Last Hardrock Outsider

FAITH NO MORE - Sol Invictus

Když se po tak dlouhé době rozhodne pro comeback taková kapela jako FAITH NO MORE, pak už věřím v návrat prakticky všeho. Nesourodí, rozhádaní, každý s plány a vírou v úplně něco jiné, v této situaci dávali všem svým věrným v roce 1998 vale, s tím, že návrat již nikdy více. Uběhlo dalších sedmnáct let a tento kvintet má za sebou celou řadu návratových koncertů po celém světě a nyní konečně dochází i na album, o kterém samotní muzikanti tvrdí, že by nikdy nevzniklo, kdyby v průběhu jeho tvorby poznali, že už na to prostě spolu nemají. Než aby přišli s nějakým zbytečným retro odvarem, to už radši nenahrávat nic. Výsledek, který nakonec dostal název „Sol Invictus“, tato předsevzetí plní zhruba z poloviny. Kalifornské blázny poznáte zaručeně, i když jim je zde vlastní strohá forma, která v mnoha momentech působí přímočařeji a úsporněji, než cokoliv kapela kdy nahrála ve svém zlatém období. A proč vlastně tvrdím, že se jim návrat zadařil napůl? No proto, že o retro jde každopádně, jen se z toho kapele podařilo vybruslit se ctí, díky stále ještě vcelku dostatečnému množství dobrých nápadů a také nalezení vhodné chemie ve studiu, kdy se z oněch nápadů povedlo vysochat album, které se vlastně zas až tolik nepodobá žádnému předchůdci, jen zkrátka zní jaksi povědomě.


Prim hraje dle očekávání charismatický hlasový projev Mikea Pattona, který potvrzuje, že ze své fazóny zhola nic neztratil. Druhou nejvýraznější personou je klávesák Roddy Bottum, ten sice skladby nevymalovává takovou paletou klávesových ploch jako v dobách dávných, ale spíš operuje s nezkresleným pianovým zvukem. Jemu jsou vlastně přizpůsobeny i na parametry Fejtů nepříliš komplikované skladby, které se nesou převážně ve středním až volnějším tempu. Nečekejte zde tedy žádné splašenosti, pravda je taková, že nejtvrdší a nejzběsilejší věcí je dopředu známý „Superhero“, druhý odkrytý song, který začíná jako nabušená punkovka, aby se postupně proměňoval do atmosféričtějších fází. Mou nejoblíbenější skladbou je však až následná „Sunny Side Up“, která má z mého pohledu největší hitové ambice a velmi příjemně se díky své klasické rockovosti poslouchá. Mám to prostě tak, že kdykoliv v něčem alespoň trochu slyším METALLICU, zbystřím. Zkrátka žádný experiment, ale song s jasnou stavbou. Ona vlastně celá tahle novinka zas až tolik neotřelých experimentů nenabízí.



Schizoidní „Separation Anxiety“ patří mezi největší svěženky, mezi skladby, které ještě v roce 2015 působí hodně aktuálně i vzhledem k tomu, že onen nervní projev je v případě FAITH NO MORE velmi nepřekvapivým až tradičním. Skladba s hororovou atmosférou se zde na vás řítí jako kamión řízený nepříčetným chlápkem po nočním Sunsetu. Nezvykle upozaděná mně na albu přijde rytmická sekce Billy Gould/ Mike Bordin, která se nevydává na nějaké procházky za účelem naplnění slova crossover, stejně tak je tomu v případě kytar, které sice občas pořádně zaburácí, ale jinak můžu říci, že většina skladeb je oproštěná od oné kytarové natlakovanosti. V případě FAITH NO MORE ostatně kytara nikdy nehrála první housle, takže je vlastně všechno při starém.


Výjimkou je třeba píseň „Cone Of Shame“, ta ve svém poklidném rozjezdu i v pozdních tvrdších fázích stojí kromě Pattonova hlasu především hlavně na barově zahuhlané kytaře. Stejně tak dává prostor kytaře „Rise Of The Fall“ ve stylu raných osmdesátek, operující s prvky reggae a post-punku. „Black Friday“ je další ze skladeb s punkovým nádechem, občasně mně zde Patton sklouzává do hlasové polohy Iggyho Popa, ale krátký a uřvaný refrén tuto možnost zamítá. Dlouho dopředu zveřejněný song „Motherfucker“, jenž se plazí a postupně ovíjí své pařáty kolem nebohého posluchače, mám vlastně za jednu z nejslabších skladeb.


Nejdelší položkou je záludný bastard „Matador“, což je song nervní, ovšem na druhou stranu i vcelku komorně pojatý. Nepříliš rychlé tempo umožňuje Pattonovi dokonalou předváděčku svých hlasových schopností, kterých si Mike samozřejmě dokonale užívá a to v mnohem divadelnějším podání. Další z početného zástupu pomalých skladeb je závěrečná „From The Dead“, kterou můžeme i třeba v nadsázce chápat jako oslavný popěvek návratu kapely, nebo také happy end či nějaký sebe poškozující fórek. Osobně si myslím, že se nová deska s těmi klasickými měřit nedá, ale to se vlastně ani nečekalo, důležité je, že FAITH NO MORE nepřišli s průserovou nahrávkou, ale na krátké časové ploše předvedli deset věcí, z nichž většina prostě svou zajímavost má a baví.


12.05.2015Diskuse (9)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
05.12.2015 22:05

DarthArt: Jsem rád, že existujou lidi, který to tu aspoň trochu zajímá. :-) Jinak - nikdy v historii těchto stránek se nestalo, že všech posledních dvanáct příspěvků v diskusích je z dnešního data - tedy 5.12.2015, slušně nakládáte, jen tak dál. :-) Zítra lehce po poledni "Practice What You Preach".

 

DarthArt
05.12.2015 20:45

Stray: Díky, tak Tě rád slyším (čtu!). Poslední rok jsem byl v nějaký hibernaci. Ale CrazyDiamond jsem průběžně četl poctivě:) Taky jsem si vědom, že jsem sliboval, že pošlu k posouzení nějaký psaní a nic z toho nebylo. Ale půl roku jsem čekal na vrácení starejch fanzinů, který jsou nejlepším (jediným!) zdrojem informací z tý doby, a navíc jsem celý jaro a léto trávil psaním něčeho do práce a poslední co jsem chtěl dělat večer, bylo zas něco datlovat. Dneska zas musím psát nějaký texty, a protože se mi do toho nechce, říkal jsem si, zajdeš na chvíli ke starýmu dobrýmu Strayovi a počteš si o Slayer. A tak ten den příjemně utekl vzpomínkami na starej metal a odsouváním práce na zejtřek.

 

Stray
05.12.2015 18:28

DarthArt: Vítej po roce! :-) Koukám že ses rozjel. All: Ty tak trochu pivní ptákoviny, co tvořily sekci Pandemonium, jsem dočasně stáhnul, protože mi to začalo připadat nedořešený, neříkám že úplně pitomý, ale prostě ne moc dobrý. Neznamená to, že jsem to navždy odmázl, pořád to ve skladu mám, ale chce to více promakat.

 

DarthArt
05.12.2015 14:59

Nové desky FNM jsem se hodně bál. Hodně. Ve své době jsem oceňoval, že v nejlepším řekli dost a zůstali tak "na špici" dalších patnáct let. Nerozbředli do rutiny, která má profesionální základ, ale je čím dál víc zbytečná (vzpomeňme třeba na Slayer). Pak se najednou Fejti znovu objevili a odehráli nějaké koncerty (jestli povedené nebo ne, to je na každého uvážení, já ze záznamů na YouTube moc nadšený nebyl). Teď máme tedy i novou desku, a já říkám, že jde o vkusné a kvalitní retro - skladby dobrý (i když je člověk musí trochu naposlouchávat), atmosféra sice už ne úplně jako za mlada, ale hodně se blíží, přiměřená délka alba, to všechno sedí. Energie v tom už vzhledem k věku muzikantů tolik není, ale to nevadí, nikdo už nemohl čekat King For A Day II. Jenom nějak nevím, jestli nejsem tak spokojen proto, že se jsem se bál průseru, který se naštěstí nedostavil. Sice si musím přiznat, že kdyby Sol Invictus nevyšlo, zas tak moc by se nestalo a že si desku v budoucnu poslechnu asi spíš náhodou, ale úleva, že to Fejti nezprasili, je fakt velká. --- Druhá strana je ale živé hraní. Dodnes mě mrzí (zvlášť podle záznamů na YT), že jsem v devadesátkách nestihl některý z jejich pověstných výbušných koncertů natlakovaných energií. A to se už bohužel napravit nedá, protože současnej zadejchanej Mike Patton není zrovna to, co bych musel vidět. No jo, no.

 

Vladimír Ruml19.05.2015 12:51

Na první poslech jsem byl vyděšenej, co to je! Ale já tu kapelu prostě žeru a tak jsem nové album poslouchal znovu. A znovu. A znovu. A dnes můžu říct, že je hodně povedený. Jen člověk nesmí čekat další King for a Day..., nebo Angel dust. Je to úplně jiný a přitom pořád Fejti. Parádní album. Za mě 80%

 

Zetro
19.05.2015 11:15

Chce to viacej pozornych vypocuti a trosku nostalgie ,potom sa cloveku poradi dostat aj na 75%

 

cliffburtonhungry16.05.2015 02:19

Tak to já jsem nadšenej,u mě je to za 100% Album je naprosto geniální,každá skladba má své kouzlo.Patton vynikajicí ,zvuk famozní,typické album FNM a každým novým poslechem objevuju nové věci.Pro mě kandidát na album roku. Martin

 

Patrik
14.05.2015 08:29

Poslouchám, poslouchám a hledám aspoň stébélko, kterého se chytit. Vždyť to jsou Fejti! Nemůže to bejt tak nudný! Po cca desátým poslechu musím bohužel uznat, že je... Pár světlých momentů to velký jméno prostě nezachrání. Ke kompletní diskografii toto nepřidám.

 

Piha
13.05.2015 08:57

Taky jsem se do toho moc nedostal u mě 60%