Last Hardrock Outsider

DYING PASSION - Propojeni černými vlákny (rozhovor)

S hlavním skladatelem, kytaristou a šéfem Standou Jelínkem jsem se přes mail velmi pohotově domluvil na uskutečnění rozhovoru, který by vám měl, pokud možno co nejdetailněji, přiblížit současnost u DYING PASSION a rovněž také okolnosti vzniku jejich právě u Epidemie Records vydaného osmého řadového alba „Black Threads“. Nakonec jsem tedy po naposlouchání nahrávky dal dohromady sérii otázek a už zhruba po dvou dnech od jejich odeslání dostal naprosto výživnou porci informací, v podobě odpovědí, názorů, pocitů a vůbec myšlenkového materiálu, který by měl atmosféru okolo vzniku díla objasnit.



Na konci loňského roku vám vyšla v pořadí již osmá řadová deska „Black Threads“, můžeš okolnosti jejího vzniku nějak přiblížit? Kde byla nahrána? Jak dlouho byla připravována?


Deska vznikala v průběhu posledních dvou, možná tří let a jelikož se nám v průběhu těch let vyměnili někteří členové, tak jsem se podílel na samotné tvorbě více méně sám. Když se situace v kapele trochu zastavila, co se tvorby týče, tak jsem dokonce uvažoval o vlastním projektu, nahrával jsem si songy, bylo to takové post-rockové hraní se zvukama. Nazval jsem to ELBE. Pak odešel Miky a Filip, ne že by se domluvili, ale prostě se tak stalo, jeden kvůli práci, druhý nejspíš kvůli dojíždění. A tak jsme si s Honzou řekli, že by jsme mohli konečně uskutečnit ambientní projekt, který Honza vždycky chtěl, ale nebyl na to čas a prostor. On to doslova ambient nebyl, jen jsme hráli naše songy v komorní atmosféře. Udělali jsme několik koncertů a byli jsme překvapení, že ty písně dokážou znít leckdy i lépe. Honza v ambientu začal používat elektrické pady, které jsme pak při aranžování nových songů hojně využívali. Během toho se k nám přidal Radek a začali jsme připravovat desku. Měl jsem tou dobou připravených asi osmnáct songů (včetně věcí z ELBE), na desku se dostalo jen deset, dvojalbum se nám točit nechtělo.:-)


Na textech jsem pracoval s Mirou Václavkem, je to šumperský bohém, spisovatel, básník a textař. Napsal jsem mu ke každému songu námět a on ho krásně básnicky otextoval. Probrali jsme celkový koncept, spojitost mezi skladbami, propojené černými vlákny. Jsou to momenty, které nedokážeme vysvětlit, ale dennodenně je prožíváme. Mira Václavek o desce napsal, cituji: Každému z nás se už někdy stalo, že myslí na nějakou písničku, přehrává si ji v duši a najednou - ji někdo nahlas zpívá, až to s námi trhne překvapením. Nebo když člověk hledá slovo, kterým by vystihl myšlenku, která se mu právě zrodila v hlavě, a v tom ji řekne někdo úplně jiný, jakoby se napojil na naši mysl nějakým neviditelným datovým kabelem. Ať chceme nebo ne, jsme spojeni a propojeni. Nad celým tímto naším světem se nachází pavučina černých vláken, kterými běží naše myšlenky, pocity, bolest, radost i tužby úplně stejně, jako když do pavučiny skutečné vlétne moucha, spadne kapka vody, nebo se do ní opře vítr. Je černá nikoliv proto, že by snad ona barva měla vystihovat špatné, ale proto, že naše prostředky jak to popsat jsou velmi omezené. Stejně jako v případě temné hmoty, což je termín pro něco, co z té největší části tvoří náš vesmír, tedy i nás samotné a my nemáme ani zdání, co to vlastně je. A vlastně je to tak i s hudbou samotnou. Není, a přesto nás dokáže nést vysoko a daleko, být nám mostem nad rozbouřenými vodami, klidným přístavem mysli, může nám dávat křídla i způsobit lásku. A proto buďme v případě našich myšlenek obezřetní a vyvarujme se těch zlých, negativních a destruktivních. Protože nevíme, co se s nimi na druhém konci vlákna může stát. A stejně jako se vším, platí jedno, co dáš to i dostaneš. Tedy dávejme a dostávejme jen dobré. O tomhle a o pocitech, které z toho plynou, je toto CD.


Deska se nahrávala v Praze u Martina Peřiny (Spacosh), známého taky třeba z kapel BETWEEN THE PLANETS a SOUSEDI. Točili jsme ve více studiích, tak jak bylo potřeba, bicí v Hostivařském studiu kvůli prostorům a pak v menších studiích zbytek. Spacosh se postaral i o mix desky a mastering svěřil Matoušovi Godíkovi. Měli jsme i několik hostů, kteří nám nahrávku obohatili. Měl jsem připravené smyčce a žestě v MIDI a oni to nahráli na živé nástroje, což působí samozřejmě mnohem lépe. Do dvou songů nám zpívá soprán dcerka Eliška, dala tomu hodně zvláštní atmosféru, obzvlášť v písni Echoes of the Past je neuvěřitelné to propojení minulosti, které se mi při poslechu zobrazuje, slyším tam svoje dětství, ale zpívá tam moje dcera. Někdy se mi stává v takovém polobdění, kdy ani nespím, ani nejsem vzhůru, a do uší mi hraje hudba, že cestuji časem nebo že čas vlastně ani neexistuje, nesvazuje, je to moment, který se nehýbe a vnímám jen ty události. Ono se to těžko vysvětluje, ale tak nějak v tom songu to je.



Jak bys nový materiál charakterizoval? Jste s ním spokojeni? Co všechno bylo zapotřebí udělat, aby byl výsledek co nejlepší a nejbližší vašemu aktuálnímu rozpoložení?


Z výsledkem jsem samozřejmě spokojen, to jinak ani nejde, když si s tím člověk tak dlouho hraje. Snažili jsme se dojít k maximální spokojenosti, jinak to ven nepustíš, to dá rozum. Se Spacoshem jsme na tom pracovali tři - čtyři měsíce, on mě průběžně posílal mixy k jednotlivým songům a společně jsme to pak konzultovali tak dlouho, dokud to nebylo perfektní. Spacosh si hodně vyhrál s efektama, dostalo to úplně jiný rozměr, až bych řekl takový post-rockový nádech, nebo jak by Spacosh řekl: postroček. Ale jak materiál charakterizovat, to asi nedokážu říct, pro mě je to určité období, které jsem si prožil a z našeho rozpoložení to šlo tak nějak samo. Člověk u toho nesmí moc přemýšlet, spíš tomu dát momentální pocity a přenést je do hudby.


Ptám se, protože vím, že se v průběhu let vyvíjíte a jestliže jste kdysi začínali jako doom metalová kapela, tak dnes se o vás vůbec nedá mluvit jako o metalové kapele a vlastně se už o vás nedá mluvit ani jako o kapele hrající alternativní rock, čímž samozřejmě nechci říct, že to co hrajete, je horší než obě výše zmíněné škatulky, právě naopak….


Já to škatulkování obecně nemám moc rád, hudba mě buď baví nebo nebaví - trochu klišé, ale je to tak. Ale chápu, je třeba to nějak přiblížit. Když je třeba někde napsat žánr co hrajeme, tak popravdě nevím co napsat, alternative rock to úplně není, prog rock nebo post rock taky úplně ne, tak nevím, poraď mi. Letos 14.2. to bude 20 let od našeho prvního koncertu, za tu dobu se muselo zákonitě lecos změnit. Naše hudba je zrcadlem našeho aktuálního rozpoložení a tak si můžeš pustit zpětně těch osm desek a třeba v tom najdeš i nějaký příběh. :-) A jak by řekli kolegové HEIDEN - Na svůj příběh jsme tu sami.



Nevím, zda-li to stylové podchycení budu volit správně, ale ze skladeb vyzařuje jistá uhrančivost a strnulá atmosféra dost často typická pro kapely z post-rockového ranku, je tomu tak? Co vás při tvorbě nových skladeb nejvíce ovlivňovalo? Sehráli roli i nahrávky od někoho jiného?


Jak jsem se zmiňoval, myslím, že tomu pomohl i dost Spacosh, který to zvukově tak trochu namířil do těchto post-rockových vod. Ale je to i tím, že tři skladby jsem vytáhl z projektu ELBE a ty k tomu dost směřovali. Třeba song Forgivness vznikl tak, že jsme byli u kamarádů na maringotce v jedné zapomenuté sudetské vesničce. Současně už vlastně neexistuje, ale na mapě je ještě malinkým písmem napsáno ELBE. Nějak to tam na mě celé dýchalo takovou temnou, ponurou atmosférou, ale zároveň mi tam bylo moc příjemně. Tam jsem si řekl, že ty pocity musím přenést do hudby. Myslím, že i text se Mirovi moc povedl a vystihl tu situaci, která se tam před léty odehrála.


Ze skladeb však kromě atmosféry proudí i pozvolné melodie, které se velmi dobře poslouchají. Příkladem budiž titulní song „Black Threads“, který považuji za nejhitovější, co tedy můžeš o tématu DYING PASSION a uhrančivé melodie říci? Rozhodně mne díky nim nepřijdete alternativní, ale naopak vcelku dobře poslouchatelní.


Melodie jsou pro mě hodně důležité, to že to působí uhrančivě je možná přirozenost a že hitově, tak to je asi náhoda. Při tvorbě nechávám vývoj skladby přirozeně plynout a strašně mě baví, jak to roste pod rukama. Asi to je jen můj pocit, ale cítím v songu Black Threads vliv DEAD CAN DANCE, hlavně ve slokách, určitě to nebyl záměr, ale některé momenty mi je evokují. Nejvíc to jde však cítit v písni In the Fog, tam to vypadá, že jsme si pozvali Lisu Gerrad na vokály.:-)


Každopádně možná právě proto, že song Black Threads působí hitověji, natočili jsme k němu i klip. Natáčeli jsme v pražském ateliéru APfotostudio. Veškerou práci okolo klipu jsme svěřili Michalovi Skořepovi (STROY), který to celé vymyslel, natočil a sestřihal. Má můj obdiv, protože ten člověk opravdu umí. Úžasná byla Lucka Drábková v roli tanečnice. Byl to pro nás obrovský kulturní zážitek, když jsme ji sledovali při natáčení. Dovolím si trochu bulváru, Lucka vystupovala dokonce na předáváni Grammy v Los Angeles.



Velkou zajímavost pro mne představuje už úvodní song „Connected With the Universe“, který je dle mého velmi silný, co se týče podmanivé atmosféry i celkového zvuku, jednak Zuzka začne zpívat poněkud nízko položeným hlasem, takže asi minutu jsem byl v šoku a na vážkách, zda-li jste jí nevyměnili za nějakýho chlapa/jakože nového frontmana/, a za druhé ty úvodní pomalu plynoucí zvuky působí, jakoby je hrály nějaké zvláštní dechové nástroje? O co vůbec jde?


Jsou to opravdu dechové nástroje, hned v tom úvodu to je trombon, pak se přidá i trubka a saxofon. Ale jsou na tom různé reverby a delaye, takže se ti to možná může zdát zvláštní, ale mě se to tak líbí. Normálně to nedělám, ale k tomuto songu jsem přistupoval hned od začátku jako k úvodnímu, měl i pracovní název Opening song. Zuzka má dar, který je pro naše skladby obrovským přínosem a její alt opravdu působí chlapsky. :-) 


Ze Zuzky jde cítit na desce obrovská pohoda, užívala si volno, byla to pro ní vlastně taková dovolená, udělali si s Eliškou výlet do Prahy. Nikam se nespěchalo, což je u zpěvů hodně důležitý, snažili jsme se nijak netlačit, nazpívat to v naprostém klidu a zaznamenat tak přirozený výraz. Když se tlačí na pilu, nikdy nemůže výsledek dopadnout dobře.


Na desce je i song nazvaný „Island Song“, zajímáte se i o tamější hudební scénu, co bylo vůbec odrazovým můstkem k tvorbě podobné skladby?


Když jsem skladbu nahrál, tak mě to evokovalo náladou trochu SIGUR ROS, tak jsem tomu dal pracovní název Island Song, který jsme ve finále ani nemuseli měnit, protože to sedělo i k textu. Je o člověku, který se potýká s každodenním shonem a život mu utíká mezi prsty. A nejraději by odcestoval na opuštěný ostrov. Myslím, že je důležité umět se zastavit, uvědomit si sám sebe a utříbit si svoje myšlenky, meditovat. Mám v plánu natočit k tomuto songu další klip. Jsem už domluvený s Martinem Čechem, naším vydavatelem, že bude hrát hlavní roli. S Martinem tyhle témata rádi probíráme, jezdí hodně do Jeseníků nebo na Šumavu, takže natáčení bude taková jedna společná meditace, kdy ze sebe vytáhneme všechny démony. :-) Ostatně mám nápady téměř na všechny songy, ale k tomu je potřeba spousta času, budu se snažit. Island Song sám o sobě má asi nejpozitivnější náladu na desce, zároveň je takový snový, nostalgický a tak trochu prog nebo aspoň pro nás, protože je celý v 7/4 rytmu, i když na první poslech to asi málokdo pozná. Prostě další hitovka. :-)



Vnímáš novou desku jako posun a další chtěný vývojový stupínek v rámci vaší tvorby? Čeho si na novém materiálu nejvíc ceníš?


Vždycky se něco někam vyvíjí, nová deska je určitě zase trošku jiná něž její předchůdci. Ale vždycky poznáš, že to jsou DYING PASSION. Na nové desce si cením především toho, že to funguje, mě ta deska opravdu baví. Asi jsem divnej, že to dokážu stále ještě poslouchat, když už jsem to slyšel v průběhu práce asi tisíckrát. :-) Taky mě hodně bavila spolupráce s lidmi, kteří se na desce podíleli, měl jsem to štěstí se obklopit schopnými a milými lidmi a myslím, že je to na desce cítit.


Ano, je poznat, že jde o pečlivou a neuspěchanou práci, která vyzařuje hodně pozitivní energie. Předpokládám, že budete v roce 2017 koncertovat, co tedy fanoušci můžou čekat od vašich koncertních aktivit? A jsou již akce domluvené?


Na přelomu ledna a února se uskuteční česko-slovenské turné Svlékni tmu tour 2017 labelu Epidemie Records. Kromě nás vystoupí i brněnští HEIDEN, kteří představí aktuální desku Na svůj příběh jsme sami a SOMNUS AETERNUS s deskou Exulansis, my budeme hrát taky převážně z nové desky.


Musím taky zmínit, že naši sestavu po vydání desky posílil čerstvě Ondra Prekop, kterého na tour můžete vidět, jak drtí kytaru a obsluhuje i klávesové party. Věřím, že pro kapelu to bude přínos, protože z jamů na zkušebně jde cítit potenciál a budeme tak moc na novým materiálu pracovat kolektivně.


Na turné Vás srdečně zveme a budeme moc rádi, když se přijdete za námi zasnít.


27.1. Brno - Melodka

28.1. Ostrava - Barrak

3.2. Praha - Modrá Vopice

4.2. Plzeň - Divadlo pod lampou

10.2. Banská Bystrica - Tartaros

11.2. Žilina - klub Kolečko


Videoklip k titulní písni alba „Black Threads“:



Některé skladby z novinky si můžete poslechnout na bandzone profilu DYING PASSION.


19.01.2017Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
23.01.2017 23:17

Pod rozhovor dnes umístěn nový videoklip.

 

wuxia
19.01.2017 08:26

Tenhle rozhovor beru jako svým způsobem pandán k rozhovoru s Brunem. A teď nejde jen o to, že jsou u obou černobílé fotky a že Zuzka hostuje na nových Hypnos. Jde o velmi podobné vyznění: snaha o pozitivní sdělení a energii. Tady jde samozřejmě o to, že jak Standa Jelínek tak Bruno jsou přemýšlivé osoby, které nemají v hlavách drtiny a něco svou muzikou chtějí říct. Novinka Dying Passion je velmi povedená a jsem moc zvědav, s čím se v březnu vytasí Mr. Kovařík a spol. :). Dobrá práce.

 




 

 

 

 

 

 

TOPlist