Last Hardrock Outsider

FEAR FACTORY - Aggression Continuum

Tak nám legendární továrna strachu vychrlila další rozporuplný produkt, který už teď vyvolává protichůdné reakce. Na jedné straně pomyslné barikády stojí zastánci teorie nulového posunu kapely, kterým stačí ke spokojenosti alba „Demanufacture“ a „Obsolete“, a na straně druhé mávají praporem oddaní fanoušci a náhodní posluchači, co vychvalují neutuchající energii a dynamičnost FEAR FACTORY i po třiceti letech existence. Aniž bych se snažil být servilně s oběma stranami za dobře, tak můj názor na album „Aggression Continuum“ je, že pravda se jako tradičně skrývá někde uprostřed.


Situace kolem samotné skupiny je za posledních pár let hodně vyhrocená, od soudních sporů o právo na registrovanou značku FEAR FACTORY, přes osobní bankroty a zdravotní komplikace muzikantů až po odchod zakládajícího člena a frontmana Burtona C. Bella. Novinku ještě Bell stihl nazpívat, protože byla nahraná už v roce 2017 a kvůli zmíněným komplikacím se dostala do oběhu až letos. Do té doby ležela u ledu, až se jí podařilo pomocí crowdfudingové kampaně oživit, doaranžovat a vydat. Finální úpravy byly docela zásadní, přibylo klávesových partů v podání několika hostů, zkušený Mike Heller nahradil původní bicí automat a závěrečný mix dostal na starosti opět Andy Sneap, který masteroval už předchozí album „Genexus“.



„Aggression Continuum“ je vhodně zvolený název, protože deska skutečně „kontinuálně“ navazuje nejen na „Genexus“, ale vůbec na celou historii psanou postmoderním industriálním soundem. Zhudebněné dystopické představy znovu rezonují strojovou rytmikou a chladnými riffy za podpory melodických samplů a signifikantního Bellova vokálu. Na novince se zkrátka rozehrává dobře známé představení kontrastu zemité tvrdosti a harmonických linek. K žádnému výraznému oživení tedy nedošlo a změny jsou jen kosmetické. Jednou z nich je posun k „filmovějšímu“ možná až soundtrackovému projevu, který kromě různých inter posilují právě barvité a nápadité samply. Ze skladeb dýchá téměř terminátorská atmosféra, která ale v dnešní hyperaktivní 3D době Avengers nebo Transformers působí spíše jako nostalgické ohlédnutí.


Jak už je u FEAR FACTORY pravidlem, tak zvuk je mohutný a drtící a tvoří velkou část celkového hudebního výrazu. Práce Andyho Sneapa je jako vždycky precizní, do tváře „Aggression Continuum“ promítnul hi-tech podstatu, aniž by produkce zněla sterilně nebo bezduše. Organické bicí jsou vynikající, Heller si v ničem nezadá s Hoglanovým výkonem na jedenáct let starém díle „Mechanize“ a žene celou mašinu kupředu. Dino Cazares riffovat taky pořád umí, hutné groovy připomínají nejlepší vlastní časy z devadesátek nebo hoblování Maxe Cavalery v dobách SEPULTURY a NAILBOMB. Sice si Dino stejně jako zarostlý Brazilec nepotrpí na sóla a jeho kytara má některé struny jen do počtu, ale kytarová kila mají tlak o výkonu letecké pumy a sympaticky se neopakují. Stejně jako neústupné riffy měly v muzice FEAR FACTORY vždycky své neochvějné místo i klávesové nástroje, a rovněž na novince jim patří docela velký prostor. Mně doposud neznámý klávesák Igor Khoroshev (který se čtyři roky pohyboval v sestavě londýnských rockerů YES), nahrál do základu zajímavé melodie, zatímco zbylí hosté na černobílých klapkách převážně jen doplnili Igorovi nosné náměty. Všechny futuristické takty kláves znějí značně přesvědčivě a přispívají velkou měrou k ústřední industriální konstrukci.


Nevím, co je pravdy na fámách o slabém Bellově zpěvu v živém provedení, ale studiovou práci zvládá na jedničku. Hrubý vokál nepostrádá agresi a hloubku, čistý hlas využívá typického zabarvení a osvědčených melodií. Snad se ale u ikonického zpěváka projevily začínající osobní konflikty nebo částečné vyhoření, každopádně se příliš drží zaběhlé praxe a zní možná trochu nezúčastněně a profesorky. Výjimkou je devátá píseň „Monolith“, kde se Burton rozezpívá i ve slokách a překračuje svůj očekávaný standard. „Monolith“ se vůbec odlišuje svým odlehčeným pojetím, které vystupuje z řady těžkotonážních sourozenců. Ukazuje jednu z možných cest, kudy by se mohla tvorba kapely dál rozvíjet a inspirovat, aniž by ztratila vlastní identitu. Ostatní skladby už se víceméně drží zavedeného stylu kybernetického organismu, tedy počítačové přesnosti v kombinaci s lidskou kreativitou a emocemi. Podařené jsou energické kusy „Recode“ nebo titulní „Aggression Continuum“, stejně jako temnější a valivější „Collapse“. Zábavný je song „Fuel Injected Suicide Machine“ s výrazným refrénem, který mi přijde jako hymna Smrtibudky z Futuramy, ačkoliv jeho původní poslání bylo asi směřováno jiným směrem. Slabší, a ne zrovna vynalézavé jsou naopak písně „Purity“ nebo závěrečná „End Of Line“, která má navíc přepálenou stopáž.


Loučení Burtona C. Bella se odehrává v klasickém střihu a v sázce na jistotu a rutinu. I tak mají ale FEAR FACTORY ještě co říct a říkají to hodně razantně a nahlas. Já jsem s novinkou spokojený a myslím, že bude každý, kdo očekává tvrdý, a přitom stále moderní metal bez velkých gest a avantgardních úletů. Výhledy do budoucnosti jsou možná plné nejasností a otázek, ale současná forma kapely je bez debat stále atraktivní a konkurenceschopná.


05.07.2021Diskuse (22)Hivris
riha.kamil@gmail.com

 

zdenos
19.07.2021 15:11

Skvělá deska start-cíl. Nadupaný zvuk, jak už je u FF zvykem. Z posledních alb od Mechanize je skoro jedno kam sáhnete, vždy je to trefa. Ten trend kvality šel vlastně spíš nahoru, přes Genexus až k letošní desce.

Nikdy jsem FF neměl jako jednu z nejoblibenějších kapel, jsem ale rád, když po nějaké době vydají album, a že pauza byla dlouhá, strefí se do mé nálady.

80%

 

stefanos
16.07.2021 23:17

Hodně se mi to líbí a točím to dokola. U FF chci slyšet 1000x to samý, ono to stejně nebude úplně stejný a to je právě ono. To je taková anomálie a výjimka jako národní podnik Budějovický Budvar. Obsolete je tam slyšet, ale je zase jinak. Jinak nefandím míchání sestav, ani u fotbalu, kdyby to Mistr BCB nazpíval ve studiu a živě to nakvákal na playback, tak by mi to výjimečně stačilo. Chci vidět svý mončičáky pohromadě.

 

afro
13.07.2021 09:48

Recenze fajn, FF mě celkem potěšili malým úkrokem k atmosférickýmu metalu (možná jen můj pocit), resp. asi k tomu dobře sedí ta v recenzi zmíněná "soundtrackový projev", a to píšu jako fanoušek Demanufacture/Remanufacture, který už ale nemá pocit, že chce další destilát toho samýho. Párkrát si to ještě s chutí poslechnu - 7/10.

Stray> Já si taky té možnosti najet na diskuze vůbec nevšiml. :-) Jinak u kapel, co mě zajímají článek, pak diskuze. U těch, co mě moc neberou (těch je teda podstatně víc - není vůbec myšleno jako výtka) diskuze a pak až příp. článek.

 

Stray
10.07.2021 18:41

KrebsKandidat: To je dobře. :-) Protože to potvrzuje, co si v duchu myslím. A sice, že na náš web chodí lidi hlavně kvůli četbě našich článků, že těch "hlídaču mojí diskusní prostorekosti" a tím pádem nepřátel je vlastne promile. To že se dá lézt do centra dění přes diskuse tyhle typy velmi dobře ví, a nic jim neunikne, kdežto kdo chodí kvůli článkům, ten na ocumovani diskusí kašle a koukne tam jen u hudby, co jej zajímá.

Ps: Po Tribe of Gypsies jsem nikdy nepatral. Jedinou cenou komoditou Bruceovych solovek je pro mne právě jeho hlas. Zde vkusně hozeny do zajímavějších nižších poloh. U Dickinsona charisma tvorby stojí hlavně na jeho hlase. Kdo tam hraje na bicí nebo basu mě v podstatě vůbec nezajímá. :-)

 

KrebsKandidat
10.07.2021 18:05

Po pravde, moznost ist cez diskusie som si ani nevsimol. Celkok.sa tesim na novozverejnene clanky a je to vzdy radost citat.

 

Stray
10.07.2021 08:01

Záleží na způsobu, jakým se člověk dostává k diskusím. Jestli jde jen přes konkrétní otevřený článek, tak vidí samosebou jen tu jednu diskusi v určitý čas. Pokud jde přes nápis Diskuse na titulní straně webu, naskytne se mu pohled na časově rozdělený pořadník všech posledních příspěvků u všech v poslední době diskutovanych článků. Ono je někdy lepší nevědět, co se kde zahlásí. :-)

 

KrebsKandidat
10.07.2021 01:29

To musela byť diskusia pod článkom, ktorý ma nezaujal a teda som ho nečítal (a tých na tomto webe nie je veľa)
Alebo, čo je tiež možné, ide o to, že keď sa At the Gates bavilo, tak ma album ešte nezaujímal, pretože som ho nepočul.

Ono, rád by som pridal nejaký poznatok k novému FF ale to nejde. Mne sa páčil Fear is the Mindkiller, Obsolete, o niečo menej Demanufacture. Transgression mal potenciál, ktorý ostal nenaplnený.
Do novej dosky sa mi veľmi nechce - kvôli tomu, čo sa deje okolo zostavy.
Ak si ju pustím, dám vedieť.

Nutno dodať, že som si tiež prosto mohol počkať, či recenzia bude.

Aha, jedna vec, v súvislosti s FF ma predsa len napadá ešte. Toto je jedna z dvoch kapiel vďaka ktorým som sa dostal k počúvaniu Front Line Assembly.

 

Stray
09.07.2021 16:35

Už dvakrát jsem psal do některé z diskusí, že recenze na novinku At the Gates bude v druhé půlce příštího týdne. Mě by spíš zajímalo, jak to má u nás %ně rozvrstveny čtenář. Jestli je víc těch, co chodí spíš obcihnout diskuse a na články kašlou, nebo jestli prevladaj ti, co striktně jdou za články a diskusi jen někdy tu a tam omrknou, a nebo jestli běžný návštěvník stíhá všechno. Přiznám se, že ti co jdou primárně po článcích, mě činní opravdovou radost, ti co hlavně po diskusi naopak moc ne, neb za webem je toho víc, než co se vejde do několika kliku za článkem. Seš tedy z obliga. :-) Jinak občas tu uvádím co dopředu bude, ale někdy není úplně dobrý vše vyzrazovat. Dobře vím, co v nejbližších dvou týdnech bude, dramaturgie tohoto webu nevzniká navalem spontánní horečky.

 

KrebsKandidat
09.07.2021 16:10

Keď sa tu už "pohadzovali" kapely s novými albumami, čo tak At the Gates a ich novinka The Nightmare of Being? Objaví sa recenzia?

 

Hivris
07.07.2021 12:49

lord Džoudemort: no, navnadil jsi mi, že jsem si musel zopakovat Alloy:). Jinak starší severský black už poslouchám taky jen výjimečně; na druhou stranu mi baví vývoj dřívějších satanášů ARCTURUS, SATYRICON, ENSLAVED, IHSAHNa a ze všeho nejvíc BORKNAGAR.

Jestli neznáš, doporučuju Francouze MONOLITHE, hlavně starší alba. Výborný funeral doom, kosmicky tajemný a temný.
https://monolithe.bandcamp.com/album/monolithe-iii