Last Hardrock Outsider

DESTRUCTION - Under Attack

Co říci k novému albu německých DESTRUCTION a být co nejvíce přesný? Určitě to nelze shrnout šmahem. Hodně totiž záleží na tom, nikoliv jestli je dotyčný fanouškem zmíněného žánru, ale na tom, kdy se konkrétně k této kapele dostal. Pokud jste měli to štěstí a posloucháte je od osmdesátých let, tudíž znáte období jejich nespoutaných, ovšem i instrumentálně nápaditých, počinů, nepředstírané dravosti a entusiasmu a také naprosto originálního zvuku, vy všichni budete z nového alba „Under Attack“ dle mého spíše zklamaní. Ne že by kapela upustila páru, ale čeho je moc, toho je příliš, kdo by chtěl pořád dokola ustrnout u velmi podobných variací na jedno a totéž téma? Pokud naopak patříte mezi ty, kteří se k jejich hudbě dostali až po roce 2000, a buď upřednostňujete spíše alba z posledních šestnácti let, nebo tak nějak berete všechno, pak se spíše budete držet názoru, že i na této letošní thrashové vánici něco je, i když už to není úplně ono, protože kapela už nějakou dobu opakuje totálně vyprázdněné motivy do naprostého zblbnutí a její dravost působí spíše jako plakátové situování se do role věčných metalových agresorů. Pak samosebou ještě můžete patřit k fanouškům tvrdé hudby, kteří kouzlu DESTRUCTION nikdy nepodlehli a právě teď se k nim blížíte, aby jste ochutnali, a nebo jste je nikdy příliš neřešili a setkání s nimi tak bude jedním z vašich prvních. V těchto případech je výsledek otevřený, protože mám za to, že největší šanci na oslovení novinkou mají kuriózně ti, kteří neznají všechna ta skvělá old-schoolová alba a berou kapelu prostě jako nějaký nářez. Kdo kapelu doposud nemusel, ten si jí i nadále stěží všimne, kdo jí doposud neznal, má nezatížen minulostí mnohem větší šanci, aby se mu zalíbila. Ona totiž deska „Under Attack“ ve srovnání s klasikou neobstojí ani kdybychom sebevíc chtěli. 



DESTRUCTION se totiž už pár let nazpátek stali jakousi neosobní sériovou výrobnou na thrashový nářez, neměnný, nasupěný, drsně uplatnitelný v jakékoliv době. Jenže tohle je hrozně špatně. Dřív tam totiž byly i nápady, motivy, po kterých naskakovala husí kůže, skvělá sóla a riffy. Se slzou v oku vzpomínám na časy skvělých temných alb s řezavým zvukem „Eternal Devastation“ a „Release From Agony“, na apokalyptický živák „Live Without Sense“ nebo na totálně nedoceněné, přitom svou progresivitou naprosto devastující, bez-schmierovské album „Cracked Brain“. Což o to, oni ani některá alba z nové etapy nebyla vůbec špatná, jenže ona linie, kdy si kapela zachovávala ještě určitou nápaditost a zůstávala stále agresivní, skončila po desce „D.E.V.O.L.U.T.I.O.N.“, poté jakoby nastal čas na nekonečnou recyklaci a vrcholem tohoto stavu je letošní novinka, po jejímž poslechu vím, že je prostě s mou velmi oblíbenou kapelou konec. 


Ano, je to pravý thrash, má to rychlost, drive, je z toho cítit energie, ale nějak to padesátiletým Němcům už nevěřím. Mike Sifringer stále krouhá jeden riff za druhým, i když už zdaleka není tak kouzelný a nápaditý a jeho síla letos tkví spíše v sólech a záhadných vybrnkávačkách, protože jakmile se dostane skladba do obrátek, získá podobu neosobité hmoty. Schmier huláká jak berserk, který netuší zdali se nejdřív vymanit z ocelové pasti, do které byl chycen, nebo napadnout novou kolem pobíhající oběť, všechno se řítí bezmyšlenkovitě stále vpřed a já vím, že to vysoký frontman, svírající odjakživa baskytaru, má ve skutečnosti nastavené už dávno úplně jinak a mnohem více si užívá působení u PANZER, kapely, kde působí s pány Hermannem Frankem a Stefanem Schwarzmannem sběhlými od ACCEPT. Ano, jsou to stále DESTRUCTION, ale až nebezpečně bezksichtí, za každou cenu agresivní, takže vlastně působí jako někdo, kdo tu hudbu hraje, nikoliv z umělecké potřeby, ale z nutnosti zaměstnavatelů od Nuclear Blast opětovně naplnit alespoň v načrtnutých konturách jakýsi předobraz thrashové legendy, která to prostě nikdy nevzdá a bude kolem sebe mlátit palicí až do úplného konce. Děkuji, je mi to líto. Po třiceti letech s vámi musím napsat, už nechci, přestože se z formálního pohledu nic závažného nepřihodilo a vše si drží stabilní ráz předchozích dvou (dle mého rovněž méně povedených) alb.


15.05.2016Diskuse (9)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

k.eight.a23.06.2016 14:01

Mě se novinka zatím líbí víc než jejich poslední předchozí zásek "Spiritual Genocide", nedokázal jsem mu věnovat víc než dva poslechy. Pravda je, že se to Cracked Brain i "novodobé klasiky" The Antichrist a mé nejoblíbenější "progové" D.E.V.O.L.U.T.I.O.N. moc nechytá.

 

stefanos24.05.2016 22:47

Je to tak, stejně jako dvě předchozí je to slabší, ale opět se tam našlo pár skvělých skladeb, tak aspoň něco. Ale mně to stačí, pořád se jich bojím.

 

Valič
24.05.2016 21:00

Stray: Já mám od Kreator rád v podstatě všechno, dokonce i desky jako Renewal nebo Endorama (asi nejmíň mě od nich baví Outcast). Pleasure To Kill se mi teď kupodivu líbí možná víc než v těch 80. letech, kdy jsem měl tendenci ji srovnávat s těmi následujícími řadovkami. Dnes se mi na ní líbí právě ta syrovost, neuhlazenost a špinavý zvuk, tedy věci, které jsem tenkrát považoval spíš za negativní. Jinak ty Desaster nepovažuju za bůhvíjak skvělou kapelu, ale taky ne za nějaký odpad. Některé jejich desky si určitě pustím raději než poslední řadovky od Accuser, Holy Moses nebo Exumer. Mimochodem, zajímalo by mě, co by Rudi napsal třeba o těchhle "intoších": https://www.youtube.com/watch?v=SYXQav0bA6w :-)

 

Stray
24.05.2016 20:11

Valic: Baví mne odpoledne, kdy napises postřehy k šesti recenzím najednou. Ty už chodís jen jednou týdně? Jakkoliv mám Pleasure to kill a podobně věci rad, Coma of souls je albem, kde si všechno sedlo.

 

Valič
24.05.2016 18:31

Meresz: Ano, to jsou oni. Recenzované album Angelwhore je sice jejich nejslabší, ale to nemění nic na tom, že ta recenze je naprostý blábol. Na druhou stranu věta "Skúste si predstaviť úplne namol ožratých MOTÖRHEAD snažiacich sa zahrať niečo od SLAYER." může být pro někoho tím nejlepším doporučením (třeba pro lidi, kteří dávají přednost Pleasure To Kill před Coma Of Souls). :-)

 

Meresz
24.05.2016 18:04

To je tá kapela čo dostala na Metalopolise svojho času 1 bod od Rudiho? :D Nie je to najhoršie podľa ukážky, ale celý album by som si asi nepustil...

 

Valič
24.05.2016 17:56

70% Bezesporu jedno z nejslabších alb kapely, ale nejedná se o nějakou neposlouchatelnou hrůzu (neřekl bych, že je o moc horší než předchozí řadovka). Nicméně, pokud budu mít chuť na "starogermánský" thrash, asi z aktuálních alb sáhnu raději po novince od jejich služebně mladších kolegů Desaster: https://www.youtube.com/watch?v=r7EMx4TBg1Q Stray a Meresz ale tuhle "krásu" asi moc neocení. :-)

 

Meresz
15.05.2016 18:43

Táto kapela nikdy nebola bohviečo, ani vyhlásené staré dosky z 80s (aj) vďaka nie veľmi kvalitnej produkcii som nepobral ako niečo nadštandardné v rámci žánru. Aj ukážky z tejto dosky naznačujú, že ide o typickú sériovo vyrábanú rezničinu made by Nuclear Blast. Nie som vyslovene ich "hejter", nejaké dobré fláky som si v ich tvorbe ponachádzal, ale táto kapela je naozaj len pre ortodoxov. Iným metalovým fanúšikom nemajú čo ponúknuť.

 

gin15.05.2016 10:47

Souhlas s recenzí do posledního puntíku. Nedalo mi to, a dal jsem albu tři poslechové šance, ale stále špatně. Škoda, že se nevydali cestou alba D.E.V.O.L.U.T.I.O.N. , které považuju za jejich nej album v tomto tisíciletí. Musel jsem si ho hned pustit, abych si spravil chuť. Myslím, že už líp nebude, ale na Brutalu si je určitě dám. Živě to má ještě pořád koule.