Last Hardrock Outsider

DEF LEPPARD - Hysteria

Album „Hysteria“ patří bezesporu k nejdokonalejším a komerčně nejúspěšnějším nahrávkám celé historie Hard´N´Heavy, a tak působilo nejen v době svého vzniku jako příkladný plakát bombastu a stadiónového rocku, šlo však rovněž o album, okolnosti jehož vzniku nebyly jednoduché a prosté komplikací. Už na sklonku roku 1983 jsou DEF LEPPARD na vrcholu pozornosti zejména amerického hudebního trhu, prostřednictvím alba „Pyromania“ tam slaví multi-platinové úspěchy a desku ve své době do čela nepustí pouze nejprodávanější album všech dob, „Thriller“ od popového kralevice Michaela Jacksona. Chytlavé skladby, jenž v sobě stále nesly stopy britského metalu, nepostrádaly výbušnou hitovost, ale ani bombastický zvuk a pro kapelu od této doby typicky vyhypeované chorály. Následující rok se již uvažuje o tvorbě pokračování. DEF LEPPARD však nejdřív naráží na organizační trable a nejsou schopni za žádných podmínek přimět vyčerpaného Roberta Johna „Mutta“ Langea k producentské činnosti. Pokusy s jeho náhradníkem Jimem Steinmanem, producentem nejslavnější desky MEAT LOAF „Bat Out Of Hell“, i s Langeho špičkovým zvukařem Nigelem Greenem končí neslavně a kapela není spokojena s výsledkem, jenž díky příliš shovívavému přístupu obou zaskakujících mistrů postrádá švih a zápal, a tak jsou práce na albu, které nejprve dostalo pracovní název „Animal Instinct“, na nějaký čas pozastaveny.

 

 

Na sklonku roku 1984 dochází k dobře známé autonehodě, během které přichází bubeník Rick Allen o levou ruku. V nejsložitější situaci, jaké kdy do té doby DEF LEPPARD čelili, však kapela prokazuje charakter a semknutost. Stejně tak Rick se ještě v nemocnici velmi statečně pere s novou situací a během léčby dostává první nápady na to, jak chybějící paži nahradit. Nově uzpůsobená, zpola akustická a zpola elektronická bicí souprava, kde údery chybějící rukou nahrazuje rozšířenou řadou pedálů se v budoucnu stává jedním z velkých poznávacích znamení DEF LEPPARD. Britové jsou zakrátko dojati příběhem semknuté kapely, která i přes tragickou událost dokázala na svého bubeníka počkat a berou kapelu za svou. Rovněž slavný producent John Robert „Mutt“ Lange, jenž je mimo jiné dodnes spjat s jejich fantastickým zvukem z osmdesátých let, mění svůj pohled na věc a je připraven ve studiu dirigovat až na několikátý pokus se rozjíždějící práce. V té době už od alba „Pyromania“ uběhly celé tři roky a po nových písních od DEF LEPPARD je obrovský hlad, zvláště pak ve Spojených státech, které mezi tím kapela přijímá jako hlavní odbytiště své hudby.

 

Nejslavnější album DEF LEPPARD nakonec vychází v deštivém létě roku 1987 a od začátku na sebe strhává pozornost. Kapela definitivně upouští od heavymetalových riffů, hlučné kytary zde totiž ve všech směrech ztrácejí svou vůdčí roli a riffy jsou nahrazeny lehkými harmoniemi a vyhrávkami, které v písních tvoří s ostatními nástroji nerozebratelnou skládačku, jenž je mnohdy prohnána přes elektronické efekty mající za úkol znásobit bombastický efekt všech skladeb. „Hysteria“ bere dech počtem navrstvených stop, precizním, ve své době skutečně hyper-moderním zvukem a celkovou vycizelovaností, jenž je ještě násobena skutečností, že všechny skladby vlastní bombastické stohlasé chorály a mají velký hitový potenciál.


 

Pamatuji, že na počátku devadesátých let kdy začalo být trendem v rocku vracet se k přirozenosti, k nepřikrášlovanému zvuku, jsem si myslel, že „Hysteria“ asi navždy zůstane tím nejmoderněji a nejfuturističtěji znějícím rockovým albem všech dob. Netuším jestli jím zůstala, ale ve své době kapela skutečně ohromovala oceánem moderních zvuků a naprosto dokonalým propojením kytar, syntezátorů, elektronických bicích a všemožných aranží, které měly jediný cíl - vygradovat už tak chytlavou stránku věci v strhující stadiónové písně. Kytarový tandem Phil Collen a Steve Clark se skvěle doplňoval a nevyjížděl do popředí víc než by bylo ku prospěchu chytlavosti a bezproblémové hitovosti skladeb, Joe Elliott se hlasově stále lepšil a rovněž logicky dostával do popředí, takže prostřednictvím studiových technologií byl dopad jeho hlasu ještě zvýrazňován.

 

Skoro každá skladba na desce je potenciálním singlem a od úvodní „Woman“ muselo být každému jasné, že nemáme co do činění jen tak s nějakým albem, které vychází každý měsíc. A já tvrdím, takové album sakra nevychází ani každý rok. Nejchytlavějšími momenty jsou zřejmě chorály jako „Pour Some Sugar On Me“, „Animal“ nebo vokálně promakaná „Armaggedon It“, které byly opravdu za singly vybrány, ale mnoho dalších skladeb rozhodně nezůstávalo pozadu. Pozitivně vnímám jak další stadiónovou vyřvávačku „Rocket“, dramatickou „Gods Of War“ a nebo titulní věc „Hysteria“. Na desce se nachází jediná slavná balada a DEF LEPPARD se svým cajďáčkem „Love Bites“ bodují po celém světě. Album dodnes patří k nejúspěšnějším rockovým nahrávkám historie hudebního průmyslu a je nesmrtelným pomníkem bombastického stadiónového rocku osmdesátých let, ve kterém samotná kapela figuruje jako záruka originálního zvuku a skladatelského přístupu.


16.04.2016Diskuse (22)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
20.04.2016 21:17

go Johny, go, go, go...

 

Imothep
20.04.2016 09:08

Jakoze hanba akademii? :o)....ale tak poskocil jsi o 21 fleku od lonska, to se zas da brat jako velkej uspech. A koukam, ze vyherce predchoziho rocniku Trhavina nam asi behem roku explodovala, protoze ji v letosnim zebricku vubec nevidim.

 

Stray
20.04.2016 08:51

S třicátým místem ani machrovat nejde, chtěl jsem vzbudit pohoršení v řadách (úmyslně nepíšu slovo - čtenářů) fanoušků. :-)

 

Imothep
20.04.2016 08:47

Furt nemachruj a neoftopicuj s takovejma nesmyslama v hodnotne diskuzi :o)

 

Stray
19.04.2016 21:17

Jen pro info. V rámci ankety Břitva se umístily tyto stránky v kategorii Médium roku 2015 na třicátém místě. Zde je odkaz: http://cenybritva.cz/vysledky-2015/ Pokračuji v práci, neboť cesta je cílem. :-)

 

17.04.2016 20:08

To Davey:Tomu rozumím, jenže když člověk vyrůstal za socíku, měl o věrnosti k pravidlům žánru docela jinou představu než lidé, kteří vyrostli ve "svobodné" společnosti. Je to zvláštní, ale i po 26 letech tady stejně rozumíme pod slovem úspěch stále něco jiného (díkybohu) než ti, kterých se socialismus nedotkl. Já to prostě beru tak, že po smrti Steve Clarka jde o jinou skupinu, která někdy ve svém "retro" stylu může přijít s něčím rafinovaným (Retroactive), ale někdy taky s úplnou blbinou - asi nejhorší extrémy (Slang a X).

 

Daveyy17.04.2016 18:16

Jasně že pamatuju totáč. Dokonce jsem tu desku v Suprafonu kupoval za tehdy fantastických 120 kčs. A nejsem ortodox fans pouze jsem napsal můj pohled na věc. Ano vím že komerce je daná a kapela rozhoduje kudy se dá. Já jsem jen na ni alergický ohledně kapel kde cítím potenciál který se potom rozplyne v kýči. Tím mě to mrzí násobně u Leppardů kde jsem měl kdysi vysoké očekávání které se časem změnilo v znechucení. A perfektně to napsal carcass ohledně EUROPE. Ano ti nestranili tvář. Pak jsou tu extrémy na opačném pólu kde vládne Láďa Křížek. Pro mě osobně je současný Def Leppard popová kapelka naprosto bez energie a umu.

 

Bluejamie65
17.04.2016 16:11

To Davey: po smrti Steve Clarka je to jiná skupina, taky je potřeba přijmout, že z našeho českého pohledu (tím spíš pokud pamatuješ totáč) Britové občas jednají naprosto nepochopitelně viz Sweet - Level Headed, Status Quo - In The Army Now, Robert Plant - začalo to Pictures at Eleven.....

 

Bluejamie65
17.04.2016 15:59

To Stray: Je jasný, že orotodoxisti budou kriticky mrčet, tím spíš, jestli o tom píší z bezpečné vzdálenosti odstupu let a dostupnosti čehokoliv skrz internet. Něco úplně jiného bylo projít v lednu 1988 kolem prodejny supraphonu v Hradci Králové a muset se navzdory spěchu zastavit a jít dovnitř, protože reproduktor nad dveřmi prodejny se zalykal při Excitable. Jak jsem už ale níže napsal, aby spojili nespojitelné, museli mít sakra odvahu a vizi. Kolika lidem, takový či podobný krok srazil vaz... - v jejich případě to byl skok vzhůru - i kdyby to mělo význam jen pro to jedno album, povedlo se. TAky to odpovídá tomu, koho třeba Elliot uváděl jako deflepardí vzory (např. Sweet) a taky tomu, že Eliot opakovaně mluvil o tom, že pro Deff Leppard jsou libozvučné melodie i refrény jeden ze základních stavebních kamenů. Tzn. udělali divoký krok, ale nebylo to v rozporu s tím, co dělali a říkali ... to bych spíš viděl v tom, co je na albu Slang

 

carcass17.04.2016 15:22

uffff, to se to tady rozjelo.....zaprodat, nezaprodat, kredit, komerce, bla bla bla....:-) Ach jo, každé zboží má svého kupce, tak to nechte na lidech. Pokud kapela cílí na širší publikum, tak je to čistě její věc, riziko nese kapela - širší publikum je nestálé a své "hvězdy" střídá jako ponožky a módní trendy se rychle mění, takže tam kapele hrozí rychlá cesta do zapomění, případně pokorného návratu ke kořenům (viz. Paradise Lost atd.). Pak tu máme stylové kapely, které si jedou svou linku a své specifické publikum si udrží celou svou kariéru, a pokud to dělají na vysoké úrovni a srdcem, tak to je pro mně to nejcennější - napadá mně třeba Overkill, Prong, Kreator, Testament, a třeba Carcass :-) jako typičtí kvalitní dlouholetí zástupci metalové linky, kteří mají už pár desetiletí co říci ....pak tu máme průsery jako Manowar, které se staly vlastní karikaturou. Ne každému se povede stát se Iron Maiden - zhmotněním metalu a encyklopedickým heslem :-). Co se týče komerčního úspěchu a zároveň udržení vysoké umělecké úrovně, tak je pro mně naprostou TOP kvalitou kapela RUSH, ny ty nikdo nemá. Hodně uznávám třeba i švédské Europe, vždycky to byla fajn kapela, která si užila svých 5 minut slávy a zase se stala fajn kapelou, aniž se změnila :-)