Last Hardrock Outsider

ENSLAVED - In Times

Není to zas až tak dávno, co jsem v pozdní tvorbě těchto norských válečníků našel opravdové zalíbení. Konkrétně je poslouchám až od přelomového alba „Axioma Ethica Odini“, což je při pohledu na jejich bohaté portfolio jaksi pozdě, jestli se nemýlím? Vím o tom, ale nemohu si pomoci, starší tvorba mne vždy zanechávala úplně chladným a ani dnes na tom srozumitelnější ráz jejich současných songů nic nemění. Rozhodně mě ten kravál, co kapela vypouštěla okolo přelomu století, nepřišel jako nějaké bůhvíjaké umění, nebo snad avantgarda, která člověku jakoby docvakne až potom, co se přinutí svým větším soustředěním k jejímu pochopení. Výše zmíněné dílo z roku 2010 se totiž od všech starších věcí hodně lišilo. Zejména díky své přehlednosti a vyzrálému charakteru písní zastínilo veškerou hledačskou minulost ENSLAVED. Dříve mi totiž přišlo, že tahle kapela sice stále chtěla na své tvorbě něco měnit, nebo se nějak posouvat, ale ještě to neuměla přesně a kvalitně podat, až zde tomu bylo poprvé jinak.

 

Už od dávných časů každý pohanský válečník dobře ví, že se vítězná receptura měnit prostě nevyplácí a tudíž nesmí. Grutle Kjellson už je natolik zkušeným jarlem, aby letitou posádku svého knarru, spolu s pravou rukou - jmenovitě s kytaristou Ivarem Bjornsonem, navigoval tím právým směrem, tak aby jejich přísežnému bratrstvu v soutěskách mezi fjordy přáli vítězství všichni pohanští bohové včetně zrádného Lokiho. Vzápětí tedy přišel čas na ještě o něco vypulírovanější a vzdušnější album „RIITIIR“, kde kapela skladatelsky sice vycházela z albového předchůdce, ale zároveň pootevřela dveře mnohem většímu počtu melodií a poutavě atmosférických fází. Letos zde máme od velkého třesku třetí jízdu nazvanou „In Times“, která, ačkoliv je divočejším a řekl bych i nespoutanějším výletem než obě díla předchozí, jednoznačně stvrzuje norským ENSLAVED pozice mimořádné kapely, která sice od svého mládí vyrůstá z blackmetalových kořenů, ale dnes už stojí dávno sama za sebe a svými dlouhými songy, které v sobě střídají masakrující řeže, doprovázené Grutleho havraním skřekotem, s pozvolnějšími momenty plnými melodických vokálů (za ty je zodpovědný klávesák Herbrand Larsen), dosahuje výsledku, jenž je řadí mezi mimořádně přínosné a v pravém slova smyslu progresivní metalové jednotky současnosti, kapely, které jsou schopny posouvat hranice a jejichž barvitá tvorba se nespokojuje pouze s omíláním stávajícího.


 

 

Úspěšný model s kombinováním několika poloh se podařilo vklínit i do drážek novinky, jenž svých šest skladeb rozprostírá na hodinové ploše, ale přesto mi „In Times“ přijde ještě o něco zajímavější. Možná je to minimalizací nějaké samoúčelnosti, kterou se již Norové umí vyvarovat. Hlavní rozdíl slyším v tom, že letošní skladby jsou ve svých konturách vyhlazenější, aranže dotaženější, atmosféra stejně poutavá a detaily tak nějak více barvité. Songy vyznívají ještě o něco lépe a propracovaněji už díky svým základům, lepším ústředním motivům a jejich celkové přirozenosti. Kapela jakoby dnes udělala ten největší pokrok, dokázala totiž zpřístupnit svou náročnou hudbu mainstreamovému publiku, aniž by ubrala na uměleckém rázu, věc, která zřejmě přichází do muzikantova života až s věkem. Receptura pozvolného zlepšování vězí v nabytých zkušenostech, které se projevují v přirozenějších přechodech mezi zasněnými a bouřlivými fázemi písní. Každou zdejší skladbou se prolínají souběžně momenty tmy a světla, aby se zabarvení hudby plynule každou chvíli posouvalo buď k jedné, nebo k druhé straně, bez toho aby se posluchač cítil něčím zaskočen. Vše plyne přirozeně a utváří strhující dílo pohanské metalové hudby se širokým akčním záběrem. Výsledek samozřejmě ovlivňuje rovněž užití širšího spektra vokálů. Čistý hlas je stále dokonalejší a hlubší zde kombinuje blackové vřískání s deathmetalovým chropotem. Kytarová sóla Arve Isdala pracují výhradně ve prospěch atmosféry skladeb a mnohdy připomínají spíše jen nějaké zvuky severské vánice či meluzíny. Svým způsobem mne právě skutečnost, že každá ze zdejších skladeb prochází mnoha fázemi, připomíná starší tvorbu švédských OPETH, kteří kdysi také neustále tlačili do ranku extrémního metalu jistou art-rockovou formu a proměnlivost.

 

 

Album funguje jako celek, jako dlouhá cesta či dobrodružný příběh, ze kterého není nutné vypichovat jednotlivé kapitoly, protože, ať už mám na mysli nařezanější krákoravé momenty („Thurisaz Dreaming“), vstřícnější songy, kde převládají melodie („Building With Fire“), nebo démonické klokotavé jízdy, kterým nechybí zkrátka nic („One Thousand Years Of Rain“) , všechny skladby do jedné procházejí celou řadou proměn. Mne osobně velmi zaujala právě posledně zmíněná skladba „One Thousand Years Of Rain“, kde zhruba v její druhé půli zazní bojovné sbory, evakuující vikingské dobyvačné výpravy a jejich odhodlání, sounáležitost a bratrství. Majestátní „Nauthir Bleeding“ jakoby odkrývala cestu k duhovému mostu, jenž dělí svět lidí od Odinova království a dalších nebeských krás. Titulní výpravu „In Times“ zahajuje strohý repetetivní riff, na který se zde nabalují další dekorace (zvuky sólové kytary a backvokály), až po dvou a půl minutách vše rozetne Kjellsonův nelidský řev, který dá povel k zahájení vřavy, nastává neúprosný ragnarok. Myslím, že právě titulní skladba plně charakterizuje současné rozpoložení u těchto Norů a potvrzuje má slova o naprosto plynulém prolínání dravých a melodických fází. Závěrečný pochod „Daylight“ má znovu všechno, co skladby předešlé –  barvitost, dravost, ale i snovou atmosféru schopnou uklidňovat. Nedokážu si představit lepší album ENSLAVED, tohle je prostě jejich top a nejlepší album. Stále uvažuji o 100%.


12.03.2015Diskuse (8)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

paco08.09.2016 07:47

Tady mám growlingplachost... Hudebně mě to velmi baví, opravdu velmi, ale tenhle pán growler mě prostě sere... Ví někdo o nějaké hudebně spřízněné alternativě s méně ostrým hrdlem?

 

zdenos18.02.2016 18:51

taky bych se přimlouval, stejně jako Valič, za desku RUUN, z roku 2006 :)Moc příjemná a lehce poslouchatelná deska, má podle mě odlehčenější atmosféru než In Times

 

Stray
13.03.2015 23:29

Valič: Díky a tipy. Norští ENSLAVED jsou pro mne kapela, u které si radši budu užívat jen těch nejzářivějších a nejvyzrálejších albových odlesků, než abych nějak dopodrobna zkoumal její vývoj, na to mne ty staré věci fakt až moc odrazovaly.

 

Valič
13.03.2015 18:41

Stray: Pokud se chceš seznámit se staršími deskami Enslaved, tak Mardraum a Monumension nepředstavují zrovna nejlepší místo, kde začít. Já obě dvě řadím v rámci diskografie kapely k těm nejslabším. Doporučil bych spíš Below The Lights, Ruun a případně již zmíněné Vertebrae (i když mě osobně zrovna tahle deska až tak moc nenadchla). Jinak souhlasím s tím, že poslední tři řadovky tvoří naprostý vrchol tvorby Enslaved, u většiny ostatních alb u mě převládal pocit, že kapela ani zdaleka nevyužila svůj potenciál.

 

Stray
13.03.2015 12:44

Jiné než svoje recenze (jako kontrolu po napsání) už hodně let nečtu. Jsou výjimky, ale to je dnes jen jednou za uherskej rok, s čistou hlavou je snazší něco začínat. P.S. Já jsem si to ted taky uvědomil - ENSLAVED mám výš než OPETH, i když od nich vlastním jen poslední 3 CD a OPETH mám komplet. OPETH jsou prostě "intí", za to ENSLAVED umí vraždit, a to se v metalu zvláště počítá!:-)

 

Pekárek
13.03.2015 12:04

Recka se mi také líbí (i u těch Melechesh, rozhodně lepší než třeba na Abyssu, tam teda neměli svůj den:)), napsals to přesně, jak to je, prostě se jedná o mazáky, kteří "umějí melodie", nezapomínají na kořeny a stále se posunují (ta evoluce je prostě úžasná, dost se mi líbí i jejich starší alba). Osobně mám Enslaved výš než Opeth, i když jen nepatrně:).Na Europe si mě fakt navnadil, už mi říkalo i pár dalších lidí, že je to skvělé album. Moonspell - no nikdy mě moc nebrali, ale dám jim šanci:)

 

Stray
13.03.2015 10:45

Pekárek: Novinky ENSLAVED, MELECHESH, MOONSPELL i EUROPE jsou prostě skvělé desky, tak proč to vysoko neohodnotit? Březen je zatím mimořádně povedený. :-) K Vertebrae - zrovna tuhle desku jsem neslyšel, tři jiné (Mardraum, Monumension, Isa) jsem trochu občíhnul, ale mám problém s tím hlasem, ug zvukem a jednotvárností, a také tam hlavně není "to navíc", co přišlo s příchodem klávesáka a nového sólového kytaristy zhruba okolo alba Isa. Recka snad OK? :-)

 

Pekárek
13.03.2015 10:00

Enslaved, Melechesh - potěšils:). Přeci jen mi to nedá, abych ti od Enslaved nedoporučil minimálně ještě Vertebrae. Pokud si to již slyšel, doporučuji se k tomu ještě vrátit.