Last Hardrock Outsider

EPILOG - Z kosmu na pevnou zem a zase zpátky (rozhovor)

Když jsem psal recenzi na novinku EPILOG, dotkl jsem se několika témat, které volaly po bližším vysvětlení. Nejde jen o Lovercrafta, fantazii nebo spekulativní rozbor hotové nahrávky. Mapování technického zázemí a tvůrčího podhoubí má také něco do sebe. Posune vás blíž ke kapele, a tím pádem i k hudbě samotné. Díky rozhovoru s kytaristou Michalem Zemanem už se v jednom „malém-velkém“ metalovém kosmu „Providence Asylum“ orientuji zas o něco lépe. Doufám, že dopadnete podobně.


Mohl bys stručně popsat cestu, která vedla k nahrání „Providence Asylum“ a vezmi to, prosím, i přes personální změny.:-)


Přišla touha. Stručně. Časem se to změnilo na dřinu a končilo tak trochu vyčerpáním. Ale už jsem se oklepal. Ne že by zase přicházela touha, ale už jsem v pohodě a nová nahrávka mě zase baví poslouchat. Není to moc narcistické, poslouchat vlastní desku? Akorát se nějak moje touha nestřetla s programem Martina Škody, takže se to trochu personálně zamotalo. Bubny jsme nakonec nabírali tak trochu punkově a dost drsně jsem to hodil na Martina Nohavu, se kterým jsem před milionem let začínal poprvé muzicírovat, jako s úplně prvním spoluhráčem vůbec. Tak se to pěkně uzavřelo. Karel Fejtl mi zase udělal super sólové kytarové party, na které jsem tentokrát už neměl tu správnou energii, a hlavně Karlos je technicky prostě někde jinde. Takže když to někdo udělá mnohem lépe než já, tak bych byl vůl, kdybych takový výsledek nebral. Kluci mi vážně dost pomohli a dostrkali tu káru tam, kam jsem chtěl. Zapomenout nemůžu na Radka a jeho basu, jeho party mě inspirují a vždycky přijde s něčím, co mě nadchne.



Vydání „Providence Asylum“ si vzala na triko „Spark firma“ – Smile music. Můžeš prozradit něco o tom, jak došlo k vaší spolupráci. Co si od ní vlastně slibuješ? Jinak řečeno, držel bych v ruce ten krásný digipack, i kdyby k domluvě nedošlo, nebo jde hlavně o promo a distribuci?


Ale jo, to bys držel tak jako tak. Celý ten kousek plastu a papíru obnáší poměrně dost práce a hlavně jsme měli ideu od začátku, jak to celé má vypadat. Já vím, že lidi už muziku skoro nekupují, ale já jsem stará škola, a kdybych tu desku měl jen v datech někde na streamu, to je jako kdybych sbalil největší kočku ve městě, ale povídali jsme si jen přes Skype.

Vladimír Žákovič pro nás udělal fantastickou grafiku, celou tu ideu obléknul do vizuálna, každá skladba má svůj příběh, který prostě nejde „nechat ladem“. Všechno to patří k desce a příběhu a kdo chce celý obraz, měl by mít v ruce i CD, jinak mu bude vždycky něco chybět.

Ale k otázce. Už máme na kontě dvě desky a myslím, že kluci ze Sparku už asi věděli, do čeho jdou. Takže když jsem se přihlásil, že budeme brzy zase něco vydávat, přišla nabídka spolupráce. Čehož si samozřejmě hrozně vážím. Jsme vlastně dost neznámá kapela, je to tudíž vždycky o riziku. Navíc je hudební průmysl opravdu na svém historickém dně, řekl bych. Ale máme teď poměrně velké promo v časopisu, takže pokud někdo bude chtít vyzkoušet, co jsou EPILOG zač, tak už se nemůže „vymlouvat“, že o nich nikdy neslyšel. A zároveň, na oplátku, my budeme vědět, že o nějaké EPILOG třeba není mezi dělným lidem zájem a budeme pěstovat kytičky nebo přispívat matkám na Modrého Koníka.:-)


Výtvarné zpracování digipacku a bookletu je skutečně ultimátní. Ponechal sis poslední slovo a musel jsi udělat i nějaké kompromisy?


Díky, fakt mám pocit, že se to povedlo a kompromisy jsem dělat nemusel. Vladimír prostě dodal myšlenky a zpracování, které nám zapadlo do noty. Spíš mi bylo líto, že jsme docela dost dalších věcí nezvládli využít. Samotná výroba je pak vždycky otázkou peněz a je potřeba to nějak rozumně vybalancovat, ale myslím, že výsledek je opravdu nadstandartní, a jsme na něj hrdí. Ve formátu LP by to tedy bylo zase o level jinde, ale zase máme alespoň nějakou vizi do budoucna.


Lovercraft je stále populární. V čem je inspirující právě pro tebe?


Je to had. Vždycky se tak nějak vetře, ať se mi to líbí nebo ne. Jsou to spíš všechno prožitky z mého mládí. Ta literatura postrádá na dnešní dobu švih a nemá otrlé čtenáře současnosti čím přesvědčit. Konečně o literárních kvalitách či spíš nekvalitách se vedou sáhodlouhé polemiky. A že nejsou všechny povídky úplně top, se všeobecně ví. Ale ta popisnost a starosvětskost se mi vždy vybaví a naskočí emoce minulosti, kdy jsem je četl jako kluk. Prostě to tam zůstalo, ten svět a legenda, co se na vše časem nabalila.


Počítáš s ním i do budoucna?


Myslím, že se mě nebude ptát, potvora, a zase si tam vleze.


Můžeš konkretizovat koncept, resp. leitmotiv, který novinku prostupuje, popř. svírá?


Ztráta nevinnosti, proměna lidské bytosti ve zrůdu, loutku, oběť, nebo naopak svůdce. Je to taková hrana mezi opravdovým a parodií. Ale v podstatě si do toho může každý projektovat, cokoliv ho napadne. Vlastně je to docela jedno.


Já už jsem se napsal dost, mohl by ses teď sám pokusit o charakteristiku Vaší hudby, případně toho, v čem se asi nejvíce odlišujete či snažíte odlišit od ostatních, pakliže to vůbec řešíte?


Snažíme se dělat hudbu, která nás baví. Takže nic zázračného. Je to jen shoda okolností, že jde o nejlepší hudbu na světě.:-) Dobře, možná ještě tak dvě tři kapely by se našli, co se snaží být tak dobré, jako my, ale snaží se zbytečně. Ten flek už je prostě zabranej!:-) Je mi úplně fuk, co frčí nebo jaké jsou trendy. Nějaký člověk mi onehdy napsal do komentáře, že takovou hudbu poslouchal před 30ti lety, že jsme zaspali dobu. Tak to asi sedí. Nakonec myslím, že si to v recenzi docela vystihnul.



V recenzi jsem zmiňoval určitý posun, resp. změny ve vyznění. Jak je vůbec vnímáš ty sám a bylo něco takového v plánu?


To bude asi tou přírodní kosmetikou, co si v ní s klukama koupeme hnáty. Anebo už to jsou ty čipy z očkování, teď fakt nevím přesně.:-) Každopádně plán byl ovládnout svět skrz pokleslou formu zábavy, tak uvidíme, kdy si začneme kupovat ty tryskáče a jachty.:-) Ok, v plánu je vždy jen udělat co nejlepší nahrávku, jaké jsme schopni, což v rámci slušných mravů dodržujeme, a že se to lehce posune nějakým směrem, je dané spíš nějakým přirozeným vývojem. Samovolným, podotýkám.


Hodně se mi líbí zvuk, dokonce mi přišel natolik přirozený, že jsem ho zapomněl v recenzi výslovně pochválit. Hodně konzervativní a prostorný, naditý jen vrstvami, přesto mu nelze upřít koule či ostré hrany. Jak přistupuješ ke zvuku? Máš nějaký ideál? A mění se tento ideál v čase?


Hm, tak to těžko říci. Ideál určitě žádný nemám, nemám vůbec nic proti současným trendům ve zvuku a stejně tak mě baví, jak hrály desky kdysi. Pokud se mi líbí skladby, tak většinou překousnu zvukově cokoliv. Třeba nejoblíbenější desku METAL CHURCH mám „Hanging in the Balance“ a ta má fakt zvuk dost slabý. A stejně se mi líbí. Pokud jde o zvuk EPILOG, tak se přiznám, že jsem ho chtěl tentokrát uchopit a udělat trochu jinak, než je běžná lajna produkce. Vidíš, vlastně tím, se tedy trochu odlišujeme od ostatních, jak ses ptal před chvílí. Na začátku jsem si s tím trochu hrál stylem pokus omyl, až se vyloupla idea. Prostě klasické hledačství. Výsledek se mi líbí a většinou na to dostávám dobrou zpětnou vazbu, i když už jsem slyšel i opak. Jasně.

Co mě štve je, že když jsem pak ty skladby slyšel, jak hrají na Spotify nebo Youtube, tak se mi chtělo brečet. Já nevím, jakým „normalizačním“ filtrem to tam prohánějí, ale CD hraje teda o sakramentský kus líp. Až se mi tomu nechce věřit.


Přijde jenom mě druhá polovina alba ještě zasmušilejší? A pokud to tak cítí i další, šlo o záměr?


Fakt? Mě se neptej, já si myslel, že ta deska je docela veselá až „skočná“. I když jeden kamarád mi napsal, že tak všudypřítomný, nehmatatelný smutek, co prostupuje i jinak pozitivními melodiemi, už dlouho neslyšel. A pak se v tom vyznejte. Jak říkám, pro mě je to hrana hnusného a parodického, je to divadlo, legrace i brutálek. Každý podle nálady. Ale jo, celkově máš asi pravdu.


Jsi na nějakou skladbu obzvlášť pyšný? Myslím, že třeba „Colour Out Of Space“ plně reflektuje fakt, že vychází z díla, které měl sám Lovercraft považovat za své nejlepší…


Jsem pyšný na celkový „produkt“, ale trefils to. „Colour“ byla složena první a asi k ní mám specifický vztah. Ta písnička je vlastně jednoduchá, ale proložili jsme to více vrstvami zpěvu a Rob tomu dal to nehmatatelné „cosi“, co mě prostě nenechá v klidu.


Je na desce více „utajených“ kláves než posledně, nebo jsem tentokrát jen víc poslouchal?:-)


Klapky jsou na našich deskách vždycky spíš utajené. Já na klávesy umím ještě výrazně hůř než na kytaru, takže je beru jako stafáž. Ano, sem tam je motiv, který si zasloužil sólový zvuk a vypíchnutí v mixu, ale jinak je to prostředek podpory. Možná jsem se za ty tři poslední desky trochu víc naučil o aranžích a skládání zvuku, a tak jsem dlouho hledal rejstříky, které by tolik netrčely a zároveň jen nezabíraly pásmo base a kytarám. Nemám moc rád speedové kapely, kde jsou klávesy hlavní nástroj. Rokenrol je basa, bicí a kytary. Klapky jsou fajn, ale marš na své místo. Samozřejmě s výjimkami.


Drtivou většinu skladeb zdobí skvělá sóla. Za většinu z nich je odpovědný Karel Fejtl. Jak jsi na něj kápnul a počítáš s ním i do budoucna?


Já počítám s každým, kdo se bude chtít aktivně zapojit a nabídne chuť dělat věci naplno. Klidně se může přihlásit kdokoliv, fakt. A Karel takový je, poprosil jsem ho, hezky po „jezinkovsku“ jestli by mi neudělal sólo na desku, pak druhé a nakonec to skončilo plnou palbou. Je to fajn kluk a prsty mu běhají moc pěkně, navíc má zase trochu jiné cítění hudby a to mě baví. Potkali jsme se na jednom workshopu o kytarových aparátech.



Na CD je stran autorství zmíněna celá kapela, čím začíná a čím končí přínos tvých spoluhráčů, nebo ti snad někdo dodal celou skladbu?


Ne to ne, v podstatě většina jde za mnou, ale neříkám klukům, co přesně mají hrát. Pošlu kostru a svoje party si dělají sami, takže je to vlastně nakonec skupinová práce. Jenom „Rising“ je tentokrát výjimka, to byla jedna starší Karlova věc, kterou jsem vzal a vlastně jí dost předělal. Stejně tak „Theater of Sins“ je zase postavená na riffu a nápadu Martina Škody. Vůbec bych se ale nebránil, kdyby těch externích nápadů bylo mnohem víc. Jen do mě.


Máš a řešíš i jiné nápady z jiných žánrů, nebo na tebe doráží jen metal, popř. hard rock? Předpokládám, že indie brnkání, příp. folku se asi nikdy nedočkáme, nebo se snad někde kupí nápady na jiný projekt?


Indie co?:-) Ne, já jsem normální bigbíťák a myslím, že už to asi měnit nebudu. Muziku ale občas poslouchám různou, ale že bych ji chtěl někdy nahrávat? To ne.


Desku jsi studiově ošetřil znovu ty sám. Lákala by tě podobná prácička i pro někoho jiného?


Dobrá otázka! Nikdy to po mě nikdo nechtěl, takže jo, docela lákala. Na druhou stranu bych se bál, že se má práce nebude líbit, a měl bych hrozný nervy.


Budeš si i nadále hrát ve studiu, nebo nám i někde zahraješ?:-)


Ty mě teda nešetříš. Zahrál bych rád, ale švédský soudruh se v této souvislosti myslím vyjádřil momentálně dost jasně, takže to úplně nevypadá. A nechci přijet někam jako EPILOG a nemít tam ten zpěv, který lidé znají z desky. Řešíme, že sehnat někoho od nás, aby se dalo fungovat na 100%, by bylo fajn, ale nějak se nám nedaří. Takže pokud má někdo zájem, klidně pište.


Co tvé rukodělné kytary, pořád jen pro radost, nebo nestíháš plnit zakázky?


Teď jsem musel pár věcí odmítnout, protože jsem fakt nestíhal, ale jo, pořád hlavně radost. Nějak si na sebe v tomhle směru kladu vyšší nároky a hrozně mě štve, že jsou tam pořád věci, které neumím odladit k úplné dokonalosti. On to sice nikdo skoro nepozná, ale mě to dráždí. A potřeboval bych na ně mít mnohem víc času a klidu, což se mi úplně nedaří.


Jsou slyšet na novince EPILOG v doprovodech jen ty tvoje?


Jasně, mám sice doma ještě nějaké památeční Gibsonky, ale už leta nehraji na nic jiného než na svoje kousky. Vyzkoušel jsem skoro všechno, co se dalo, a už asi zůstanu jen u MMG.


Na závěr takový testík. Ocenil bych, kdybys uvedl pár asociativních poznámek (doslova pár slov) k těmto deskám:


MORGANA LEFAY – Maleficium


Bolest, vzpomínky jak hluboce na mě ta deska působila, když vyšla. Pecka.


KING DIAMOND – Puppet Master


Král. Ta syrová brutalita a fatálnost příběhu, samozřejmě ve skvělém podání.


BLACK SABBATH – Headless Cross


Nejlepší Sabbath. Miluju všechny reinkarnace Sabbath bez Ozzyho.


URIAH HEEP – Look at Yourself


Radost, zrcadlo, „July Morning“. Moje nejoblíbenější hardrocková kapela a nejspíš i jejich deska.


HELLOWEEN – Walls of Jericho


Čistá mladická energie, bez kudrlin, rovnou mezi světla. Chtěl bych ten Hamburg 80tých let zažít na vlastní kůži.


QUEENSRŸCHE – Promised Land


Těžká na poslech, trochu manýristická, ale emočně nadupaná věc. Protipól Empire, ale stejně dobrá.


IRON MAIDEN – Seventh Son of a Seventh Son


Top! Vrchol kreativity Maiden, skvělé songy, inovativní produkce.

No pane jo, jeden skvost větší než druhý!


19.10.2021Diskuse (2)Pekárek
hackl@volny.cz

 

Pekárek
21.10.2021 22:17

Není zač, mě taky.:-)

 

Pítrs
21.10.2021 17:21

Pekárku díky za rozhovor. Bavilo mě to!