Last Hardrock Outsider

EUROPE - War Of Kings

Stále neuvěřitelně nadupaní Švédové, kteří od svého návratu v roce 2004 vydávají již pátou řadovou desku (celkově pak desátou), prokazují i letos skvělou formu, a tak i novinka „War Of Kings“ ctí hardrockový fundament hodný opravdových mistrů svého řemesla. Dokonce bych řekl, že se zde kapele podařilo vrátit s nejlepší sadou skladeb minimálně od dob alba „Secret Society“ z roku 2006, což byla asi jejich poslední nahrávka, kde se projevila touha po modernějším vyznění. Na novince „War Of Kings“ je samozřejmě slyšitelné, jak mnoho pro tyto seveřany znamená hudba sedmdesátých let, pocházející především od kapel, na kterých Švédové muzikantsky vyrůstali – tedy DEEP PURPLE, RAINBOW a WHITESNAKE. Zároveň je pozoruhodné, že to celé v jejich podání nepůsobí vůbec nepatřičně, žádný plagiát bez potřebné hloubky se zde nekoná. V tomhle směru považuji ze všech jejich novodobých věcí za nejméně přínosné album „Last Look At Eden“, které bylo výhradně poctou starým předlohám, ale nedodalo toho příliš navíc. Letos dostáváme výživnější porci hardrocku.


Novinka se nachází někde na půli cesty mezi oběma póly. Jde o dokonalé skloubení aktuálního zvuku a přístupu v hardrockové hudbě, který je zde vpasován na letitý hudební model a předobrazy ze sedmdesátých let. Tento hudební model EUROPE přizpůsobují ke své podobě a dodávají novým skladbám hodně vlastního feelingu, jsou tedy jak současní, tak vlastně i dost retro. O kvalitě Tempestova hlasu zde není znovu třeba dlouze polemizovat, Joey je ve svých dvaapadesáti stále znamenitý a rozeznatelný od desítek jiných pěvců, stejně tak se není třeba bavit o kytarovém mistrovství Johna Noruma, který zde předvádí opravdové lahůdky. Michaeliho klávesám letos sice dominují zejména hammondy, což samozřejmě beru jako připomenutí oněch legendárních sedmdesátkových předloh, ale je zde i celá řada prvků, které cílí opačně.



Třeba když Micův nástroj pouze doprovází nahuštěný a zároveň lehce podlazený kytarový part (třeba titulní velkolepá hymna nebo následná „Hole In My Pocket“, obě skladby jsou umístěny hned v úvodu alba), který rovněž v kombinaci se silovými Haughlandovými bicími připomíná, že tahle kapela opravdu nejsou žádná ořezávátka, ale umí rovněž pořádně zahřmět, což je už dekádu pasuje mezi zcela nejlepší hardrockové soubory současnosti. Ne nadarmo jsem si totiž při několikerém poslechu této desky vzpomněl na tvorbu krajanů SPIRITUAL BEGGARS (hlavně u skladeb jako „California 405“ nebo „Rainbow Bridge“ se silnými vlivy RAINBOW a DEEP PURPLE) nebo dokonce na současnou tvorbu OPETH (jakkoliv tahle informace může někomu působit střevní potíže, takže nezbývá než v rámci léčebného procesu dotyčnému poukázat na tytéž dva vynikající songy). EUROPE jdou však dál, popouštějí totiž uzdu přímočaré chytlavosti a s noblesou se dokáží vyvarovat pseudouměleckého balastu, který ty druhé tolik brzdí, navíc je tu stále fenomenální hlas Joey Tempesta, který nepřipouští tie-break, nebo dokonce možnost jakékoliv spekulace ze strany jazzem zkažených.


Skladba „Second Day“, kde se mihnou kratičké psychedelické pasáže, aby se v ní později kapela pořádně rozmáchla a bezchybně zapracovala na sugestivní atmosféře i gradaci, je zaručeným důkazem vynikající skladatelském práce a vzrůstající formy těchto Švédů, ti navíc přes své hardrockové ukotvení působí v jejím průběhu neuvěřitelně svěže, aktuálně a proč to neříct - moderně. Jde o parádní chytlavý song, kterému prakticky nic nechybí a navíc se v jeho druhé polovině dočkáme blackmoreovsky nastylizovaného hadího sóla. Při aristokratickém blues „Praise You“ ožívají všichni démoni uctívající odkaz božských LED ZEPPELIN, případně i období raných WHITESNAKE.


Našláplá „Days Of Rock´N Roll“ je poctou sedmdesátkovému boogie a jednou z mála svižnějších věcí, bohužel však i skladbou nejprůměrnější. Songy jako „Children Of The Mind“ nebo „Rainbow Bridge“ představují to nejlepší na desce a jsou dokonalým skladatelským připomenutím hardrockových legend. U druhé jmenované upoutá mimo jiné také orientální klávesový motiv a Norumovo kytarové sólo z řádu dokonalých. Na EUROPE si dlouhodobě cením hlavně nepřeplácanosti a faktu, že svoje výborné hráčské schopnosti nestrhávají do sféry nějakého zbytečného předvádění, ale naopak jim jde o chytlavé songy. Vždy jim šlo hlavně o dobře poslouchatelnou skladbu a díky tomu se i teskná balada „Angels (With Broken Heart)“ řadí k dokonalým počinům. Vše posléze ukončuje jak „Light Me Up“, což je groovy věc se zajímavým vývojem k epičtějším fázím, a pak také bluesově laděná instrumentálka „Vasastan“ Johna Noruma. Novinka „War Of Kings“ je další z řady opravdu vynikajících alb od EUROPE, možná i jedním z vůbec nejlepších od této kapely, která patří v současnosti k absolutní světové špičce ve svém ranku.


09.03.2015Diskuse (7)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Subeer21.10.2017 04:54

Nový album "Walk The Earth"dělá radost, citím tam jakousi duši, zvlaštní koření. EUROPE sice nezní hitově ani moc vymakaně...ale ani uměle jako např. od Super skupiny SONS OF APPOLO nebo poslední 2 desky BLACK COOUNTRY COMMUNION (které jsem vyloženě žral na prvních 2 deskách)... Rock jaký dělá EUROPE mě opravdu baví..

 

Imothep
13.09.2016 10:07

90 procent je myslim prilis, ale deska me hodne bavi. Europe hrajici retro(Black Sabbath, Deep Purple). Za me 80%.

 

rumcajs17.10.2015 18:16

Koukám, že zde můj nepostradatelný pohled na věc chybí :-). Mně se War of Kings hodně líbí, ale mám k ní jednu zásadní výhradu a tou je zpěv. Jak se může někomu to Joeyho kňučení líbit? S jiným zpěvem (a snad i zpěvákem) by deska měla úplně jiné grády a byla by bez debat za 100 %. Tak, s odstupem času, kdy ji právě kvůli zpěvu již delší dobu neposlouchám, můžu zatím poslední desce Europe napálit maximálně 75 %. Skladby a feeling výtečné, ale ten zpěv... Slzička ukápne při vzpomínce na famózní Start From the Dark.

 

Zetro
13.06.2015 19:12

Fakt dobra Hardrock-ova doska - 80%

 

jarkam31.03.2015 11:52

Nejvěrohodnější recenze na toto album co se dá najít, tedy myšleno z našich českých. Nelze než souhlasit. Pouze bych doplnila, když už byla zmínka o ostatních, neměla by být opomenuta ani výrazná nepřeslechnutelná práce basisty Johna Levena, a to od první titulní War of Kings. Pro mě vynikající album.. a přirovnání k Opeth - přinejmenším stojí za hluboké zamyšlení. Díky.

 

Demonick11.03.2015 12:08

Prave Nothing To Ya je dost strašna vykrádačka skladby "I" od Black Sabbath a Kashmiru od Led Zepp. Zvyšok je ale super a vplyv Deep Purple či Rainbow je neprepočutelný.

 

racik
11.03.2015 11:46

Souhlasím, od Secret Society nejlepší, neslyším tam hluchá místa. Kromě titulní skladby je mojí nejoblíbenější Nothing to ya (při refrénu mi běhá mráz po zádech). Nikdy bych si nemyslel, že tihle kdysi namalovaní frajírci s trvalou budou někdy pravidelně vydávat taková alba, na kterých budu takhle ujíždět....