ENSLAVED - E

90%

Norští ENSLAVED už dlouhodobě platí za chloubu skandinávské metalové scény, vyprofilovali se totiž v uskupení, které je schopno s každou další deskou zaručeně okouzlit a zároveň posouvat hranice progresivity v temné metalové hudbě. Daří se jim to ostatně již více než dvacet let a i když jim jejich desky na kontě utěšeně přibývají, nezdá se, že by se kapela nějak skladatelsky vyčerpala nebo se snad spokojila s přežvykováním svého jistého, mnohokrát zahraného. ENSLAVED, podobně jako třeba Švédové OPETH, prošli dlouhou pouť a svůj projev vyšlechtili k dokonalosti. I přes současnou vyšší profesionalitu, a vlastně lze říci i snadnější poslouchatelnost, nešetří na uměleckém cítění, a tak, i když se dnes nacházejí daleko za hranicemi něčeho, co dříve prezentovali jako vikingský black metal, si stále dokáží udržet kontakt s čelními pozicemi extrémní scény. 

Dlouhé a epicky vystavěné skladby ENSLAVED v sobě už dávno mísí vlivy art-rocku a tvrdého metalu. A stejně jako v nich dochází k přirozenému a velmi plynulému prolínání atmosférických pasáží, často opanovaných kouzlem kláves a smyčců přecházejících až do scénicky vrstevnatých momentů, je zde i mnoho intuitivních, bouřlivých a zlých fází. Jakoby ony severské mrazy, vánice a jiné přírodní úkazy měly na tvorbu ENSLAVED zásadní vliv. I díky tomu je tedy logické, že i ve vokální složce dokázali už před lety protrhnout hráz stylových dogmat a jali se opájet kompoziční neohraničeností a to prostřednictvím pestré palety zpěvů, které konkrétně u novinky, nazvané prapodivně „E“, doznávají ještě větší odklon od všeobecně přijímané a drásavé black metalové polohy. Masivní skřehot Grutle Kjellsona však opět nechybí, jen zkrátka čisté vokály převažují a umožňují tak desce žít svůj čarokrásný sen vycházející z předobrazu záhadné skandinávské mytologie, vyprávějící příběh legendárního oře.

Už na vrcholných deskách jako  „Axioma Ethica Odini“, „Riitiir“ nebo „In Times“, které dostaly pětici ENSLAVED na samotný trůn prog-blackmetalové scény, vikingští vládcové naplno prokázali, co v nich vězí, a potvrdili, že jejich skladatelské schopnosti s věkem pouze rostou, novinka v nastolené cestě pokračuje a určitě se bez větších problémů zařadí k výše zmíněným předchůdcům a sice mezi to nejpropracovanější, co má norská pětice dosud za sebou. Z mého pohledu právě v poslední dekádě jejich diskografie zkrásněla a stala se trvanlivě hodnotnou či akceptovatelnou širším polem metalového posluchačstva. Posledním albům se opravdu dostává prvotřídního studiového zázemí. Kompozice mají rázem výraznější přesah do sfér jiných žánrů a zvukově to celé působí mnohonásobně hotověji než všechny snahy z devadesátek a prvních let nového století. Když si kterékoliv dílo z nynější desetiletky pustím, stále mě dokáže přikovat a i jeho řemeslnou bezchybnost stvrzuje fakt, že zub času na něm nezanechává jizvy. 

Už s první majestátní skladbou „Storm Son“ připlouváme do čarokrásné říše ENSLAVED, jejíž exteriéry by se nedaly vypodobnit jiným způsobem než obdobnou formou art-metalové hudby. Uhrančivá atmosféra, hlasy jako z úpatí Roklinky zde zhudebňující dokonalost, do toho závoje akustických, skoro až post-rockových kytar a konečně mytologický obsah přinášející nový vhled do slavných časů. I na poměry takových dobrodruhů jako ENSLAVED zní novinka zvláštně, novátorsky a mnohdy působí až metafyzickým dojmem. Posluchač jako by byl katapultován do prostoru mimo fungování fyzických zákonitostí běžného světa, mimo ubíhající čas a jenom se unášel tím proudem zvuků,chórů a podivných repetetivních pasáží, rovněž dost často působících skoro až jazzovým dojmem. Nelekejte se, deska působí velmi plynule, jako silný proud jevů, jenž nabírá na síle a je stále více mohutnící řekou tekoucí vstříc velkolepé, dalo by se říct epické budoucnosti. Druhá skladba „The River´s Mouth“ platí za parádní hitovku a jeden z nejpřímočařejších a nejchytlavějších momentů alba, skladba staví na silné nosné lince a ďábelském hlase Grutle Kjellsona, zatímco Ivar Bjornson dominuje se svou kytarovou hrou prostřednictvím hlomozných riffů, mající podobu kroků do celého dění přicházejících obrů.

Téma desky, jak už jsem výše zmínil, se týká mytologie. Hlavním aktérem příběhu je Svadilfari, kůň jenž pomáhal stavět zeď okolo Asgardu, nebeské pevnosti Bohů. Ta musela být vystavěna za určitý čas, protože tajemný stavitel byl ve skutečnosti jedním z obrů, tedy úhlavní nepřítel severských božstev, a stavba mu měla ve skutečnosti posloužit při dobývání. Tento komplot byl však odhalen a božstva nakonec díky lstivosti temného Lokiho ochráněna, neb v převtělení za krásnou klisnu právě Loki odlákal Svadilfariho od rychle postupujících prací a stavba doznala zdržení, zatímco Thor svým kladivem posléze usmrtil záludného obra/stavitele. Klisně/ Lokimu se nakonec narodilo hříbě, bájný osminohý hřebec Sleipnir.

Ostatně velkoleposti materiálu jsou přizpůsobeny i další skladby jako „Sacred Horse“, „Axis Of The Worlds“ nebo „Feathers Of Eolh“, které zde tvoří jakési srdce příběhu a ENSLAVED v nich rozehrávají opravdovou epopej progresivní metalové hudby. Mne osobně velmi zaujala atmosféra závěrečné „Hiindsiight“, kde byly použity i dechové nástroje a různé kvílející saxofony zpestřující atmosféru proudění chladného severského vzduchu do útrob nekonečna. Je velmi dobře, že nový zpívající klávesák Hakon Vinje do sestavy skvěle zapadl a zvuk kapely i díky svému čistému hlasu obohatil, takže všichni kdo oplakávali odchod jeho předchůdce, si rozhodně nemusí na nic stěžovat, poměr čistých vokálů k blackovému skřehotu je zde ještě výrazněji nakloněn na stranu art-rockového proudu. V bonusové části alba byla použita předělávka singlu „What Else Is There“ od norských synthy-popových RÖYKSOPP (schválně porovnejte jejich verzi s verzí ENSLAVED) a musím říct, že se z téhle chytlavé skladby podařilo vysochat fenomenální metalový hit, zkrátka song, co neuvěřitelně baví a doslova bouchne do hlavy, škoda, že nebyla píseň zařazena někam do první půle alba a nominována rovněž na singl, protože by se zaručeně stala nejhitovější položkou diskografie Norů, ale ENSLAVED dlouhodobě deklamují, že s kariérou míří tak trochu jiným směrem. Každopádně jde o skvělý moment, který patří k vrcholům, ne sice nejlepšího, ale hodně zajímavého, hodně zvláštního a umělecky podnětného alba.

26.10.2017	Diskuse (14)	Stray janpibal@crazydiamond.cz