Ugly Noise je dobré album. Poslouchal jsem ho při přípravě recenze. Dost se mi líbilo. Musím doplnit sbírku.

 

Pekárek
13.02.2019 12:27

Demonick: naprosto chápu, ta recenze má svou "odvrácenou stranu" v tom smyslu, že takto hodnocené album se nemusí líbit fanouškům progresivnější tváře Flotsam, ale ti je zrovna nepodrželi, resp je jich málo.
Nejlepší alba? Drift a My God. Souhlasím