Last Hardrock Outsider

EUROPE - Walk The Earth

Kdo dlouhodobě sleduje novou etapu existence EUROPE, ten už dávno musí vědět, co od kapely zhruba čekat. Švédové už dávno nedobývají žebříčky popularity, zaměřují se na kvalitně provedený hutný hard rock čerpající z odkazu sedmdesátých let. Novinka „Walk the Earth“ je dalším typickým albem novodobé etapy, jen dost možná o něco méně chytlavým, než tomu bylo v případě minulého, velmi povedeného „War Of Kings“. Pro nové album je typická určitá zastřenost či zahuhlanost soundu, kytary působí skoro až nezvykle přízemně a nejdou tak posluchači naproti skrze nějaké ty větší parádičky. Vlastně lze říci, že si kapela stále udržuje svůj kvalitativní standard a kdo ji měl rád dosud, určitě si i zde pro sebe najde nějaký ten klenot. Skladatelská práce tahouna Joeyho Tempesta, jednoznačně nejtalentovanějšího, nejvýraznějšího a nejaktivnějšího hudebníka v kapele, je ostatně dobře známa, stejně tak náklonnost celé party k starým hardrockovým látkám, takže všechny ty předlohy jako DEEP PURPLE, URIAH HEEP, RAINBOW nebo THIN LIZZY leckdo znovu vystopuje i zde. EUROPE se zkrátka už dávno rozhodli pro tuto cestu a ve špičkových podmínkách londýnského studia Abbey Road a za asistence osvědčeného Davea Cobba, dali vzniknout další, v nové etapě už šesté, celkově pak jedenácté studiové desce.

 

Joey Tempest je podepsán pod každou z deseti skladeb a jako spoluautor se u něho dalece nejvíce objevuje právě jméno producenta, zatímco spoluhráči Mic Michaeli, John Leven a John Norum si v průměru připisují po dvou asistenčních kreditech, a tak tvrdit (jak jsem se tuhle dočetl), že největším talentem v kapele je John Norum, mne přijde naprosto zcestné, zvlášť při znalosti jeho někdejšího zdekování a sice bezprostředně poté, kdy věci nešly zcela dle jeho představ, bych o jeho přehnané důležitosti v rámci EUROPE vůbec nemluvil. Dnes je však situace v kapele dlouhodobě velmi stabilní a pětice působí jako hodně semknuté těleso vynikajících muzikantů, kteří nemají absolutně potřebu řešit nějaké malichernosti.


 

Nová deska je zvláštní v tom, že převládají potemnělé, zvukově matné a vcelku pomalé kusy působící spíše nostalgickým dojmem, než aby v jejich případě šlo o nějaké heroické hymny. Taková zde vlastně není ani jedna, přesto má album v určitých momentech kouzlo a je zcela typickou ukázkou pozdní tvorby kapely. EUROPE vešli s kůží na trh vlastně už v létě, kdy prostřednictvím titulní skladby album uvedli. Tato věc celé dílo naprosto dokonale charakterizuje, a to nejen díky svému pomalejšímu tempu, směsce podladěných kytar s hammondy, ale i díky hlasu Joey Tempesta, který dnes opanovává nižší zpěvové rejstříky než kdysi dávno. Dojemný kousek má však i pořádnou hloubku, zasněnost a nemalé kouzlo. Následující „The Siege“ působí naproti tomu o něco rock´n´rollovějším dojmem a je silovějším songem, ovšem na druhou stranu bez potřebné atmosféry. Té je však dostatek ve čtvrté „Pictures“, nejprve akustické, později čarokrásně vrstevnaté písni zacházející až kamsi na území art-rockové klenutosti. 


Dunivě podlazená „Wolves“ koketuje s prvky stoner rocku či grunge, neb kapela sebou pozvolna zmítá v oparech marihuanového kouře na podkladě riffů a valivého tempa, což zde navíc dokonale vyvažuje skvělou instrumentací (znovu to spojení kytar a kláves) a masivními back-vokály. Každopádně jde o temnou lahůdku, která rovněž celé dílo charakterizuje jako to, které zpočátku neleze příliš do hlavy, ale jehož síla se ukáže až postupem času a asi ne úplně každému. Dále bych zde zmínil až exoticky ornamentální harmonie a jiskrné sólování Johna Noruma, kterým kytarista dokáže obohatit závěr skladby. Podobné momenty se ostatně objevují už u titulní skladby a tak deska jako celek budí dojem záhadného, smutného a vcelku temného alba.

 

Možná je třeba připomenout, že na „Walk The Earth“ se povedly především podobně valivé a vesměs pomalejší kusy, zatímco rychlejší písně jako „Gto“ nebo „Whatever You´re Ready“ působí spíše jako výplň nebo to méně originální. Ještě by se závěrem slušelo pochválit znovu naprosto parádní hru Iana Hauglanda, protože tento dělník bicí soupravy je jakýmsi energickým katalyzátorem souboru, ve výčtu všech skvělých hudebníků v kapele dost často přehlíženým, a jeho hra vždy dokáže písně EUROPE správně nakopnout a obohatit. A děje se tak i letos, tedy u jednoho z těch slabších (i když stále docela povedeného) alb EUROPE. Max.70% a to hlavně díky muzikantské kvalitě, zajímavému zvuku, atmosféře a rovnoměrné dělbě místa mezi skladby skvělé a úplně průměrné.


30.10.2017Diskuse (5)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Subeer30.10.2017 12:59

Určitě album s velkým potenciálem... krásně vrstavený, nepodajný, je potřeba se pořádně zakousnout a to mám rád.. Z týhle návrtový éry určitě můžu předchůdce "War Of Kings" laděného v porobným duchu a "Secret Society".. zbytek mi přidapá jako hledání sebe sama...takový napůl pop, který drží rocková kotva.. sluší jim to letos těm klukům jedněm Švédskejm.

 

Stray
30.10.2017 10:50

Snažím se většinou starat jen o svoje články, i když je pravda, že mě občas někde něco zaskočí. Wolves je spolu s titulní a s Pictures nej skladba na desce. Pro mne je Walk the Earth v novodobé etapě fakt asi nejslabší deska EUROPE, z té starší hodnotím hůř jen debut z roku 83´, ale pořád to není vyloženej provar. Na té kapele se mě líbí, že je tam každej podstatnej a má své místo, působí jako team, i když 90% materiálu skládá Tempest, kterej samozřejmě nefunguje jen jako zpěvák, ale ovládá celou řadu nástrojů. Semknutost trojky Michaeli/ Levén/ Haugland je víc než nějakej Norum.

 

down
30.10.2017 10:17

Recenzent "od vedle" je skoro celou recenzi úplně vedle. Není se čemu divit, solí tam ty recky takovým tempem, že si sotva stačí prohlídnout obal. Wolves je nahodou výborná skladba. Za Finálním odpočtem rozhodně nesmutním, byly to prima časy, fajn se na to balilo ženské :) ale naštěstí už takhle nehrajou. Teď dělají muziku. Za mě 80%.

 

Avram30.10.2017 08:46

Pocomebacková alba EUROPE na mě působila dojmem: "naflákáme tam bez ladu a skladu nějaké nenápadité zvuky, hlavně ať nezníme jako TI Europe, třeba to někdo pochopí jako neortodoxní umění". Dodnes nechápu, co na nich někdo slyší a jak se to vůbec někomu může líbit. Na Last Look At Eden sice bylo i pár nápadů, ale pořád to bylo dost rozpačité. Ale s War Of Kings a s novinkou jsem se konečně s kapelou sešel na podobné vlně. Nesouhlasil bych s tím, že by novinka nebyla hitová. A když jsme u vývoje Tempestova pěveckého projevu, tak právě u novinky bych ani na chvíli nezaváhal, že je to právě TEN Tempest.

 

Dave7830.10.2017 07:14

Znovu výborná deska, za mě 90%. Je to čím dál větší retro, Joey má čím dál zastřenější hlasivky a mě to čím dál víc baví! Na následujícím turné s Deep Purple dojde k symbolickému předání žezla...