DYING FETUS - Wrong One To Fuck With

90%

Ten název je prostě boží. A k tomu ten obal. Chtě nechtě se mi vybavila filmová řezničina „Machete“ od Roberta Rodrigueze s božským Dannym Trejem v hlavní roli. Tam taky chtěli vyjebat s tím nepravým. A jak to dopadlo, ví každý, kdo tuhle láskyplnou poctu osmdesátkovým béčkovým brakům viděl. S DYING FETUS je to má podobně, až na to, že tohle není žádný „camp“, nýbrž poctivá áčková řezničina. Úder přímo na komoru, ovšem v brilantním technickém provedení. Mívám občas problém s technicko-deathmetalovými kapelami, jejichž hudba je příliš matematická, akademicky chladná. Forma občas přebíjí obsah, a když se po třech-čtyřech posleších vzpamatujete z náletu instrumentální brilance, zjistíte, že pod povrchem je trestuhodně prázdno. U novinky DYING FETUS ale nic takového nehrozí, jejich kompoziční schopnosti jsou mimo pochybnosti. Šílené technické pasáže, z nichž se točí hlava, prostřihávají chytlavými groovy momenty, v nichž zaznívají reminiscence nejen na old school death, ale i thrash. Díky tomuhle nenásilnému a do celku citlivě zakomponovanému přístupu je „Wrong One To Fuck With“ albem, které se hrdě hlásí ke svým kořenům a zároveň hledí nekompromisně vpřed.

Jednotlivé skladby jsou natlakované množstvím nápadů, změn rytmů, ale vše působí organicky, přehledně a logicky. DYING FETUS se nepředvádějí, technicky složitá hudba z nich tryská zcela přirozeně a výsledkem je hutná a výživná porce, která udivuje nejen nelidsky dokonalým provedením – i když ty kopáky ve „Fallacy“ jsou podle mě stopro triggerované – ale uchvacuje i jakýmsi poctivě zemitým přístupem k věci. Někde v druhém plánu je cítit pot, krev a pach spáleného masa. A co je vůbec nejdůležitější, ve všech skladbách jsou umně zakomponovány okamžiky, které se vyjeví až po dalších a dalších přehráních. Zprvu si spokojeně pokyvujete hlavou nad perfektně odvedeným, ale nijak překvapujícím tech-deathem, ale po mnoha pečlivých posleších zjistíte, že se před vámi zas a znovu otevírají prostory, kterých jste si dosud nevšimli. Těch zákrut, odboček, stop-timů, nečekaných přemostění je tam tolik, že máte na mnoho večerů co zkoumat. Zvuk alba je zvonivě kovový, průrazný, majestátní. Prostě znamenitě odvedená práce, která překonává svého předchůdce „Reign Supreme“.

30.06.2017	Diskuse (4)	wuxia jindrich.goth@gmail.com