Last Hardrock Outsider

FACE THE DAY - Stuck In the Present

Když jsem před rokem objevil debut „Corroding Dreams“ od pražského projektu FACE THE DAY, měl jsem po hodně dlouhé době pocit, že jsem natrefil na skutečně zajímavý úkaz na tuzemské rockové scéně. Očekávání následovníka byla tudíž obrovská a druhé album „Stuck In The Present“, vydané právě v těchto dnech, potvrzuje neobyčejnost formace, která ačkoliv svým naturelem může být řazena do progresivního ranku rockové hudby, neschází muzikantům schopnost složit chytlavé písničky, jaké se dokáží v hlavě posluchače dlouhodobě zahnízdit. Materiál odhaluje pečlivou přípravu a do detailu promyšlený koncept inteligentního rockového muzikantství, které v žádném případě neztrácí kontakt s aktuálními proudy podobně smýšlejících interpretů v západním světě. Lze zde mluvit o inspiracích u takových pojmů jako MUSE, STEVEN WILSON, RIVERSIDE a dalších, ale to by bylo vůči šikovnému kapelníkovi Martinu Schusterovi nespravedlivé, protože jeho způsob prezentace hudby je natolik svěží, že u něj opravdu nálepka jakéhosi epigona vůbec nesedí. Pro mne je tahle osmipísňová nahrávka s nádherným fantaskním obalem důkazem toho, že u nás ještě může vznikat melodická kytarová hudba, co nepotřebuje ani moc tlačit na pilu a je prostá buranského étosu.


 

Po melancholickém intru „Stuck In Verona“, kde se autor procítěně vyzpívává ze vzpomínek na jedno charismatické italské město, následuje ostrá „The Remainer“, skladba ve svižnějším tempu, hozená díky ústřednímu podladěnému riffu do stylu MUSE, ovšem s vlastní košatou výstavbou hlasů a harmonií. Song je ve srovnání s tvorbou britské trojky jaksi hladší a prostupují jej fáze vypovídající spíše o impresivním stylu prezentace, píseň tedy nepostrádá dravost, ale zároveň dokáže pracovat kromě gradace i s atmosférou. Už od zimy známá „Sympathy To Sin“ je zřejmě největší hitovkou kolekce. Jde znovu o píseň opředenou záhadnou aurou a zajímavou nostalgickou atmosférou. Silná melodie, vytříbená akustika, vše obalující závoj noci a vzpomínek po odloučení od kohosi blízkého. Navíc ten vygradovaný závěr má v sobě opravdovou vášnivost, ještě jednou bravo!

 

S „With Faith On My Side“ vstupujeme na území melancholického kytarového rozjímání. Ve skladbě převažují pomalá tempa a až na závěrečnou bezútěšnou pasáž, kde song začne nabírat na tempu a do popředí se dostanou nejrůznější sólíčka a vyhrávky, máme co do činění hlavně s onou něžnější stránkou moderního rocku. Skladba „Elevator To the Sky“ by se mohla uchytit dokonce u příznivců DREAM THEATER nebo OPETH a jiných, neboť zde se posluchač dočká skutečně metalově-progresivních hodů a vlastně všech vlastností tvořících pestré spektrum tvorby FACE THE DAY. 

 

V zasněné „Settle Down“, která se znovu drží akustické kytary a spíše pomalého tempa, se dočkáme parádního saxofonového sóla v závěru, ale i klavírních preludií. Atmosférická kytarovka „In The Dying Sun“ prokázala svou písňovou kvalitu a uhrančivost už v zimě, neboť spolu se songem „Sympathy To Sin“ byla vypuštěna již před desíti měsíci. Titulní song „Stuck In the Present“ představuje jakési grandiózní finále, ve které se kumuluje všechno, co bylo projektem v předchozích písních prezentováno, nejzajímavější je však zřejmě ona kaskádová fáze s navyšující se vrstevnatostí zvuku a jakýmsi mnohohlasým osudovým chórem. FACE THE DAY se každopádně podařilo sestavit skvělou sadu a opatřit ji moderním, velmi atraktivním zvukem. Chytrá rocková deska s potřebnou skladatelskou kvalitou, nadhledem a jasnou představou o tom, co lze považovat v tomto druhu hudby za aktuální, správné a hodnotné…



23.10.2018Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

NDR
26.10.2018 10:30

hm dalsi epigon band... 80perc ?