Boomer Space

DEF LEPPARD - Drastic Symphonies

Vlastně nejsem příznivcem kompilačních alb a různých rekapitulačních výběrovek. Můj názor je ten, že každá řadová deska má specifické fluidum. Dříve rovněž sebou nesla atmosféru doby a z toho plynoucí zvuk, takže rychlé přeskakování z jednoho období k druhému na základě nějakých ojedinělých hitových odstřižků mě zkrátka během poslechu jedné desky nikdy nevyhovovalo. Navíc již není začátek porevolučních devadesátých let, kdy se člověk ve velkém seznamoval s diskografiemi slavných rockových a metalových kapel a ujasňoval si, co je a co není pro něho dobré. Za jedinou únosnou výjimku všech kompilaček a „best of“ alb tak považuji právě ten typ kolekcí, jako je novinka „Drastic Symphonies“ od sheffieldských titánů DEF LEPPARD.


Nejde tak ani přímo o fakt, že zde máme album, kde jsou ryčné kytary nahrazeny symfonickými nástroji a jemnější aranží, jako spíš o skutečnost, že mimořádně úspěšná a skladatelsky nadaná kapela přistoupila ke svým skladbám prostě trochu jinak a perfekcionalistickému výsledku udržela jednolitý ráz. Byť je samozřejmě cítit velký respekt k původním verzím a vlastní historii. Ne však respekt, který by svazoval, ale právě ten, jež je pouze nutným motorem oné perfekce.


Deska, pořízená již před patnácti měsíci v londýnských studiích Abbey Road, má mimořádně zdařilou produkci Nicka Patricka a Ronana McHugha, naprosto luxusní a symfonickými party detailně proaranžovaný zvuk, navíc odhaluje především fakt, že DEF LEPPARD mají ve svém portfoliu zkrátka spoustu mimořádně skvělých písní. Ať už je jim na rozdíl od rockově stadiónového naturelu zde propůjčena filmovější podoba, a nebo by za jiných okolností byly hrány někde na španělku u táboráku.



Ve většině případů se zde v rámci struktury písní DEF LEPPARD drží originálních linií, jen hlučnější rockové nástroje zaměňují za smyčcový orchestr, piáno, dechy i všemožné exotické nástroje, včetně těch rytmických. Samozřejmě jsou zde dobrodružnější momenty, ojedinělé skladbové vyjímky, které jdou zcela neprobádaným směrem, ale pokud ty dopadají jako „Pour Some Sugar On Me“, z jejíž původní chorálové podoby DEF LEPPARD učinili dojemnou komorní jemnůstku, kde Joe Elliot v duetu se zpěvačkou (pro mne dosud neznámého jména) připomínají spíše někoho na způsob dvojice Markéta Irglová/ Glen Hansard, pak nemám závažnějších výhrad. Indické folklórní nástroje zdobí pikantní úvod v podobě „Turn To Dust“ a následná „Paper Sun“ zde naplno odhaluje svůj „Bondovsky velkolepý potenciál“. Trochu hůře možná dopadla „Animal“, které více prospívá dynamičtější rockový naturel.


Většina skladeb však ctí struktury originálu, takže se deska stává velkolepou přehlídkou hitů, které nám DEF LEPPARD servírují s potenciálem překonat sami sebe. Berou ze všech koutů svého pětačtyřicetiletého portfolia a to podstatné je, že ani ve srovnání s prověřeností původních hardrockových verzí nepůsobí trapně a nepatřičně. Je jedno, zdali se prezentují skrz osvědčené hymny z nejúspěšnějšího období jako „Hysteria“, „Love Bites“ či „Too Late For Love“, zabrušují do hloubi vlastní historie s „Bringin´On the Heartbreak“, nebo naopak prokazují, že velká čísla jsou schopni skládat i v současnosti, viz vynikající „Goodbye For Good This Time“ z loňské řadovky „Diamond Star Halos“. Zkrátka, podobná neřadová alba prostě beru.


31.05.2023Diskuse (8)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

spajk
01.06.2023 17:45

CD překvapivě dorazilo asi po týdnu. Přímo z Universalu.
Oproti Spotify chybí jeden song z důvodu kapacity disku. I tak to ma 77 minut.
Zcela správně vyndali Have You Ever Needed....klasická Langeovská rozplizlá balada.
Booklet naducaný ale nic podstatnýho. Tři stránky keců producenta, aranžéra a dirigenta, dvě strany děkovaček, texty chybí. Fotky žádný. Solidní zklamání.
Všimněte si schválně rozmazaneho loga. Na disku to vypadá, jak když sáhnete do nezaschlého inkoustu a přitom je to záměr. DR 7
Celkové hodnocení provedení kompaktu 4/10
Pokud mate možnost, jděte do 2 LP. Určitě si polepšíte minimálně v dynamice.
Konec hlášení :-)

 

Stray
01.06.2023 08:32

Neříkám. Není špatná. Ale mám prostě radši její klasickou verzi. U některých jiných skladeb to slyším s rockovou verzí na plichtu. Ale třeba jsem to zatím jen málo poslouchal.

 

romant
01.06.2023 08:26

Jinak Honzo, jediná věc z recenze, na kterou mám odlišný názor, je Animal. To je za mě skvělá předělávka:)

 

Stray
31.05.2023 16:15

Já už myslel, že v tom smyslu, že mě nemá cenu už cokoliv říkat. Přeci jen sem chodí taky spousta nepřejícných bastardů, co sledují, něco si myslí a mlčí.:-)

Mám to jako ty v tom směru, že od X (2002) je taky moc nesleduju. Euphoria (1999) je poslední, kterou mám doma.

U "Gods Of War" jsem šel tradičně lesem někde u Třemošné a když jsem slyšel ty tympány, trombóny a lesní rohy, nebo co to tam je, tak jsem čekal, že na mne vyběhne z křoví banda ozbrojených skřetů::-) Úžasnej začátek, který odpovídá názvu skladby.

 

spajk
31.05.2023 14:55

V tom smyslu, žes to všechno popsal v recenzi. Já tam spoustu pisniček ani neznám, nějak jsem to po X albu (nejhorší v diskografii) přestal sledovat.
Yeah a Sparkle Lounge vůbec nemám najetý. Bezejmenou desku a novinku taky moc ne.
Kings Of The World je z Mirror Ball. Jsem nikdy neslyšel.
Naživo stejně hrajou starý známý fláky. Pyromania, Hysteria, Adrenalize a Euphoria - to do Leppárdí výbavy bohatě stačí:-)
Já se musel u Gods Of War smát. Člověk čeká ten Clarkův legendární lick a přitom začnou hrát trumpety nebo co tam je :-)
Love and hate collide + Have you ever needed someone jsou téměř stejné jako původni. Radši bych slyšel White Lightning!
Nejlepší songy jsou první tři. Zbytek taky dobrej!

 

Stray
31.05.2023 14:06

Paper Sun, Gods Of War, Goodbye For Good This Time, When The Love And hate Collide za mne nejlepší. Paper Sun je monstrum!:-) Nechápu proč nemá cenu tu něco vypisovat, ani objednávku cédéčka z Anglie, když tu máme Music records. Kde vyšla Kings Of the World? Tu jsem dosud nikde nezaznamenal. je jasné, že DEF LEPPARD maj tolik hitů, že by podobných osmdesátiminutových monster mohli přearanžovat se symfoňákem hnedle pět.:-)

 

spajk
31.05.2023 13:33

Nemá cenu tu moc vypisovat. Oceňuju zařazení méně provařených skladeb. A nejvic mě baví totálně přearanžovaný skladby. Za mě Animal se povedla nejlépe, naopak Gods Of War orchestr moc nesedí. Celkově souhlas s recenzí i hodnocením.
Leppards nikdy nedělali bezpohlavní firemní výběry. Vzdycky to mělo nějakou přidanou hodnotu viz Retro Active nebo Vault.
Čekám, až mi z Anglie dorazí cd. Udělal jsem chybu a pod vlivem kladných emocí z poslechu singlu Animal provedl preorder, aniž si uvědomil, že z Anglie ted chodí zásilky dva měsíce...

 

romant
31.05.2023 10:42

Def Leppard, to je moje srdcovka a poslech Symphonies mě pohladil po duši. Krásný album.