Last Hardrock Outsider

FLOTSAM AND JETSAM - Flotsam And Jetsam

Arizonští klasikové FLOTSAM AND JETSAM patří mezi podceňované dělníky americké metalové scény již od poloviny osmdesátých let, kdy nastartovali svou nepřerušenou třicetiletou dráhu zběsilým thrashovým kvapíkem. Vpadli tenkrát do dění s Jasonem Newstedem u baskytary, který se v oněch počátcích podílel na skladatelském procesu jejich prvních dvou kultovních alb „Doomsday For Deceiver“ a „No Place For Disgrace“, která dodnes zůstala, co se tedy úspěšnosti týče, nepřekonána. Od té doby jsou však už trochu jinou kapelou, a byť se občasně k onomu archaickému nářezu vracejí, jejich tvorba nese jasnou stopu muzikantského vývoje. Nebudu zde spekulovat nad  tím, která jejich nahrávka je nejdotaženější a která naopak zaostává, každopádně s alby jako „Cuatro“, „Drift“ (v devadesátých letech) nebo „The Cold“ (před pěti lety) dokázali, jak čerstvou, aktuální a nápaditou kapelou, přesunující navíc s oblibou svůj styl od thrashe k americkému riffovitému power metalu s lehkým závojem progrese, stále jsou. Pod tak trochu nedotaženém předchůdci „Ugly Noise“ přichází na řadu bezejmenná deska, která je vrací do hry.

 

 

Důležité je však připomenout, že před rokem zažila pětice personální zemětřesení a z dlouholeté sestavy zůstali na svých místech jen dva původní členové – zpěvák Eric A.K. a kytarista Michael Gilbert. Dvojici veteránů dnes na kvintet doplňují - kytarista Steve Conley, baskytarista Michael Spencer a bubeník Jason Bittner. Pohoda nové sestavy je z letošních skladeb velmi patrná, kapela totiž předkládá sebevědomou desku, která ve všech směrech ctí tradice jejich zvuku, desku, které neschází thrashová divokost, ale zároveň nepůsobí lacině a archaicky, a která především ukazuje FLOTSAM AND JETSAM jako metalovou jednotku, pro kterou je čest pracovat na sobě a stále dokazovat, že i letitá hudba může postupem doby nabývat na aktuálnějším pojetí. A to nemluvím o vynikajících muzikantských výkonech, nová rytmika šlape snad ještě lépe než kdy dříve a působí velmi pestře a mohutně, ale ani kytaristé nezůstávají o nic pozadu, zde bych vypíchl výtečnou souhru v sólech a celkovou nápaditost dua strunotepců. Výkon zpěváka Erica A.K. je pak opět lahůdkou a zárukou kvality, která drží hudbu arizonských stranou monotónních tupých výplachů a dodává songům šťávu v podobě frenetického nasazení a melodiky.

 

 

 

Bezejmenné album tak ze soukromého pohledu označuji jako vcelku tvrdé, dynamické a zároveň hodně groovy, skutečně nejde o žádné archaické drncání, ale o masivní porci průrazné metalové hudby použitelné i v aktuálních časech. Spojení dvou zkušených borců s nováčky tudíž zafungovalo skvěle, i přestože novinka za pět let starým a o něco různorodějším materiálem „The Cold“ mírně zaostává a není tak epická. Je to však tím, že její přednosti jsou trochu jinde - v tvrdosti a klasickém metalovém fundamentu, party klavíru a pozvolna se rozjíždějící songy zůstaly tentokrát v šuplících. Hlavně první půlka alba je naprosto skvostná a charakterizuje tuhle partu jako skladatelsky stále potentní veterány z osmdesátých let. Skladby jako „The Seventh Seal“, „Life Is A Mess“ nebo psychedeličtější „Veil Of A Tragedy“ (zřejmě vrchol alba) před sebou valí tuny energie a nepolevují, o nic pozadu nezůstávají ani drsná „Taser“ a zajímavá kudrlinkatá pocta legendě, zvaná „Iron Maiden“ (hned jsem si vybavil časy „Killers“„The Number Of The Beast“ a „Piece Of Mind“), které se na jednu stranu vrací k poctivých metalovým základům z osmdesátek a na stranu druhou dokáží ucho posluchačovo oblažit i poměrně svěžím výrazem a melodikou. Rozepjatá hydra „Creeper“ má skutečnou moc dohnat plachého jedince k pocitům bázně, zatímco kytarový předěl „The Incantation“ atmosféru projasní, protože Conley sóluje jak SkolnickV druhé půlce desky se však najde i několik slabších kousků (např. thrashový kvapík „L.O.T.D.“ nebo „Monkey Wrench“), ale zas nejde o žádný vyložený lapsus. Kulometnými laufy startující „Smoking Gun“ má v sobě skutečný jed a značí znovu špičkovou powermetalovou práci zejména kytaristů, kteří se občasně blýsknou nějakým tím sólovým výjezdem. O nic horší není ani závěrečná „Forbidden Territories“ s epičtější strukturou po vzoru burtonovské METALLICY a exotickou výstavbou, takže se mi ve výsledku zdá hodnocení této třeskutě metalové desky, odpovídající známce 80%, poměrně spravedlivé. 

 

Album zakoupeno v obchodě Music Records. 


25.05.2016Diskuse (12)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

stefanos05.07.2017 22:09

Arizona, kaktusy, kvalitní heavy/thrashtak třeba Aftermath, album Don`t Cheer Me Up z roku 1988...

 

stefanos13.04.2017 19:29

V Ostravě chlapi moc potěšili, všechno v pohodě, oni samozřejmě, když byli jakoby za hlavní hvězdu (i když já přijel nejvíc za Dew-Scented, který prostě zbožňuju), oproti loni na Žižkově před němčoury z formy (Destr.). Předskokanem Izegrim, holka to je hezká, taková ta krůta co by jí člověk plácnul po zadku, ale hudba normál, jejich dvě alba OK. Tak ta hlavní hvězda (oni mi připadají stejně jako vyfetlouši), i díky tomu menšímu prostoru udělala všem (nebo co jsem tak slyšel) radost. Jo a Ostravu mám rád, hlavně slečnu recepční s vizáží Anny proletářky :)

 

stefanos13.01.2017 23:05

Do Ostravy na FJ a DSc a potom pro změnu do Krakowa na FJ a DSc!

 

carcass
13.01.2017 17:21

také jsem s té nové desky nadšen, a je super, že si to můžeme dát na jaře "live", kdo do té špinavé Ostravy v dubnu dojede, určitě neprohloupí :-)http://www.barrak-club.cz/cz/program/345-flotsam-jetsam-usa-dew-scented-ger-izegrim-nl/

 

stefanos09.12.2016 23:05

Mám je prostě rád. v říjnu to v Matrixu naservírovali podle svojeho a hotovo nazdar, ať si to diváci přeberou nebo si trhnou, kvalitu dostanou. A ty džísky a dlouhý vlasy jako z pouště ve filmech Vanishing Point a Electra Glide in Blue

 

bizz10.06.2016 10:42

paradni deska!

 

david.ch27.05.2016 16:46

Podobný problém mám s Overkill! Ironbound part 4 už fakt ne!

 

Stray
27.05.2016 12:20

Jestli nějaká recka roznítí kontroverzi, pak určitě novinka DEATH ANGEL. Já odmítám kejvat, jak schématici a editoři z Nuclear Blast pískaj.:-)

 

Valič
27.05.2016 09:00

90% Jsem sice rád, že se kapela částečně vrátila ke stylu z prvních dvou alb, ale mám od nich rád i věci jako Cuatro nebo Drift. Dost mě mrzí, že většina lidí uznává pouze jejich desky z osmdesátých let a nad zbytkem diskografie ohrnuje nos (viz třeba průměrné uživatelské hodnocení na Metal Storm).

 

Zetro
26.05.2016 21:10

Vyborna doska minimalne 80% ,citim zavan No Place for Disgrace a naozaj nejde o archaicky navrat dozadu kde maju svoje iste!Vyborny vykon rytmiky a Eric ... zase skvost!