Last Hardrock Outsider

ENUFF Z´NUFF - Možná stále levitují v říši divů (profil)

Podstatně významnější kapela, než z jejich neobvyklého názvu může usuzovat současný rockový fanoušek na Starém kontinentě. Tihle ENUFF Z´NUFF se stali ve Spojených státech postupem doby dlouhověkou záležitostí obrážející tamní naplněné kluby, a sice aniž by je kdy v Evropě většina hudebních fans vůbec postřehla. Zdá se vám to neuvěřitelné? Nepřeháním. Byli založeni již někdy v polovině osmdesátých let v americkém státě Illinois a první roky jejich existence se vyznačovali hledáním nejen svého výrazu, ale také pevné a optimální sestavy připravené sice naskočit na dobovou vlnu kalifornského glam-metalu, ale zároveň vše prezentovat s jistou dávkou vlastního přesahu. 


O tom, že ENUFF Z´NUFF si už od konce osmdesátých let udržovali v USA poměrně početnou fanouškovskou základnu a stali se v tamních zeměpisných šířkách stálicí, svědčí skutečnost, že kapela, od podepsání smlouvy s Atco Records v roce 1989, až po žhavou současnost, prakticky nezažila větší pauzu. Jasně že ten celonárodní úspěch se jich týkal jen na počátku kariéry s jejich prvními alby, ale nikdo nemůže říct, že by parta poskládaná okolo ústřední dvojice Donnie Vie (zpěv, kytara) a Chip Z´Nuff (baskytara) neustála tlak všech těch přicházejících a různě se měnících trendů devadesátých let. Vždyť do dnešních dní mají na svém kontě již čtrnáct řadových desek, účast v show Davida Lettermanna, spolupráci s Howardem Sternem i častou frekventovanost klipů na MTV raných devadesátých let. 



Jejich nástup se, pravda, tak trochu svezl na vlně onoho pestrobarevného glam-metalu, který se velmi záhy sami hudebníci snažili odsunout kamsi do pozadí. Naopak mám pocit, že samotní ENUFF Z´NUFF si už na počátku devadesátých let začali budovat svůj specifický rockový zvuk, který byl vždy tolik prostý úpornosti, navíc v sobě odrážející zasněnou melodiku a blouznivost 60´s hippie éry, což kapela ještě více umocňovala ve svých rozverně pestrobarevných klipech, kde hudebníci zkrášleni lacinými rtěnkami a ověnčeni šátky a hadry ze sekáče působili na svou dobu poněkud netypicky. Dnes se tomu všemu musí smát. Kapela záhy odhodila cetky a jala se soustředit na to zásadní a sice silné písně, jakkoliv už nikdy nebyl zopakován úspěch rané etapy.


 

 

Nikdo jim nemůže upřít raketový nástup, jaký především jejich první nahrávky dosáhly, zvlášť eponymní debut „Enuff Z´Nuff“, který se v onom roce 1989 probojoval do nejvyšší stovky amerického žebříčku Billboard a singly z něho zažívaly ohlas na hudebních televizních stanicích – jmenovitě šlo zejména o songy „New Thing“ a „Fly High Michelle“, ve kterých kapela dokonale zúročila svůj skladatelský potenciál (pro komerční potřeby uzpůsobený) a přišla s kombinací hard-rocku a hodně odlehčené popové melodiky upomínající na éru květin, to vše bylo umocněno skvělou instrumentální vybaveností a zejména naléhavostí nakřáplého hlasu Donnieho Vieho. Tou dobou už nějaký rok zpátky ústřední dvojici na kvartet doplňovala další skvělá dvojka muzikantů – sólový kytarista Derek Frigo (syn světoznámého violoncelisty Johnnyho Friga bohužel zemřel v roce 2004 na předávkování) a bubeník Vikki Foxx, takže jim byl dost často přisuzován potenciál jedné z největších amerických rockových nadějí pro nadcházející devadesátá léta (např. rozjímání na podobné téma v jednom z čísel časopisu Rolling Stone v roce 1990). Předpověď se nakonec nenaplnila, ale i tak to nemělo vliv na fungování tohoto velmi podceňovaného a velmi vytrvalého souboru. Vstupme tedy do devadesátých let…

 

 

Kapela byla dlouhou dobu známa tím, že se nechávala inspirovat bezstarostnou melodikou THE BEATLES a že rovněž tíhla k pozitivnímu vyznění a párty rockovému dovádění, s jakým vešli o deset let před ní ve známost zejména CHEAP TRICK. Bezstarostnost a snová atmosféra jejich vypalovaček se brzy staly jejich poznávací značkou. Když je někdo někdy osočil z přemíry inspirací, nebránili se tomuto tvrzení a jali se dál tvořit po svém, stranou nějakých trendy norem a plakátového ukotvení, dost možná právě to, že poctivě pracovali, jim nakonec přineslo onu letitou životnost – neboť se s dalšími alby zcela vymanili z vlny glam-metalu, která tehdy začala skomírat, přežili horečku grunge, aniž by se koketérie s tímto stylem účastnili, a vlastně se se ctí vypořádali se všemi dalšími vlnami, které je zanechaly nedotčené. Ať už byly v módě nu-metalové fúze, gotika, crossover i elektronika, ENUFF Z´NUFF prostě platili za záruku dobrého rocku nejen pro pamětníky. Kapelu opravdu nejde do dnešních dnů nařknout z převlékání kabátků a využití jakýchkoliv módních vln (ano, snad kromě úplného počátku, kdy na světlo vyjeli v rámci éry Hard N´Heavy) ke svému zviditelnění, protože za ně vždy hovořila především rocková hudba a skladatelský potenciál.


 

Sestava zůstala neměnná až do roku 1993, kdy právě bubeník Vikki Foxx sběhl do doprovodné sestavy nově poskládaného bandu v rámci sólové kariéry Vince Neila (tehdy čerstvě ex-zpěváka MÖTLEY CRÜE) a jeho nástroj je tak k slyšení na Neilově debutu „Exposed“ (1993). Nicméně do té doby než k onomu prvnímu odchodu došlo, ENUFF Z´NUFF přišli s dalšími dvěma hodně kvalitními alby, které jsou, i ve srovnání s nejúspěšnějším debutem, považované za o něco obtěžkanější porce poctivé rockové hudby vlastnící v sobě hodně nápadité melodiky a kvalitního řemesla – jmenovitě „Strenght“ (1991) a „Animals With Human Inteligence“ (1993). Pakliže se budete tedy shánět po některé nahrávce ENUFF Z´NUFF, osobně bych asi doporučil právě tahle alba nahraná ještě v nezměněné sestavě (uvedené viz. výše). Náhradou za Foxxe se brzy stal Ricky Parent a ENUFF Z´NUFF stranou většího zájmu hudebních médií najeli na pravidelnost vydávání nových nahrávek, udržujících si stále velmi vyrovnanou kvalitu a nápaditost, a k těmto vydáním příslušných amerických klubových turné. Osobně jsem neměl tu čest zdaleka všechno od nich slyšel, a tak berte tento článek jako pozvánku na možný průzkum diskografie jedné z nejopomíjenějších kapel vycházejících z oné vlny glam-metalu přelomu osmdesátých a devadesátých let. Ještě je třeba doplnit, že po roce 2000 se kapela na čas vrátila ke své nejslavnější sestavě a v roce 2009 do jejich řad na jednu sezónu a jedno řadové album naskočil dokonce i kytarista od OZZYHO OSBOURNEA a BADLANDS Jake E. Lee.






25.11.2018Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Fenris 13
26.11.2018 08:56

Super, díky za další vlasatý profil! Shodou okolností jsem si ráno cestou do práce pouštěl debut a je to fakt kvalitní melodický rock. Pomalu přicházím na chuť i této části zaoceánské scény - přes klasické hair kapely teď zkoumám Enuff z´Nuff, Cheap Trick, Night Ranger... A do toho furt dědky The Rolling Stones a Aerosmith, to mně teď bere asi nejvíc.