Last Hardrock Outsider

DEFTONES - Koi No Yokan

Okamžik, kdy se DEFTONES stali fenomenální kapelou, neproběhl znenadání. Neudeřil žádný blesk z čistého nebe, aby všichni okolo najednou vyplašeně trnuli, co že je to za podivuhodný úkaz, ale právě naopak, kapela pozvolna v průběhu celých patnácti let rostla, vyvíjela se a sílila. Co se týče fanouškovské základny, tak v posledních letech dokonce ještě znatelněji, než tomu bylo kdykoliv dříve, v době kdy kvintet ze Sacramenta sice platil za čelní představitele rychle se rozvíjející nu-metalové scény, ale byl stále brán jako zvláštní úkaz v celém tom pelotonu kapel. V současnosti jsou DEFTONES již zcela osobitou jednotkou, byť se stále hlásí k vzorům, které je v průběhu let ovlivňovaly. Mezi ty nejvýznamnější patřili vždy překvapivě britští THE CURE, pod jejichž vlivem se parta okolo China Morena pozvolna stylově přesouvala a sice od drsnějších počátků k aranžérsky vymazlenějším kompozicím, které jsou čím dál častěji a ve větší míře zaházeny jakýmsi snovým baldachýnem.


 

Novinka „Koi No Yokan“ je druhým zásekem DEFTONES od tři roky staré a nutno říci velmi vážné automobilové nehody původního baskytaristy Chi Chenga. Ten strávil několik měsíců v komatu, podporován celou kapelou, aby později přešel do dlouholetého rehabilitačního programu. O návratu do kapely však nemůže být vůbec řeč. K minulé desce („Diamond Eyes“) byl tedy povolán náhradník – Sergio Vega. Ten u kapely vydržel do dnes a na tvorbě „Koi No Yokan“ se plně podílel. Novinka však pokračuje v intencích minulého, více hitového a jaksi jemnějšího alba. Předchozí počin však spíše doplňuje, než aby hudbu DEFTONES někam dál posouvala a rozvíjela. A dělá to s opravdovou noblesou. Znovu jde tedy o špičkově zaranžovaný materiál, kam se čím dál častěji zapracovávají, jak melancholické Morenovi fáze plné naléhavosti, tak agresivní riffy Stephena Carpentera, kytaristy, který v kapele od počátku její existence představuje pomyslný druhý skladatelský pól a jeho vklad je poněkud divočejší a více excentrický.

 

Stejně jako u titánské sopky „Diamond Eyes“, je zde jasná touha stavět spíše na citlivě zakomponovaných melodičtějších fázích, než se nechávat strhnout moderními trendy všech prapodivných uštěkanců stojících kolem dokola. DEFTONES se zkrátka o ostatní generační souputníky (po skladatelské stránce) zajímají pramálo. První dvě zveřejněné vlaštovky – brutální osudová morda „Leathers“ a příjemně plynoucí rocková hitovka „Tempest“ však patří na novince k tomu úplně nejlepšímu. Zbytek desky jakoby pouze kontroloval, co již bylo minule kapelou předloženo a tak „Koi No Yokan“ pouze doplňuje dva roky starého předchůdce. Za zmínku sice stojí plno dalších skladeb, pro příklad hned úvodní dva songy „Swerve City“ a „Romantic Dreams“ obsahující mnoho zajímavých melodií i mohutný bagroidní riffing, nebo nostalgická „Entombed“, jejíž ospalou atmosféru umocňují hradby smyčců. V konečném součtu jde o velmi kvalitní desku, ale tak trochu stojící ve stínu „Diamond Eyes“.


13.01.2013Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

dee
13.09.2015 18:00

Souhlas, skvěle napsaná recenze :) už aby vyšla další placka, Deftones jsou dokonalí