Boomer Space

ENSLAVED - In Times

Není to zas až tak dávno, co jsem v pozdní tvorbě těchto norských válečníků našel opravdové zalíbení. Konkrétně je poslouchám až od přelomového alba „Axioma Ethica Odini“, což je při pohledu na jejich bohaté portfolio jaksi pozdě, jestli se nemýlím? Vím o tom, ale nemohu si pomoci, starší tvorba mne vždy zanechávala úplně chladným a ani dnes na tom srozumitelnější ráz jejich současných songů nic nemění. Rozhodně mě ten kravál, co kapela vypouštěla okolo přelomu století, nepřišel jako nějaké bůhvíjaké umění, nebo snad avantgarda, která člověku jakoby docvakne až potom, co se přinutí svým větším soustředěním k jejímu pochopení. Výše zmíněné dílo z roku 2010 se totiž od všech starších věcí hodně lišilo. Zejména díky své přehlednosti a vyzrálému charakteru písní zastínilo veškerou hledačskou minulost ENSLAVED. Dříve mi totiž přišlo, že tahle kapela sice stále chtěla na své tvorbě něco měnit, nebo se nějak posouvat, ale ještě to neuměla přesně a kvalitně podat, až zde tomu bylo poprvé jinak.

 

Už od dávných časů každý pohanský válečník dobře ví, že se vítězná receptura měnit prostě nevyplácí a tudíž nesmí. Grutle Kjellson už je natolik zkušeným jarlem, aby letitou posádku svého knarru, spolu s pravou rukou - jmenovitě s kytaristou Ivarem Bjornsonem, navigoval tím právým směrem, tak aby jejich přísežnému bratrstvu v soutěskách mezi fjordy přáli vítězství všichni pohanští bohové včetně zrádného Lokiho. Vzápětí tedy přišel čas na ještě o něco vypulírovanější a vzdušnější album „RIITIIR“, kde kapela skladatelsky sice vycházela z albového předchůdce, ale zároveň pootevřela dveře mnohem většímu počtu melodií a poutavě atmosférických fází. Letos zde máme od velkého třesku třetí jízdu nazvanou „In Times“, která, ačkoliv je divočejším a řekl bych i nespoutanějším výletem než obě díla předchozí, jednoznačně stvrzuje norským ENSLAVED pozice mimořádné kapely, která sice od svého mládí vyrůstá z blackmetalových kořenů, ale dnes už stojí dávno sama za sebe a svými dlouhými songy, které v sobě střídají masakrující řeže, doprovázené Grutleho havraním skřekotem, s pozvolnějšími momenty plnými melodických vokálů (za ty je zodpovědný klávesák Herbrand Larsen), dosahuje výsledku, jenž je řadí mezi mimořádně přínosné a v pravém slova smyslu progresivní metalové jednotky současnosti, kapely, které jsou schopny posouvat hranice a jejichž barvitá tvorba se nespokojuje pouze s omíláním stávajícího.


 

 

Úspěšný model s kombinováním několika poloh se podařilo vklínit i do drážek novinky, jenž svých šest skladeb rozprostírá na hodinové ploše, ale přesto mi „In Times“ přijde ještě o něco zajímavější. Možná je to minimalizací nějaké samoúčelnosti, kterou se již Norové umí vyvarovat. Hlavní rozdíl slyším v tom, že letošní skladby jsou ve svých konturách vyhlazenější, aranže dotaženější, atmosféra stejně poutavá a detaily tak nějak více barvité. Songy vyznívají ještě o něco lépe a propracovaněji už díky svým základům, lepším ústředním motivům a jejich celkové přirozenosti. Kapela jakoby dnes udělala ten největší pokrok, dokázala totiž zpřístupnit svou náročnou hudbu mainstreamovému publiku, aniž by ubrala na uměleckém rázu, věc, která zřejmě přichází do muzikantova života až s věkem. Receptura pozvolného zlepšování vězí v nabytých zkušenostech, které se projevují v přirozenějších přechodech mezi zasněnými a bouřlivými fázemi písní. Každou zdejší skladbou se prolínají souběžně momenty tmy a světla, aby se zabarvení hudby plynule každou chvíli posouvalo buď k jedné, nebo k druhé straně, bez toho aby se posluchač cítil něčím zaskočen. Vše plyne přirozeně a utváří strhující dílo pohanské metalové hudby se širokým akčním záběrem. Výsledek samozřejmě ovlivňuje rovněž užití širšího spektra vokálů. Čistý hlas je stále dokonalejší a hlubší zde kombinuje blackové vřískání s deathmetalovým chropotem. Kytarová sóla Arve Isdala pracují výhradně ve prospěch atmosféry skladeb a mnohdy připomínají spíše jen nějaké zvuky severské vánice či meluzíny. Svým způsobem mne právě skutečnost, že každá ze zdejších skladeb prochází mnoha fázemi, připomíná starší tvorbu švédských OPETH, kteří kdysi také neustále tlačili do ranku extrémního metalu jistou art-rockovou formu a proměnlivost.

 

 

Album funguje jako celek, jako dlouhá cesta či dobrodružný příběh, ze kterého není nutné vypichovat jednotlivé kapitoly, protože, ať už mám na mysli nařezanější krákoravé momenty („Thurisaz Dreaming“), vstřícnější songy, kde převládají melodie („Building With Fire“), nebo démonické klokotavé jízdy, kterým nechybí zkrátka nic („One Thousand Years Of Rain“) , všechny skladby do jedné procházejí celou řadou proměn. Mne osobně velmi zaujala právě posledně zmíněná skladba „One Thousand Years Of Rain“, kde zhruba v její druhé půli zazní bojovné sbory, evakuující vikingské dobyvačné výpravy a jejich odhodlání, sounáležitost a bratrství. Majestátní „Nauthir Bleeding“ jakoby odkrývala cestu k duhovému mostu, jenž dělí svět lidí od Odinova království a dalších nebeských krás. Titulní výpravu „In Times“ zahajuje strohý repetetivní riff, na který se zde nabalují další dekorace (zvuky sólové kytary a backvokály), až po dvou a půl minutách vše rozetne Kjellsonův nelidský řev, který dá povel k zahájení vřavy, nastává neúprosný ragnarok. Myslím, že právě titulní skladba plně charakterizuje současné rozpoložení u těchto Norů a potvrzuje má slova o naprosto plynulém prolínání dravých a melodických fází. Závěrečný pochod „Daylight“ má znovu všechno, co skladby předešlé –  barvitost, dravost, ale i snovou atmosféru schopnou uklidňovat. Nedokážu si představit lepší album ENSLAVED, tohle je prostě jejich top a nejlepší album. Stále uvažuji o 100%.


12.03.2015Diskuse (22)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

zdenos26.10.2017 21:09

budou je nosit možná i ve Valašských Kloboukách :))

 

Valič
26.10.2017 21:03

K mým nejoblíbenějším klipům z poslední doby patří tenhle dechberoucí vizionářský majstrštyk:

https://www.youtube.com/watch?v=xK402tUQU1g

Vsadím se, že podobné klobouky budou na black metalové scéně za pár let nosit úplně všichni. :-)

 

zdenos26.10.2017 20:52

je to tak :) to házení sněhových koulí je fakt mazec

 

Valič
26.10.2017 20:36

Zdenos: Celkem srandovní video, skoro jako ten nový videoklip Satyricon (ten ale bohužel nebyl myšlený jako parodie).

https://www.youtube.com/watch?v=IGCp3xcrybI

 

zdenos26.10.2017 20:20

only TRUE =

https://www.youtube.com/watch?v=XOibIxl3dLo

Black satans

 

Valič
26.10.2017 20:14

The only true black metal band:

https://www.youtube.com/watch?v=sbWmx3IGCJA

 

zdenos26.10.2017 13:37

BM vyznání ala Stray:) mám to podobně, na vrcholu mám SATYRICON, ENSLAVED, EMPEROR, IMMORTAL a starší DIMMU. Každá kapela je jiná, zajímavá svým způsobem. V celkovém souhrnu u mě nikdy takový MAYHEM, BURZUM nebo DARKTHRONE nedosáhli takový kvality, jde tam spíš o prvenství a kult. Experimenty MAYHEM mě prostě nebaví, to mám od nich radši debut.

Poslední dobou u mě značně konkurujou švédští MARDUK, WATAIN a kolumbijsko-američtí INQUISITION.

No a u nás ROOT a MH, a tím moje BM dobrodružství pomalu končí:))
BATHORY a jejich deriváty, jako třeba MOONSORROW, mám taky moc rád, je to pro mě takovej repetativní melodickej oddech :)

 

Stray
26.10.2017 13:30

Zvláštní, že já jsem až v posledních letech docela propadl norské blackmetalové scéně, tedy spíš jen jejich lídrům, některým a když jsem si to celé rozvrhl, tak jsem si utvořil takovou strukturu (připomínám, že tu hudbu jsem třeba ve 20.století vůbec nesledoval, prostě zpětně jsem si to doplnil) sedmi zásadní těles - DARKTHRONE, MAYHEM, IMMORTAL, EMPEROR, SATYRICON, ENSLAVED, DIMMU BORGIR. Přičemž při výběru jednoho "panovníka" jsem před ostatními upřednostnil (pro mne) nejoblíbenější trojici SATYRICON, EMPEROR, ENSLAVED... (proč ne ty ostatní? - DARKTHRONE nekoncertují, chrlili desky jak na běžícím páse, navíc mnohdy s nevyrovnanou kvalitou, MAYHEM považuji za kapelu jen pro otrlé a silné nátury, otázka humus nebo genialita? je v jejich případě dost často na pořadu dne, i když se spíš kloním k prvnímu, DIMMU BORGIR nastoupili velkolepě v roce 1997, pak samozřejmě dmychadly nafukovali svůj zvuk, ale nejde o kapelu, která by měla nějakej uměleckej přesah, prostě kinder-metal zábava, no a IMMORTAL v sobě prostě tu neobyčejnost taky nemaj, jakkoliv naživo jsou dost silní)...takže zpět k vládcům :-) SATYRICON fakt miluju, hrozně mě baví, i jakou si pěstují image, baví mě jejich hymny, jednoduchost, údernost, chlad, ale pořád to jsou takový "kralevicové", nikdy pro mne nebudou "norská jednička", při optimální konstalaci hvězd udrží pozici "současné dvojky":-) EMPEROR - jasně, vládcové, nejvznešenější z blackmetalu, skvělá instrumentace, geniální nápady, skvělá alba, jsou pro mne takovou tou aristokracií stylu, zloba a vzdělanost a šlechtický původ, jenže 4 alba a konec, 16 let bez nahrávky, a proto na trůn usedli jejich neotesaní, venkovští bratři ošlehaní divokým větrem a mrazem a jali se svou hudbu zdokonalovat do té míry, že jsou pro mne už dlouho "jedničkou" v trojúhelníku mezi Bergenem, Trondheimem a Oslem - ENSLAVED. plebejec jenž se stal vladařem, neb jediný urozený blackovým trůnem pohrdal. To jen pro zajímavost! Oprášil jsem svého thrashového křiváka z raných devadesátek a sháním norskou vlajku na rukáv. :-)

 

zdenos26.10.2017 13:12

Já mám nejméně rád období ,,Blodhemn' až ,,Isa', i když uznávám, že Isa určitě má svoje kvality a je to prog jak prase. U tý desky mi chybí větší zábavnost. Důvod proč to období nemám rád je ten, že ty desky už nejsou dřevní, a není to ten vichr a Ragnar z prvních dvou alb 94/97, a taky mají ta prostřední alba takový nevýrazný tenký zvuk, který mi nesedí.

Od Ruun se to pro mě všechno změnilo, tam jsou to hitovice jedna za druhou - viz Essence, Path to Vanir aj. Navíc začaly zapojovat více čistý vokály a jasnější struktury, což jim prospělo. Určitě alba z posledních 7 let jsou nejdospělejší, nejzajímavější, písničkovější, ale zároveň s velkou uměleckou hodnotou. Jsou to profíci.

 

Stray
26.10.2017 12:55

Ruun jsem nikdy neslyšel, Verbetae se mě zas až tolik nelíbila, Jakej máš názor na Isa? Tam znám jen titulní kus. Mě prostě vyhovuje současná učesaná forma Enslaved, včetně dnešního čitelného loga :-), před cca 15-20 lety to byla jen taková nějaká vikingská hovádka s nečitelným logem. :-) Nejlepší obal má deska Riitiir.