Last Hardrock Outsider

FAITH NO MORE - The Real Thing

Pro zaoceánskou hudební scénu velmi nablýskaná osmdesátá léta končila (v této dekádě právě díky MTV převzaly od Británie Spojené státy definitivně nadvládu nad hudebním trhem) a svět se pomalu začal měnit, jak známo nejen na politické a společenské úrovni, ale i na té populárně hudební, tyto změny se týkaly i rockové případně metalové scény. Koncem osmdesátých let vypadala situace asi takto - zatímco hollywoodské rockové chrámy a paláce vyprodávaly kapely typu MÖTLEY CRÜE, POISON či BON JOVI, ve skejťáckých kobkách už bylo pár let zaděláno na silnou undergroundovou scénu. Z nadějné sanfranciské kapely FAITH NO MORE, jejichž hudba byla jakýmsi ztřeštěným mixem punku, hard rocku a funky, byl právě koncem roku 1988 od mikrofonu vyhozen excentrický punker Chuck Mosley. Kapela s ním jen rok před tím bodovala na všech zaoceánských indie-rockových charts a to hlavně díky singlu „We Care A Lot“, který propagoval vcelku zdařilé album „Introduce Yourself“. Náhradou za Mosleyho se však brzy stal devatenáctiletý mladíček Mike Patton z kapely MR. BUNGLE. Nikdo v té době ještě netušil, jak silně se kapela díky němu zapíše do rockové historie. FAITH NO MORE se tedy na počátku devětaosmdesátého na půl roku zavřeli do studia a vyprodukovali desku, která patří dle mého k nejdůležitějším hudebním zlomům posledního čtvrtstoletí. Album „The Real Thing“ bylo ránou pěstí, která knockoutovala už jen převalující se americkou rockovou vrchnost a prvním signálem, jakým směrem se bude ubírat rocková hudba v následujícím desetiletí. Několik měsíců po vydání bylo ticho po pěšině, ale do roka už byli zejména díky skladbě „Epic“ FAITH NO MORE hvězdami. A tak z pohledu člověka sledujícího vývoj mainstreamového rocku mám zaevidováno období kolem roku 1990 jako hodně rekrystalizační a jako dobu plnou obměn. 


Byla to hektická sezóna, kdy rockové zaoceánské scéně ještě vládl street rock a glam metal, ale fanoušky si hromadně získávaly kapely nové, v čele právě s FAITH NO MORE. Pětice byla tak rozdílná od všech těch kapel, kterým přespříliš záleželo na vlastní image. Roztrhaní, pestrobarevní, neholení, nečesaní, rozšklebení. FAITH NO MORE zkrátka působili jako rozesmátá tvář na pohřbu nějakého italského bosse. Cesta vzhůru probíhala asi takto: Když vydavatelská firma zjistila, že prodeje novinky celkem rychle narůstají, nominovala kapelu jako předskokana AEROSMITH, WHITESNAKE a POISON na turné Monsters Of Rock 90´.Tento tah se záhy ukázal jako definitivně rozhodující při upevnění pozic, byť ve své době hodně riskantní. Divoké koncerty, při kterých na sebe strhával pozornost zejména neuhlídatelný cvok Patton, který byl dokonce několikrát vyvedený z pódia ve svěrací kazajce, díky nabádání publika k sabotování hlavních vlasovitých kapel, byly před obrovským publikem tím pravým impulzem k průlomu bariér strnulé „vládní garnitury“.



Album „The Real Thing“ v sobě koncentruje neslýchanou směs funky, rocku a metalu. Je plynule zapadající mozaikou mnoha odstínů hudebních barev. Nikdy dříve ani později jsem neslyšel lepší mix mezi vysloveně protikladnými hudebními směry – rapem a hard rockem, v tak posluchačsky atraktivní nahrávce. Tolik zdomácnělé přirozenosti v tak, na tehdejší dobu, netypické muzice. Při poslechu alba „The Real Thing“ mám pocit, jako by těch deset let před ním prakticky neexistovalo. Nádherná spojení klávesových ploch a hammondů Roddyho Bottuma s mistrnou rytmikou Mike Bordin / Billy Gould, která vytvářela podklady ke kytarovým výpadům surrealisticky vyhlížejícího hnusáka Jima Martina. Vše by však nebylo tak dokonalé nebýt Mika Pattona. To zjevení, ten chlapík ...se během svého zpěvu dokázal smát i vztekat. 


Hitové skladby s parádními klenutými melodiemi „From Out To Nowhere“ a „Falling To Pieces“ se střídají s crossoverovým nátěrem „Surprise! You´re Dead!“ i pomalu rozjíždějícími „Zombie Eaters“ a „The Real Thing“, které narostou do překrásných mnohavrstvých funk-metalových koláží. Zejména „Zombie Eaters“ je kompozicí, kde kapela předvede všechny své triumfy od procítěného úvodu až ke gradujícím refrénovým výpadům. Hitovkou číslo jedna je však „Epic“ – rapová sloka, stupňující se metalový riff, ze kterého tryská fantastický, Pattonem nosově odzpívaný, refrén, aby skladba posléze vrcholila epickým kytarovým sólem. Album obsahuje i předělávku „War Pigs“ od legendárních BLACK SABBATH a mnohavrstvou instrumentálku „Woodpecker From Mars“, ve které se kapela dokonale vyřádí. Orientální klávesové motivy se střídají s plynulými tóny, nad kterými Jim Martin drhne ostře řezané riffy. Poslední skladbou je barová eskapáda „Edge Of The World“, s klavírem a znovu originálním Mikem Pattonem. Zde coby švihákem sinatrovského formátu, avšak notně skouřeným.



Pro mne je „The Real Thing“ vzorem všech průlomových alb. Je tolik jiné od všeho, co v době jeho vydání poskytovaly mamutí vydavatelské kolosy. Hitově atraktivní, přesto nepodbízivé. Stylově různobarevné, přesto ucelené a plynulé. Tolik novátorství a nic na úkor písničkové přirozenosti. Jeho progresi nevidím ve složitosti, nýbrž v originalitě a obrovské nadčasovosti. Tak jako se FAITH NO MORE vždy lišili od zbytku světa, tak se liší „The Real Thing“ od všech jejich dalších alb. Kapela již nikdy (i přes obrovský úspěch desek následujících) nezopakovala ten kolosální moment příchodu něčeho nového a přitom tolik líbivého. Jak se tak říká - jedno z pěti alb, které bych si sebou vzal na pustý ostrov (pokud by tam tedy byla možnost, si jej také pouštět).


Recenze bez jistých nutných úprav již před deseti lety zveřejněna na metalopolis.net


19.02.2015Diskuse (13)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
11.11.2017 20:05

R.I.P. Chuck Mosley

 

Meresz
26.02.2015 20:36

Síce som to už pár rokov nepočul, tak si pamätám že tento album sa mi páčil. Určite je najlepší v diskografii týchto podivínov. Patton síce ešte spieval dosť nosovo, ale myslím že hocikto by bol lepší po naozaj hroznom Moselym - kto mu preboha dal do ruky mikrofón? Beriem ešte Angel Dust, zvyšok ma nezaujal/nepočul som.

 

Stray
26.02.2015 08:29

No skutečnost, že se něco dobře čte, je pro mne tím zásadním hlediskem. Ještě v kombinaci s originalitou psaného projevu, že tomu autor dá hodně ze sebe. Naopak vůbec mě nic neříká přežvykování obvyklých hudebně-publicistických frází na podkladě soudnické nestrannosti až odtažitosti :-), které je vystavěno bez toho, aby autor do článku vtiskl vlastní zkušenost s objektem.

 

Imothep
23.02.2015 13:40

Stray: To je dobre, Tvoje profily kapel se krom toho, ze mi byly zanrove blizke i velmi dobre cetly.

 

Stray
20.02.2015 15:49

Patrik: Tak to byla asi jiná videokazeta.:-)V díle Headbanger´s Ball, kde jsem viděl poprvé FNM a "Epic", pouštěli hlavně street rock a hair metal (ostatně jako tehdy skoro ve všech dílech), občas se tam objevilo něco, co nás zajímalo, tedy kapely jako Anthrax (Anti-social), Metalicca (One), Overkill (Elimination). Všechny ty naondulovaný borečky Extreme, Mötley Crüe, Slaughter nebo Warrant jsme přetáčeli, ostatně ty jsem začal poslouchat až krátce posléze, když se jim začalo hromadně nadávat:-), v roce 1990 jsme poslouchali hlavně thrash metal, nicméně první setkání s FNM byl šok a okamžitá fascinace. Pak jsem je ještě viděl v telce, když dávali v lednu 91´Rock In Rio, kde hráli s Gánama, Megadeth, Judas Priest a Queensryche, což bylo myslím na Čt2 v záznamu. Prostě půda pro očekávání "Angel Dust" byla (u mne ve spojení s poslechem "The Real Thing") stanovena takto. Louža: Hej Faramire, zjištění, že se ti líbí FNM, řadím k největším překvapením tohoto století.:-) Vždyť tam nejsou žádní rytíři, čarodějové a draci? Jinak nová deska podle mne nebude zázrak, tak nějak s tím počítám, to ovšem nesnižuje zvědavost a doufání v zázrak. Imothep: Těší mne setrvalý zájem o crazydiamond :-), nicméně zajímavé retro-články budou pokračovat, už teď je zřejmé, že se nevyhnu dalším zajímavostem podobného originálního ražení jako FNM - někdy do roka dojde na maping Korn, Deftones, ale povině i Extreme, Queensryche, Motley Crue a Kiss, už teď se mi těšením třesou polštářky na konečcích prstů a sám hořím zvědavostí, jakým způsobem budu postupovat při výstavbě nových historických profilů!!!:-)))

 

Demonick20.02.2015 13:59

Výborná a veľmi nadčasová doska, ale kvôli spevu (ako niekto spomínal - je to také "uměčené") nemôžem ísť vyššie. Nasledujúca doska tieto nedostatky ale šikovne napravila a právom sa radí medzi najlepšie rockové albumu 90. rokov. The Real Thing - 8,5/10

 

Imothep
20.02.2015 11:36

Louza: no, necekal jsem, ze bude i deska, ale uvidime. Kazdopadne i kdyby meli fungovat jen kvuli koncertum, tak to smysl melo, v tom 2009 se mi to potvrdilo :o)

 

Patrik
20.02.2015 08:17

Vypadá to, že jsem FNM objevil stejně jako Stray - VHS s Headbangers Ball. Pamatuju si, že tam byli Venom a další "tvrďáci" a jako zjevení FNM. A u toho tam taky pustili Living Colour - Cult of personality a King´s X - Over my head.

 

Stray
19.02.2015 17:24

Recenze na "King For A Day...Fool For A Lifetime" se mi myslím docela povedla, těš se.:-)To co teď na CrazyDiamond.cz probíhá s FAITH NO MORE, chci v podstatě dotahovat v podobném duchu i řekněme u dalších 30ti velkých kapel, recenze léta napsané tedy o něco vylepšit/zesrozumitelnit (dát četbě vyzrálejší rytmus) a přidat i nějaké nové na jiné položky diskografie daných kapel.

 

DarthArt
19.02.2015 16:08

Strayi, výborně! Po vzpomínce na Kreator další moje hudební láska, a hned v seriálu! Real Thing je fantastické album, ve své době atomový výbuch, který do netušících lidí vpálil manifest úplně nového stylu. Crossover později tu líp tu hůř zvládala tuna kapel, ale na fantastickou úroveň Faith No More se dokázali dostat snad jen Waltari (nepřekonatelné So Fine!) a dobře na to po určitou dobu šli Rage Against, ti se ale poměrně opakali. Dodnes obdivuju "Fejty", že to utnuli na absolutním vrcholu, což nedokáže skoro nikdo. Proto jsem teď trochu rozpačitý, protože záznamy nejnovějších koncertů - to už prostě není ono - kéž to nové album bude dobré! Z Real Thing mám nejvíc rád úvodní trojblok From OUt-Epic-Falling, to je jeden z nejlepších albových úvodů v historii. S každým dalším albem pak přinášeli něco úplně jiného a přitom vždy na 110 %. Těším se na postřehy ke King For A Day, to mám já od Mika a spol. úplně nejradši!