Last Hardrock Outsider

DESTRUCTION - Spiritual Genocide

Rád přiznávám, že pro tyhle německé řezníky mám hodně dlouhodobou slabost, která se táhne již od konce osmdesátých let minulého století, kdy jsem k jejich thrash metalu ještě coby čtrnáctiletý výrostek natvrdo přičichl a oblíbil si jej. Novinka nazvaná „Spiritual Genocide“ je však k mému rozčarování (a i v kontextu jejich novější a nutno zde rovněž říci, méně osobité tvorby) poměrně nevýraznou sadou. Hodnotím jí tedy zhruba stejně jako předchozí počin „Day Of Reckoning“, kterému taky do kvalit těch lepších alb DESTRUCTION hodně scházelo, hlavně tedy nápady, spontánnost a pověstná zvířeckost z dávné minulosti Němců. Ono to však s DESTRUCTION není zas až tak zlé, jak se může na první pohled právě z tohoto textu zdát. Pokud bude taktovku kapely svírat pevně v rukách Schmier, navíc s výtečným dvorním sekerníkem Mikem Sifringerem po boku, budu si jist, že DESTRUCTION laťku nastavenou jejich zřejmě nejslabší a zároveň vcelku dobrou deskou („All Hell Breaks Loose“) prostě již nepodlezou. Novinka není převratná, nepřináší žádné nové impulsy, ani výborné songy v tom jejich starém a zavedeném. Je to prostě jen další dobrá sada thrashe, za jaký by byla celá řada jiných kapel vcelku ráda.


 

Letošní dvanáctý zářez na pažbě působí oproti albům jako byly „Inventor Of Evil“ nebo „D.E.V.O.L.U.T.I.O.N.“, které dobře reprezentovaly minulou plodnou dekádu, že se drží tak nějak zpátky, lépe řečeno, nenabízí zas až tolik výrazných momentů z žánru thrash, nepojímá tolik vrstev kytarových motivů, natož aby nabízelo nějakou přidanou hodnotu v podobě osobitého ozvláštnění. Přijde mi, jakoby DESTRUCTION zjednodušili a svůj thrash metal počali stavět zejména na kombinaci - agrese/ přímočarost. Rovněž lze na novince vystopovat i podezřele sílící hardcore stopu (vytažená basa/ méně kytarových nápadů), která mne, snad poprvé od hubených časů NEO-DESTRUCTION (1993-1998) a doby kdy Schmier spokojeně působil u HEADHUNTER, naplňuje obavami, majícími na sobě nebezpečné visačky - „Devadesátá léta“ a právě „Neo-Destruction“. O staré kultovní tvorbě se tak v souvislosti s novinkou nemá cenu vůbec zmiňovat, ta se zdá být již navždy nedostižná.

 

Co se týče textů letošních skladeb, jde ve většině případů o klasická, tak trochu klišovitá témata, jako je oslava metalové pospolitosti a vědomost vlastních kořenů (v textu „Legacy Of The Past“ je zmíněno mnoho názvů albových milníků metalové historie, počínaje pilíři britské heavy metalové školy, konče thrash metalovou klasikou), vše ukuchtěno s přispěním několika pěveckých hostů  - Tom Angelripper (SODOM) a Gerre (TANKARD). Dále pak kontroverzní téma koncentračních táborů naťuknuté v „City Of Doom“, nebo velmi aktuálně pokračující úpadek stabilních hodnot současné společnosti, navíc podporovaný mediální masáží veškerým bulvárním svinstvem, často dosazovaným do pozice normálního stavu věcí, to vše v opravdu výtečné titulní skladbě. Ta zůstává jedinou výraznější položkou letošní novinky, takovou, jaká se i s odstupem let může natrvalo zařadit do pravidelného koncertního setu mezi léty prověřený materiál DESTRUCTION. Letos jsme tedy dostali tak trochu obyčejnější výsledek. Nevadí, snad tedy příště.


Recenze poskytnuta webu MarastMusic.com


13.02.2013Diskuse (4)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
28.04.2022 17:08

Mě spíš přijde, že čím víc měl člověk aktivit, tím si zadělával na větší průser.

Po pravdě, ve chvíli když jsem si sbalil kufry na MP (poslední článek mě tam vyšel v polovině července 2012), tak jsem vůbec netušil, jestli ještě budu někam psát a pokud ano, tak jak dlouho mě to vydrží. Obdržel jsem nabídky asi ze čtyřech webů (s veškerým respektem jsem odmítl Metal Forever, a potom také již neexistující Abyss). Na ty NMNL bych úplně zapomněl, ale je možné, že tam opravdu něco vyšlo, páč jsem tamodtud znal osobně jejich stavitele, nicméně to bylo nějak ještě v létě 2012, v době kdy ještě vůbec nebylo jistý, jestli zas naskočím na MP, páč tam ta nabídka byla a já jí sice po roce přijal, ale už nerealizoval). Marast byl volba, protože jsem se s nima znal osobně, nic jsem nikomu nesliboval , prostě jsem tam napsal pár desítek článků. Paralelně možná ty texty vycházely s Crazy Diamondem, ale já už si to nepamatuju, není v tom nic osobního vůči žádnému z uvedených webů, ale čím víc jsem psal na Crazy Diamond, tím jsem si byl víc jistej, že tohle je to co chci. Budovat svůj prostor, nikomu nepodléhat. Je snad špatně se půl roku rozkoukávat, nevědět ale zároveň makat, a pak si zvolit svou cestu? Vždyť to, že jsem vybudoval tenhle web a držel se svého, je přeci jednoznačně kladná věc a ne záležitost hodná opovržení, ne? Konec na MP byl jednoznačně nejlepším rozhodnutím od roku 2010, kdežto začátek tím nejhorším od roku 2000. Dobrý věci se nedějí bez špatných.:-)

Hooya: Ale překvapuješ mě, jakej si vrták. To je jakobys u vás ve vsi šel někomu prodat vajíčka a ještě za deset let by ti tuhle věc, na kterou si logicky už zapomněl, furt nějakej chytrák předhazoval.

 

Hooya
28.04.2022 15:51

Nechci vypadat, jako stalker roku, ale nebylo to náhodou tak, žes napsal jeden-dva články na nmnl.cz (No music, no life) a pak přišel Louža s návrhem CD?

Si vzpomínám, že v jednu dobu vycházely články na CD a Marastu paralelně, ale to už CD dávno fungoval.

 

Stray
22.04.2022 17:56

Psal jsem tam "externě" zhruba v době, kdy se tenhle web stavěl, tak nějak nezávazně, zhruba druhá půlka 2012. Pamatuju, že jsem na Marastu měl tak druhej článek, když Louža přišel s návrhem, že by pro mne měl možnost získat a udělat tenhle prostor...nakonec jsem tam napsal ještě asi dalších patnáct článků (odhadem), ale to už stavební práce jely ...v tom 2012 mě ani ve snu nenapadlo, že tu CD bude ještě za deset let.

 

Martin
22.04.2022 17:35

Stray: Koukám, ty jsi také psal chvíli pro Marast nebo jen nějaká spolupráce?