Last Hardrock Outsider

ERIC WAGNER - In The Lonely Light Of Mourning

Někdejší frontman a vůdčí představitel amerických doom metalových klasiků TROUBLE chystal již dlouho svůj první sólový počin, bohužel ten spatřil světlo světa až posmrtně, neboť znamenitý zpěvák Eric Wagner, jenž od metalového pravěku první poloviny osmdesátých let inspiroval značné množství temných plaček napříč několika generacemi, podlehl před půlrokem ve svých dvaašedesáti letech nákaze covid. Materiál nakonec dostal název „In The Lonely Light Of Mourning“ a je vesměs důstojnou tečkou za hudebním odkazem muzikanta, kterého dlouho obestíralo na zaoceánské Hard N´Heavy scéně takřka kultovní postavení. Wagner na své sólovce nejen rozněcuje vzpomínky na dravá osmdesátá léta, kdy prostřednictvím tří alb jeho kapely TROUBLE, vydaných pro kalifornskou stáj Metal Blade Records Briana Slagela, podpořil rozvoj a růst metalového podhoubí za velkou louží, kterého byla tahle kapela součástí již od roku 1982, stejně jako třeba METALLICA, ARMORED SAINT a další význační, ale rovněž zde vdechuje novým skladbám určitý nadhled a takřka zádušní atmosféru zašlých proto-metalových časů.


Možná kdybych kdysi neslyšel jako první album od TROUBLE až pátý počin „Manic Frustration“ (1992), mohl jsem k nim mít vřelý vztah podstatně dříve, jelikož zmíněná deska má sice jméno, ale kvalit starších věcí nedosahuje. Za vrcholnou etapu tak opravdu považuji období prvních tří řadovek, které v sobě kloubí sympatickou metalovou dřevnost, odkazující až kamsi k BLACK SABBATH, s mysticky laděnou náladou raných MERCYFUL FATE, kterou posiluje excentrický zvuk často sólujícího kytarového dua, vše samozřejmě více přizpůsobeno americkému cítění. Když totiž koncem osmdesátých let objevil kapelu producent Rick Rubin, ihned je přetáhl ke své značce Def American a ujal se produkce jejich čtvrté bezejmenné desky, jež je do dnes všeobecně považovaná za jejich vrcholné dílo. Postupem devadesátých let se kapela jaksi odkláněla od původního temného metalového rámce a stávala se trochu více groovy rockovou záležitostí, daleko spíše moderně hardrockovou než metalovou. Právě letošní Wagnerova sólová deska jakoby zachytila ve své komplexnosti to základní, s čím tento zpěvák zacházel už kdysi a dokonale navazuje na období nejlepších časů TROUBLE.



Osm skladeb nabízí nespornou kvalitu a je poznat, že je za nimi delší čas zrání. Ostatně právě rozumná délka materiálu patří ke kladným detailům ovlivňujícím výsledek. Zemité hardrockové vály jako „Rest In Peace“ a „Maybe Tomorrow“ burácí pod nánosy archetypálních riffů a skladbám je vlastní i jistá rozvolněnost a snová atmosféra, dochází tak zde takřka k dokonalému prolnutí s někdejším odkazem TROUBLE z osmdesátých let. Dost možná vrcholná „Isolation“ šponuje Wagnerův hlas někam mezi Roberta Planta a Jona Olivu ze SAVATAGE kříženého se zlým chlapcem od Pušek a růží Axlem W. Rosem, což samosebou nad sabbathovským podložím má své velké retro kouzlo, důležité však je, že skladby v sobě mají silné motivy a řadu nosných prvků. 


Na trochu komornější strunu si posléze zahraje v „If You Lost It All“, takže je zde možné slyšet i Ericův procítěný zpěv v doprovodu violoncella a bez hutné kytarové vozby, zpětně jde však asi o nejslabší úsek nahrávky. Záhy se deska znovu vzedme do důraznějších fází a prostřednictvím skvělých skladeb „Strain Theory“ a „Walk With Me To the Sun“ dostáváme výživnou porci doom/hard rocku, jehož byl Wagner v USA vždy věrozvěstem. Tyhle songy opravdu ani trochu nezaostávají za tím nejlepším, co světu kdy věnovali právě TROUBLE. Úžasně se jeví i melancholičtější titulní kompozice prostoupená křehkými kytarovými tóny a atmosférou smíření. Na závěr pak dochází na nejsvižnější kus „Wish You Well“, který je důstojnou rozlučkou vystřiženou ve vkusné proto-metalové formě.


Celkově bych to shrnul asi takto. V posledním roce svého života připravil Eric Wagner úžasnou osmiskladbovou sbírku, která v podstatě nezaostává ani za nejlepšími momenty jeho kariéry. S ohromným nadhledem a skladatelskou zkušeností tento zpěvák v podstatě dokonale navazuje na to nejlepší ze svých osmdesátých let, kdy tvorba metalovějších TROUBLE byla čistá, neprzněná tlakem většího a mocnějšího vydavatelství. Co je však hlavní, ačkoliv zde zpěvák zastává předsazenější roli než u své někdejší mateřské kapely, dovedl bych si tento materiál představit i vydaný pod logem TROUBLE, natolik je zajímavý a řemeslně výtečně uchopený.



25.04.2022Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Hivris
19.05.2022 10:25

Včera konečně kvalitní poslech z CD. Nenápadné nenucené album, které paradoxně disponuje drtící silou. Pěkně a věrně sepsáno, díky za tip!

 

Führer
26.04.2022 17:51

To jsem ani nezaregistroval, že zemřel Eric Wagner z Trouble... Tak to je škoda, to zamrzí... První alba byla opravdu výborná. Sólové album si určitě poslechnu.