Last Hardrock Outsider

FASTER, PUSSYCAT! KILL! KILL! (1965) - Násilí, kozy a ...Tura Satana!

Milí filmoví fandové! Po delší pauze opět přicházím se svým filmovým občasníkem. Venku některé z nás kosí koronavirus, a já vám hned upřímně řeknu, že bych se nechal klidně zkosit nějakými sexbombami, třeba těmi třemi dračicemi z kultovního exploitation snímku Faster, Pussycat! Kill! Kill! Vy, co se zajímáte o okrajovou filmovou scénu, jste už určitě o něm slyšeli, nebo ho viděli, ostatní možná četli vyjádření některých předních režisérů let minulých i současných, kteří na tenhle film nedají dopustit. Kdo za tímhle legendárním kouskem stojí?


No ano, kdo jiný, než slavný prasáček Russ Meyer. Za 2.světové války působil jako válečný kameraman, a poté se živil focením pro Playboy, což byl jeho vysněný džob. Ale mířil výš, až k dělání svých vlastních filmů. Trpěl výrazným fetišem na ženská bujná poprsí, a sám v jednom z rozhovorů po dotazu, jestli má raději velké zadky nebo velká prsa, přiznal, že je posedlý bujným ženským vrškem.



Jeho první filmy tomu i odpovídaly, byly to takové decentní erotické kousky, krátké hodinové grotesky, kde se promenádovaly ženy s tak velkými prsy, že jim to chuděrám div nezlomilo vaz :o) Samozřejmě přeháním, ale je fakt, že bujné poprsí bylo základním předpokladem pro hereckou účast v jeho filmu. Protagonistky si nevybíral podle toho, jak uměly hrát, ale vždy zásadně podle velikosti poprsí, často to byly Playboy playmates, focené sexbomby měsíce. První filmy byly takové hloupoučké blbinky s nahými těly, které ve své době budily pohoršení, ale zároveň byly dobrou reklamou, dobová kritika je označovala i za pornografii, čemuž se starý chlípník Russ rozhodně nebránil.


Zlom v jeho tvorbě přišel v roce 1964 s filmem Lorna. Už to nebyl takový rozpustilý eroťáček, ale pochmurné melodrama o žárlivosti, manželských hádkách, znásilnění a zabití. Začal takový malý cyklus čtyř filmů, kde s ženskou nahotou pracoval mnohem střídměji a cpal do nich různá společensko-kritická témata, posmíval se stereotypům ve vztahu muž-žena a nezřídka tu byl silný motiv ženské pomsty na svém násilníkovi. Tady začaly být výrazné prvky prvních násilnických filmů. Záhy přišel rok 1965 a do kinematografického moře vyplula vlajková loď exploitation žánru jménem Fast, Pusssycat! Kill! Kill!



Co ho charakterizuje? Už první sekundy se zlověstným monologem dávají tušit, že tady ženy nebudou jenom obětním beránkem. „Dámy a pánové, přivítejte násilí. Jako slovo i čin. Protože ačkoliv má mnoho tváří, jeho oblíbenou podobou je především..sex. Násilí požírá všechno, čeho se dotkne, a přesto se nikdy nenasytí. Násilí však není jen silou ničivou. Je také tvořivé a kreativní. Pojďme tedy prozkoumat to nebezpečně zhoubné stvoření. To nové plémě. Pro případ, že se skrývá v kluzké kůži ženy. Hedvábné vlasy a nezaměnitelná ženská vůně. S povrchem lesklým a hebkým, na těle žádoucím a chtivém. Ale radím vám dobře, neodhazujte obezřetnost. Tenhle druh neútočí sám, ale ve skupinách. A to kdekoliv, kdykoliv a na kohokoliv. Kdo tedy jsou? Může to být vaše sekretářka...vaše zdravotní sestra..nebo go-go tanečnice!“


Ženy už tady nejsou jenom puťky u kuchyňské linky, ale jasným hybatelem děje a obvykle silným prvkem, který předčí i muže samotné. Konkrétně tady ve fyzické síle, i řidičských schopnostech. Zároveň hned úvodní divoký go-go tanec tří sexbomb, dívčí souboj ve vodě a válení se v písku dokazuje, že i zde to Meyer myslí s oslavou ženského těla naprosto vážně, zároveň je to jeho asi jediný film, kde není explicitní odhalená nahota, i když ženských křivek je tu až až. A tím myslím křivek opravdu enormních, ENORMNÍCH, což má na svědomí hlavně kultovní popkulturní béčková ikona…..



Tura Satana. Japonsko-americká míšenka, která už za mladého života kolem sebe šířila mýty a my si můžeme domýšlet, které z nich byly pravdivé. V deseti letech jí znásilnila skupina pěti mužů a po tomhle traumatizujícím zážitku jí otec učil různé bojové sporty a hlavně karate, ve kterém prý došla až k černému pásu. Jak sama vzpomíná, během následujících 15ti let prý vystopovala všech pět násilníků a zřezala je jako psa. Nemusíte tomu věřit, ale poslouchá se to hezky. V pouhých 15ti letech se stala tanečnicí a zpěvačkou ve striptérských klubech, založila ženský motorkářský gang a její popularita šla údajně tak nahoru, že jí o ruku požádal i samotný Elvis Presley, což odmítla. Ve svých 27 letech přišel její vrchol – nabídka na hlavní roli ve filmu, o kterém dneska píšeme.


A lepší vůdkyni tříčlenného ženského gangu si Meyer nemohl dopřát. Tura Satana byla nepřehlédnutelná. Velmi charismatická bytost, ďábelský pohled v očích, drsná jak šmirglpapír s cynickými hláškami, která brilantně řídí rychlá auta a chlapům láme páteře. Takový mix pekelné sukuby a osudové femme-fatale. Opravdu nepřehlédnutelný zjev a nedivím se jejímu fanouškovi Quentinu Tarantinovi, který prohlásil, že by se okamžitě vzdal pěti let svého života, za možnost natáčet s Turou. Podobnou vášeň měl Tarantino i v Pam Grier, hvězdy blaxploiatation žánru, kde se mu přání vyplnilo (jeho Jackie Brown jste asi mnozí z vás viděli).



Příběh filmu je vcelku jednoduchý. Tři kočičky, go-go tanečnice, si pod vedením Varly (teda Tury Satany) vyjedou na výlet do kalifornské pouště, kde mezi sebou závodí v autech. Potkají tam také mladý pár turistů, Varla bestiálně zabije chlápka, jeho přítelkyni vezmou jako rukojmí a během cesty zavítají až na ranč starého misogyna, s jeho dvěma syny, z nichž jeden je mentálně retardovaný, ale stejně jako jeho bratr má vlastně dobré srdce. Holky tam nepřijely náhodou, na benzínce se doslechly, že starý muž na ranči ukrývá kopu peněz, a Varla se svými parťačkami ženským úskokem se snaží dopátrat, kde se prachy skrývají. Nakonec se rozjede spirála násilí, kterou nejde zastavit.


Ten film má jistý půvab. Kamera je vynikající, k čemuž dopomáhají i exteriéry Mohavské pouště, které vypadají nádherně a celkově vzato se na ten film hezky kouká. Herecky je to tak fifty-fifty. Neškolená herečka Tura si to s přehledem dává na jedničku, horší jsou na tom její parťačky, ale blondýna aspoň své neherectví nahrazuje výrazným kroutěním zadku, přičemž kamera jí zabírá často zezadu, aby to kroucení bylo pěkně vidět. Chlapi, kteří jsou zde v pozici takových přitroublých trubců, si odehrají spolehlivě to svoje, nad nima vyčnívá Stuart Lancaster v roli chlípného stařeckého mrzáka. Tarkovskij s Fellinim by asi z filmu šli zvracet, ale nutno říci, že Russ Meyer, zároveň v pozici scenáristy, zvládl dialogy celkem obstojně, a stejně jako s herci, je to také tak fifty-fifty. Některé dementní prupovídky tahají za uši, někdy naopak potěší Meyerův cit pro ironii a nadsázku. Vždyť kterého muže by nepotěšily hlášky typu: „Kotě, my nemáme rády nic měkkého, všechno co ochutnáme je tvrdé“, v odpovědi na nevinnou otázku, jestli holky jezdí v autech jen tak pro zábavu, nebo s nimi i závodí.



Náhledů na bujné dekolty je tu dost, jak je u Russových filmů zvykem, hlavně u Tury Satany pořád čekáte, kdy jí ty kozy vyletěj z trička, jak jsou enormní. Ale jinak erotika je tu dost lehká, ženy se tu sprchují s kamerou v zádech, aspoň že se tu výrazně kroutí zadkem blondýny Lori Williams, a ta třetí do party, nejméně hezká, tu upoutá hlavně svým portorikánským akcentem. Musím zmínit také svižný jazzový hudební podklad, který tomu dění na plátně dává šťávu.


Spousta současných i dřívějších režisérů na tenhle film nedá dopustit a hlásí se k němu jako k inspiračnímu zdroji. Viz třeba John Waters, legendární režisér nízkorozpočtových pokleslých kousků, který o něm prohlásil, že to je „nejlepší film všech dob!“. Nebo musím opět vzpomenout Tarantina, jehož Grindhouse: Auto zabiják by bez tohoto filmu nikdy nevznikl, ta inspirace je tam jasně přiznaná. Faster, Pussycat! Kill! Kill! je pro Russe Meyera netypický film, vybočuje z toho, co točil před tím a co i poté. A možná proto je jeho i nejlepší. Většina jeho filmů je jenom bezcílně a neškodně libidinózní (samozřejmě pro chlapy) a ostatní není důležité, zatímco tenhle je svižný, energický, není jeho středobodem ukájení se nad ženskými přednostmi, ale má i něco, čemu se dá říkat zápletka, dějový oblouk. Nevyhýbá se násilí, které v době vzniku ještě nebylo v kinech standardem, a proto ho mnozí označují za jeden z prvních exploatačních filmů vůbec. Ženy jsou tu svůdné, ale zároveň ničivé, což ve své době také nebylo zvykem. A hlavně má Turu Satanu, která své působení ve filmu okomentovala slovy: „Vzala jsem plno hněvu, který se ve mně nashromáždil za ta léta, a nechala ho vybouchnout. Pomohla jsem stvořit Varlu tak, jak by si to mnohé utlačované ženy přály.“ R.I.P. Turo, byla si super, měla si říz a tenhle film dodnes také. Sice trošku zestárl, ale jen o pár vrásek :o)


Tak filmu zdar a někdy zas příště.


Hodnocení: 70%



26.03.2020Diskuse (6)Lima
fulci@seznam.cz

 

Cyberolas
08.04.2020 07:44

Miluju tyhle laciný filmy a závidím režisérovi! Tura Satana byla kus nádhernýho ženství!!!

 

Daniel
02.04.2020 18:29

Super článek, hodně mě zaujal! Pan režisér i samotný snímek vypadají dost zajímavě a pokud se mi k filmu podaří někde dostat, určitě si rád takovou ujetost pustím! :D

 

DarthArt
31.03.2020 19:54

Mimochodem, existovala i kapela TURA SATANA. Ale byla to nějaká totální píčovina.

 

Stray
27.03.2020 21:17

Protože články o filmech spadaj pod sekci Pandemonium, která je jako jediná provázaná jen s články s totožné sekce, tedy těma pod Pandemoniem, žádné recenze, profily v pravých sloupcích. Proč to tak je? Protože se strukturální stavba webu tvořila za pochodu a v době, když se rozjely filmy, už nešlo do těch daných vazeb zasahovat. Film ti zkrátka nikdy nebude navázanej na profil nebo recku kapely.

 

spajk
27.03.2020 21:13

Perfektní článek. Zítra se na to kouknu. Víc Limů na webu!
Jo a nevím proč ten pravý sloupec neodkazuje jako první na toto:
http://www.crazydiamond.cz/faster_pussycat_legenda_o_kocicim_dome_profil/1330

 

Valič
27.03.2020 11:52

Mistrovské dílo jednoho z největších chlíváků… tedy chci říct režisérů všech dob. Jen škoda, že se heslem „Čím větší kozy, tím větší umění.“ neřídí víc filmařů. :-(

Jinak hlášek je ve filmu celkem dost, ale velká část z nich bohužel do češtiny přeložit moc nejde („I don´t beat clocks, just people!“).

Mimochodem, snímek inspiroval i řadu hudebníků, White Zombie počínaje a Spice Girls konče:

https://www.youtube.com/watch?v=yPNFVj-pISU
https://www.youtube.com/watch?v=9ro0FW9Qt-4