Last Hardrock Outsider

ENSLAVED - RIITIIR

Black metal jako hudba, která ve vás probudí až aristokratickou hrdost. Protimluv? Možná. Ale přesně tyhle pocity zažívám při poslechu tohoto alba. ENSLAVED jsou mistry nálad a atmosféry, protáhnou vás bahnem, budete se muset vláčet zasněženou plání, tváře vám posekají jako led ostré sněhové vločky, odměnou vám ale přesto bude dokonale povznášející pocit. Máte odvahu podívat se samo sobě do očí? Měli byste, jinak si poslech „RIITIIR“ nevychutnáte tak, jak ENSLAVED zamýšleli.


Klíčová je hned úvodní famózní epopej „Thoughts Like Hammer“. Zatěžkané a ponuré kytarové riffy slouží jako podpěra pro blackový chrapot a vše korunuje refrén dýchající kouzlem a zašlou slávou našich předků. Před očima se doslova zhmotňuje brána do jiných světů, kde život řídí jiná pravidla než ta naše. Pokud podlehnete a učiníte první krok, vězte, že cesta zpátky bude těžší, než jste se domnívali. Druhé zastavení „Death In The Eyes Of Dawn“ je vystavěno na podobném principu kontrastu blackových chmur a vznosné melodie. Tak krásné, tak strašně vzdálené plytkému hitparádovému krmivu pro hudební idioty. Ovzduší houstne, kytarové riffy se přiostřují, přesto ani stopy po bezduché a samoúčelné agresivitě. Místo ní raději ENSLAVED zvolní, nasadí akustickou pasáž, v níž nenásilně připomenou odkaz mága Quorthona, a jdou dál. Rozvážně, beze spěchu. A my s nimi.



Zní „Veilburner“ a album roste do dalších nebývalých odstínů krásy. Kapela tahá z rukávu další a další trumfy v podobně podmanivých, sebezpytným smutkem nabitých melodií, silných tak, že se s nimi už nechcete nikdy rozloučit. Znáte ten pocit, kdy se vám nějaká hudba zdá tak velkolepě majestátní, že si před ní připadáte jako nehodný červík, válející se v prachu. Tohle je přesně případ této desky. A když už máte pocit, že je toho patosu nějak moc, vytrhne vás z rozjímaní zemitý, až hardrockový riff, který vzápětí vystřídá poctivá blacková sypačka. Jako připomenutí toho, odkud ENSLAVED vycházejí.

 

Poslouchal jsem tuhle desku dnem i nocí. Nechtělo se mi od ní odloučit, stala se na nějaký čas pevnou součástí mého života. Za účelem psaní recenze jsem se k ní po čase opět vrátil, čekaje, jak moc se její osobité kouzlo vrátí. Žádný strach, je zpět v plné síle. Magická muzika se vším všudy. Přiznám se, chvíli se nad rozepsanou recenzí skvělo „pouze“ osmdesáti procentní hodnocení, což je, uznávám, vzhledem k předchozím řádkům trochu paradox. Objektivně (odpusťte v žánru recenze  neslušné slovo) totiž uznávám, že ke konci stopáže už „RIITIIR“ víceméně variuje již vyřčené a dále je nerozvádí. Subjektivně je mi to ale zcela jedno a solím plný počet. Už proto, že jsem se na té cestě, kterou jsem s touhle deskou několikrát absolvoval, dozvěděl leccos o sobě. Co, to si s dovolením nechám pro sebe. Ta nejskvělejší z uměleckých děl v sobě vždy mají určitou část tajemství...


16.01.2013Diskuse (0)wuxia
jindrich.goth@gmail.com