Last Hardrock Outsider

DEF LEPPARD - On Through The Night

Kapela DEF LEPPARD patřila ve svých počátcích k NWOBHM, tedy k novému heavymetalovému hnutí, které ovládlo Britské ostrovy na počátku osmdesátých let a tak v případě, že se někdy někde vynoří oponent, který bude tuhle pětici chlapců z průmyslového Sheffieldu osočovat z podbízivosti nebo nepříliš velké tvrdosti, budu mezi prvními, který jejich hudbu obhájí a vše co charakterizuje označí za přednosti nikoliv nedostatky. DEF LEPPARD byli na počátku osmdesátých let skutečným zjevením, protože z krajiny, která jinak proslula tvrdou, zatěžkanou, ponurou a punkově pouliční hudbou, nikdy v té době nevzešlo něco tak pozitivně energického, svěžího, mindráků prostého a chytlavého jako jejich rané songy. Zatímco ostatní metaloví rebelové té doby působili jako bandy zatvrzelých venkovanů vedoucích své generační vzpoury ve znamení nespokojenosti s kdečím, DEF LEPPARD stavěli na odlehčenosti, pozitivním a vzdušném projevu. Není divu, že největšího ohlasu se později dočkali ve Spojených státech, které, zdá se, jejich hudbu daleko lépe chápali a oceňovali, jenže na začátku byla cesta kvintetu velmi trnitá a kapela musela v Británii neustále obhajovat svůj status štiky, jenž se odmítá stát krátkodobou kometou. Přes konec sedmdesátých let se tak DEF LEPPARD krkolomně prokousali ke smlouvě s vydavatelstvím Mercury a po bezejmenném EP vyšla konečně jejich debutová deska „On Through The Night“, coby jedna z nejsvěžejších generačních výpovědí nové britské heavymetalové vzpoury. Sestava se po prvních letech ustálila a tvořili jí zpěvák Joe Elliot, dva kytaristé Steve Clarke a Pete Willis, baskytarista Rick Savage a bubenický benjamínek Rick Allen, kterému bylo v době nástupu do kapely v roce 1978 pouhých patnáct let.



Nepříliš komfortní životní podmínky mladých Britů, zastávajících v sedmdesátých letech uvnitř průmyslové aglomerace střední Anglie dělnické profese a nadšení pro rockovou hudbu, kvintet doslova semkly. Největšími vzory pro DEF LEPPARD byly od počátku vždy domácí hardrockové formace sedmdesátých let, zejména pak THIN LIZZY, UFO, QUEEN, ale i glam-rockoví MOTT THE HOPPLE nebo také velikáni dinosauřího hardrocku - LED ZEPPELIN. Kapela se vždy snažila o spojení hlasitých heavymetalových kytar s poněkud zpěvnější výstavbou, o čemž svědčily skladby na debutu velkou měrou. Sice ještě nešlo o ony vyhypeované chorály, kterými se DEF LEPPARD zapsali do historie o pár let později, ale i tak byl nemalý skladatelský potenciál potvrzen načechranou melodikou, která čistila vzduch od obvyklých klišé metalové hudby - temnoty a negací.


Od úvodního momentu je „On Through The Night“ napěchováno skvělými songy, které nedají posluchači vydechnout, není divu, že se daleko později nechala slyšet celá řada světoznámých muzikantů a označila desku jako tu, která je nemilosrdně chytla a ovlivnila jejich hudební zápal. Mezi těmito byl např. Dave Mustaine, který popsal debut DEF LEPPARD v polovině devadesátých let a z odstupu patnácti roků jako věc, která jej nejvíc ovlivnila ve snaze udělat svou vlastní tvorbu více radio-friendly. Skladby jako „Hello America“ nebo „Rock Brigade“ vlastní výrazné refrény a doslova přepadnou posluchače a naladí ho velmi pozitivním způsobem. Geniální heavymetalový riff vlastní „Wasted“, skladba, která byla kapelou hraná na koncertech snad ještě dvacet let po svém vydání a jednoznačně nejtvrdší položka na desce, odpovídající škatulce heavy metal. Pak jsou zde nějaké baladické (ne však přeslazené) věci hrající na nostalgičtější notičku – „Sorrow Is A Woman“ a „Overture“, rozmáchlejší „Satellite“, pouličně hrubiánská „When The Walls Came Tumbling Down“ nebo melodický song s výraznou zpěvovou linkou „It Don´t Matter“, který posluchači zůstane ještě hodně dlouho po poslechu v hlavě. Přestože „On Through The Night“ stojí v rámci nabroušených alb britské heavy metalové revoluce trochu stranou, určitě za těmi nejlepšími nezaostává, naopak zde nacházím mnoho vlastností a energie, které se všem těm albům od MOTÖRHEAD, SAXON, GIRLSCHOOL nebo ANGEL WITCH prostě nedostává. Skvělá, energická a frišně melodická sbírka plná pozitivní hudební energie.


12.04.2016Diskuse (3)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
14.04.2016 23:02

Ale zato Rock Brigade, Hello America a Sorrow is a women se mě drží jako klíšťata od prvního poslechnutí až dodnes...

 

DarthArt
14.04.2016 19:12

Teda ten obal je příšernej, jdu zkusit, jestli je hudba lepší :)

 

Imothep
12.04.2016 13:15

Oh yeah, zacina nam dalsi paradni serial! :o)