ESAZLESA - Lidská stránka je v kapele to hlavní (rozhovor s Ondřejem Helarem)

Dalším rozhovorem jsem se rozhodl posvítit na muzikanta a velmi aktivního dělníka tuzemské nezávislé scény, který v mých očích reprezentuje onu oddanost právě tomu nejzákladnějšímu a nepřikrášlovanému, co jen může pohánět a rozvíjet takové zdravé fungování všech malých, aktivně hrajících a volnomyšlenkářských kapel, pro které je umělecké hledisko vlastní tvorby stejně nutné a samozřejmé, jako důležitost častého koncertování. Ondřej Helar, kromě působení v několika dalších kapelách, je především znám jako baskytarista západočeské post-hardcoreové formace ESAZLESA, která má za sebou již několik dobrodružných výprav/turné za hranice naší Republiky a jak sám Ondra tvrdí ("nejcennější jsou zážitky"), působení ve fungující kapele, která se nebojí postupného zdolávání met a bariér, je pro něho nutností.

Jsi znám jako baskytarista, kterému se na tuzemské klubové scéně daří po mnoho let působit najednou v několika kapelách. Můžeš tedy na úvod čtenářům popsat, kde zrovna teď účinkuješ a zároveň nějak popsat hudbu jednotlivých kapel?

V současné době se vlastně dá mluvit už jen o dvou aktivních kapelách - ESAZLESA a SECTESY. Kapela SECTESY hraje old-school death metal a hudbu ESAZLESA je trochu těžší popsat. Určitě je tam něco z post-rocku, starého emo hardcoru devadesátých let možná i screama a něco ze sludgeových bažin.

Můžeš tedy zmínit i kapely, kde jsi hrál dříve a trochu přiblížit o co vůbec šlo?

Těch bylo o poznání více a šlo o celkem široký stylový rozptyl, od rock’n’rollu přes doom rock s ženským vokálem, až po grind nebo technický brutal death. Delší dobu jsem hrál v řadách rokycanských BED SORES, což byl právě v době, kdy jsem tam hrál já, řekněme metalcore. Bylo mi ctí strávit poslední rok existence třeba v DESPISE, kteří drtili technický brutal death metal. Kapel ale bylo určitě víc, třeba grindcoreová maškara INCEST a mnohé další.

Co vlastně u Tebe rozhoduje, že si danou kapelu vybereš za své občasné působiště? Předpokládám, že to při rozmanitosti všech těch jmen, jenž si zde výše zmínil, není záležitost stylu té hudby?

Nikdy to neberu jako občasné působiště. Je to jako se vztahy. S ženskou také nezačneš randit s vidinou toho, že se rozejdete, nebo jo? A máš pravdu, většinou to je u mě hlavně o lidech. Je pro mě mnohem důležitější s kým, než co.

Asi nejvíce času věnuješ již nějakou dobu západočeské kapele ESAZLESA, se kterou jste si v posledních letech vybudovali poměrně solidní pozici na tuzemské hardcore a undergroundové scéně. Co je tedy prvotním hnacím motorem tvorby atmo-hardcoristů ESAZLESA? Odkud vůbec většina členů téhle kapely pochází? Vím jistě jen to, že jde zřejmě o ten pošmournej a vcelku přehlíženej cíp na severozápadě naší Republiky, kde je furt zima, mlha a nebo tam prší, ale jinak to místo má vzhledem k Německu skvělou strategickou pozici.

Vidíš atmo-hardcore, takhle nás ještě asi nikdo nepopsal. Co je hnacím motorem? V první řadě asi společné zážitky, které máš do sebe vryté hodně hluboko. To, co jsme spolu zažili na koncertech a turné, ti nezprostředkuje za peníze sebelepší cestovka. V další řadě určitě to, že nás baví dělat spolu hudbu, kterou zrovna děláme. Odkud tedy jsme? Jediný já jsem z Plzně, ostatní jsou z Chebu. V Chebu, v hlubokých útrobách atomového krytu, na nádraží smrdícím po starém uhlí byla i naše první zkušebna. Prvních pár let jsem na zkoušky dojížděl do Chebu, postupně se kluci přestěhovali do Plzně a Prahy. A máš recht v tom, že Cheb je zvláštní město. Na počátku bylo pro ostatní z kapely důležité, abych já jako „cizák“ poznal chebskou „kulturu“, abychom dokázali společně fungovat. Takže jsem poznával. Počínaje bermudským trojúhelníkem hospod a náleven, ve kterých se ztrácí čas, přes místní prostitutku, kterou zná (neodhalil jsem proč) každý Chebák jménem (včetně rodičů lidí z kapely), malebnou „krajinku“ u Ohře, až po rómskýho němýho kluka, co se neustále potloukal kolem nádraží. Bylo toho hodně, Cheb je specifický město. První zkoušky byly tedy spíše chebské zasvěcovací víkendy, kde se chvíli hrálo a pak se šlo ven…

Hrajete stylem, jaký není v těchto končinách zrovna obvyklý. Věděli jste již od začátku, jak svou hudbu nastylizovat a jak jí prezentovat, nebo jste k tomu tak nějak postupně došli prostřednictvím zkušeností s něčím, co si ve světě zrovna získává na klubové scéně místo? Mluvím o všech těch post-rockových a uřvaných odrůdách hardcore, které se znovu dostaly v poslední dekádě do módy.

Tak to vůbec. Tohle byl určitě spontánní proces, který si šel a stále jde svoji cestou. Za sebe mohu říci, že takovou energii, kterou jsem cítil při tom, když jsem byl poprvé v chebské zkušebně ESAZLESA, jsem s nikým nikdy nezažil. Všechno najednou fungovalo jako po másle. Kluci byli odkojeni právě kapelama ze staré devadesátkové emo hardcore školy plus chebským undergroudem typu ESGMEQ. Nikdo neřešil, jaký styl si zrovna získává někde pevné místo.

Hrajete spolu už řadu let. Zajímalo by mne, zdali už (a nebo vůbec kdy) konečně přichystáte regulérní debutovou desku? Koncertů také trochu ubylo, co vůbec teď děláte?

Poslední dobou koncerty spíš odmítáme a hrajeme jen ve výjimečných případech, třeba na beneficích, které bychom jinak nemohli podpořit. Důvodem je právě to, že se snažíme dělat na novém materiálu a nerozptylovat se koncerty.

Všiml jsem si tedy, že si doposud zakládáte zejména na vypouštění vinylových nosičů na úkor CD. Jedná se zatím vždy o splitka, EP a maxisingly. Popiš v krátkosti vaše portfolia a postupný vývoj tvorby ESAZLESA z tvého pohledu. Jak jej vidíš?

Když jsem se s klukama seznámil, byla už většina z nich vinylovými maniaky. Jejich snem bylo mít svůj vlastní vinyl. Od toho se vše ostatní odvíjelo. Vlastně tím nakazili i mě. V současné době máme jedno splitko na dvanáctipalci, dva desetipalce a jeden sedmipalec. Jak tedy zhodnotit vývoj? To asi nedokážu dost dobře posoudit, protože nemám potřený odstup. To je spíš tématem pro ty, co o hudbě píší, takže se dovolím zeptat já Tebe. Vidíš tam nějaký vývoj? A kam?

Já bych měl zhodnotit váš vývoj? Zvláštní. Mě osobně nepřijdou ESAZLESA zrovna jako příkladná studiová kapela, takže pokud si odpustím vývoj vašich výše zmíněných nosičů, které mě nikdy nepřišly zas až tak nepostradatelné, tak vývoj koncertů je určitě  slyšet v navyšující se vrstevnatosti, ty koncerty se stávají hutnější, barvitější, není to už jenom ten řev na pozadí betonových stěn nějakého nádražního podchodu, ty stěny podchodu už jsou vypolstrované špinavými a krví pocákanými polštáři, které jsou vypůjčeny z nějaké psychiatrické léčebny nevalné pověsti.:-) Ne, teď beze srandy, jste pro mne kapelou, kterou je nutné vidět naživo, ale pouze ve tmě a nejlépe v nějakém menším prostoru. Dost tomu přidávají i pohyblivé obrázky (mnohdy abstraktní, jindy jde o atmosférické scenérie), které promítáte a tak ve spojení se zvukem znamenají neotřelý zážitek. Jste jednoznačně živou kapelou.

Je asi pravda, že dříve to bylo víc punk a víc přímočaré. Už na druhé a zvukově asi naší nejsilnější nahrávce (sedmipalec „Chtěl bych vidět svět dětskýma očima“) používal Honza syntezátory.

Na čem si vlastně vyrůstal? Jak se formoval tvůj hudební vkus? Máš nějaké vzory?

Že bych měl vyloženě vzory, to se říct nedá. První dvě kapely, které jsem se učil na basu, byly SEX PISTOLS a NIRVANA, nicméně ještě před tím, než jsem vzal baskytaru do ruky, jsem o hudbě psal. Už v té době jsem byl všežravec, který strávil vše od death metalu, přes hardcore po folk a country. Táta byl old-schoolový čundrák, který hned po otevření hranic vzal starou celtu a odjel na tři týdny s partou na čundr do Británie. Před spaním nám pouštěl, nebo i zpíval staré Brontosaury, Roháče a další písničky z Porty. To mě do jisté míry v raném mládí asi taky utvářelo.

Jaký význam a důležitost pro Tebe mají vaše texty? Cítíte se jako kapela tzv.názorová?

Zkus mi říci, jak chápeš sousloví „názorová kapela“.:-)

Dobře. Formuloval jsem to asi moc všeobecně. :-) Myslím to tak, zdali se berete jako kapela, která se ve svých textech snaží upozornit na některé společenské neduhy, na nějaký stav věcí, který vás třeba znepokojuje, kapela ctící nekompromisní postoje. Považujete něco podobného ve vaší hudbě za důležité?

Řešíme v textech věci kolem nás, řešíme to, co někteří z nás reálně prožili, co nás štve. Samozřejmě, že jde i o společenské neduhy, to k tomu patří. Jestli to působí nekompromisně – to fakt neumím říci. Mě to tak nepřijde. Ale to asi musí posoudit jiní. Je důležité hlavně to, abychom byli s našimi texty ztotožněni.

No narážel jsem tak trochu na vaše video z pražského metra ke skladbě „Průměrný děti historie“. Jak jsi z dnešního pohledu spokojen s tímto videem? Já jej osobně hodnotím tak, že na koncertě jako doprovod vystoupení funguje výtečně, ale samostatně mne nezaujme/ nebaví a vlastně ani moc nedonutí k zamyšlení, protože nemám pocit, že by právě tahle generace dvacetiletých byla tou první, jejíž sny se nenaplní. Naopak je asi pravdou, že absence hrozeb dost možná vede k apatii.

Pokud jde o to video, byl to vlastně nápad a iniciativa Honzy Škopa, který nám poslední rok a něco dělá projekce na koncerty, včetně toho, že je živě na koncertech míchá a pouští do naší hudby. Tuším, že to bylo někdy v létě 2012, kdy za námi přišel s nápadem udělat videoklip jako sociální experiment a nám se to zdálo jako zajímavý nápad, který, pokud by vyšel, donutí lidi k nějakému zamyšlení. Hele, ale zajímalo by mne, proč to celé pro Tebe nefunguje na youtube, ale funguje na živém koncertě? V čem se to tak zásadně liší – písnička je stejná, video také…

Asi to bude právě tím, že je nesporně větší zážitek vidět vás na koncertě, než vaši hudbu poslouchat v teple obývacího pokoje. Ona ta spontánnost, prožitek či nasazení a s tím související zvuk a hlasitost tomu hodně přidá. Na koncertě tedy využíváte pohyblivých obrázků, které velmi vkusně dotvářejí atmosféru vašich show, budete v tom nadále pokračovat?

Rádi bychom. Děláme teď ve zkušebně na kompletně novém programu a při skládání si rovnou povídáme i o vizuálu. I když ….chybí mi koncerty, kde byli lidi všude kolem nás a stagedivovalo se z aparátů. Od doby, co máme projekci, tak jsou lidé tak nějak klidnější.

Je pro vás důležité být součástí tuzemské undergroundové a hardcoreové scény? Mám pocit, že u vás v přístupu k vlastní tvorbě funguje právě tohle hledisko. Je zde kromě něho ještě prostor pro něco jiného?

Prošel jsem poměrně širokou paletou „scén“, chceš-li tomu tak říkat. Metalcore, death metal, crossover, … a všude byli jiní lidé. Nejlépe se ale opravdu cítím mezi těmi, se kterými se stýkám v rámci koncertů ESAZLESA. Je to o tom, že s klukama z RAVELIN 7 opravdu neřešíš kraviny jako to, kdo bude hrát první, kdo druhý a kdo třetí, protože to je všem srdečně jedno. Je to o tom, jak Ti Tomáš Mládek (FLOWER FOR WHORES / REPELENT SS) stiskne ruku, když Tě vidí. Prostě takové detaily, které jsou pro mě osobně důležité. Je fajn vídat tyhle lidi a hrát koncerty, po kterých z baskytary otírám pot a krev, protože lidi prostě jsou všude, hraje se bez pódia a všechno lítá vzduchem. Je to zážitek, který se Ti vryje do paměti mnohem hlouběji, než jiné koncerty. Současně ale nemám problém si zahrát na velkém festivalu jako je Pohoda, kde jsme byli tento rok, ale i tam na nás ve stanu byli většinou lidi, kteří mají nějaký vztah k této scéně.

Svým způsobem často koncertujete i mimo Česko. Všeobecně jsou dobře známy vaše dobrodružné výpravy a tour.

Z každého většího turné jsem psal deník, zážitky si je možné přečíst na několika místech. Zde jsou tedy odkazy.

Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko 2010: http://metalopolis.net/art_downtown.asp?id=5770

Ukrajina 2011: http://metalopolis.net/art_downtown.asp?id=6363

Balkán 2012: http://www.the-aardvark.cz/esazlesa-smashed-face-balkan-tour-13-skoro-vrahy

Jediné, co ještě není zpracované je turné ze Západní Evropy, kdy jsme 14 dní jeli Německo, Itálii, Francii, Švýcarsko a Španělsko, ale snad brzo dodělám i to.

05.01.2015	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz