Last Hardrock Outsider

EXHORDER - Mourn The Southern Skies

V metalovém teritoriu se často vynořují albové comebacky, které kdyby nebyly realizovány, nikomu by to ani moc nevadilo, naštěstí tohle není ten případ. Jsou velmi často i takové, které sice vyznívají pozitivně a bezproblémově, ačkoliv je každému jasné, že se navrátilci po mnoha letech ticha už ani nemohou vrátit ke své někdejší přesvědčivosti. Ani tohle není případ nových EXHORDER. Pak zde máme třetí a zdaleka nejméně početnou skupinu návratů a sice takových, které dokáží minulost dokonale sešrotovat a nechat na ní zapomenout. Je skvělé, že mohu mezi poslední skupinu znovuzrozených počítat i albovou novinku „Mourn The Southern Skies“ od louisianských bouřliváků EXHORDER, kterým se podařilo po sedmadvaceti letech nečinnosti přijít s nahrávkou, o jaké tvrdím, že bude bez větších pochybností patřit ke stěžejním žánrovým nahrávkám současnosti, jakkoliv se na ní neděje nic novátorského. Ale někdy i poctivě odvedené řemeslo více než těší.

 

Erupce thrashové výbušnosti a brutality opatřená v aktuálním zvukovém provedení výjimečným muzikantským vkladem, vše prezentováno v plné kvalitě a s potřebným entuziasmem, na kterém je znát, že kapela k desce přistupovala velmi zodpovědně a z čistého stolu. Co víc si tedy přát? Nová deska EXHORDER vlastní neskutečně namakaný  a plný zvuk, ačkoliv vychází z obvyklé žánrové abecedy thrashe přelomu osmdesátých a devadesátých let a platí stylově za jakýsi mezičlánek mezi ranně devadesátkovými milníky takových es jako PANTERA, SLAYER nebo TESTAMENT. V té době právě také EXHORDER fungovali, ovšem platili vždy za soubor druhé kategorie, kterému se nepodařilo úplně prorazit. Po poslechu novinky však mohu říci, že pětice dává na svou minulost zapomenout a naprosto s přehledem ji překonává. EXHORDER totiž vzali vše, v čem už byli sběhlí v minulosti, a opatřili to modernější fazónou a aktuálním zvukem. Navíc jim nechybí velká spousta svěžích nápadů a živelných skladeb.


 

Těžko říct, kde vzala parta padesátiletých chlápků z New Orleans, města proslulého chudobou a jednou z největších kriminalit v USA, tolik entuziasmu k nahrávání podobně skvělého díla, ale co jsem EXHORDER viděl před rokem na Brutal Assaultu, už tam bylo znát ono pohodové nalazení a celková chemie. Z původní sestavy ostatně zbyly jen ústřední dva muzikanti, jednak zpěvák a frontman Kyle Thomas a skvělý kytarista Vinnie LaBella. Oba pamatují staré dobré časy fungování v letech 1985 až 1994 a taktéž oba byli u dvou řadových desek vydaných tehdy. K těmto vytrvalcům se připojila v roce 2017 zcela nová trojice hudebníků, jmenovitě kytarista od Phila Anselma Marzi Montazeri, basák se zkušeností od HEATHEN - Jason Viebrooks a bubeník, který se objevuje mimo jiné i v řadách např. FORBIDDEN - Sascha Horn. Takže tahle pětice jednoho krásného dne na počátku letošního roku nakráčela do studia, kde pod vedením LaBelly zvládla nahrát mimořádně povedenou thrashovou sadu. Mix a mastering obstaral Jens Bogren a smlouva s Nuclear Blast otevřela kapele dveře do nového prostoru.

 

O nekompromisnosti alba svědčí už úvodní zběsilá riffojízda „My Time“, kde LaBella s Montazerim sází jeden ostrý part za druhým, vše pohání namáklá rytmika a Kyle Thomas oprašuje nazlobený anselmovský terén. Svým způsobem je právě pro EXHORDER zásadní především jižansky bahenaté území, na kterém se kdysi dávno pohybovala také PANTERA. Spojení tvrdého thrashe s mocnými bluesovými motivy nemůže dopadnout špatně, co víc, zde to celé dopadlo přímo výtečně. Skladby většinou gradují skrze nekompromisní riffy a groovy poryvy až k dlouhým nosným sólům klasičtějšího charakteru (proto ta zmínka o blues). Dělovky jako „Asunder“ nebo „Hallowed Sound“ vlastně svědčí o znamenité formě a připravenosti. 


Kyle Thomas se dostává prostřednictvím chlapáckých refrénů do pořádného laufu a onu kvalitu neztrácí. Jeho hlas postupem let ještě nabyl na síle a bez přehánění se může měřit s nejlepšími žánrovými křiklouny i uslzenci. Sound dnešních EXHORDER je mohutný, živočišný a nasupěný, ale na druhou stranu má do nějaké samoúčelnosti daleko. Ze skladeb je cítit jižanský naturel, takže i přestože jde o thrash metal, ve skladbách je poznat mnoho bluesových motivů a tklivých kytarových tónů. O tomhle svědčí zejména dvě nejrozmáchlejší skladby, konkrétně pátá „Yesterday´s Bones“ a pak závěrečná titulka „Mourn The Southern Skies“, což je zjevně nejlepší kus na desce o celkové délce deseti minut. Svým způsobem mne titulní kus připomněl momenty, kdy se PANTERA pustila do BLACK SABBATH. V případě obou výše zmíněných songů jde o monumentální klenuté záležitosti, kde na podkladě pomalu se sunoucího masívu úřaduje především LaBellova jadrná kytara. I hlas Kylea Thomase svědčí o tom, že EXHORDER jsou schopni do své tvorby narvat zatraceně zajímavou melodiku a nejsou jen tupou agresivní smečkou. Zkrátka a dobře se mě líbí jejich současný přesah. Největší nářez má zde jméno „Ripping Flesh“ a jde vlastně o ojedinělou rychlou rubanici na desce, jinak se dá materiál hodnotit v kontextu metalové nadžánrovosti jako spíše rychlý či střednětempý, svolný k miniaturní progresivitě a hlavně plný výtečných hráčských výkonů a vrstevnatý. Skvělá a výživná deska amerického thrash metalu, myslím že přesně takovou EXHORDER potřebovali.


30.09.2019Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

zdenos
01.10.2019 19:45

pěkná recka, fakt je zkusím kluky :)