Last Hardrock Outsider

DECREPIT BIRTH - Axis Mundi

DECREPIT BIRTH se v roce 2003 uvedli na scénu neskutečně zvířeckým albem …And The Times Begin, to následující Dismishing Between Worlds (2008) už se nesla ve znamení techničtějšího přístupu k věci – byť prasečí ryk Billa Robinsona zůstal zachován – a Polarity z roku 2010 už kapela mířila vyloženě až kamsi do hájemství pozdních alb DEATH. Stále ovšem s kanálním Robinsonovým growlem, což je aspekt, který jako jediný kapelu váže k brutal deathové minulosti. Ne každému je tato schizofrenie po chuti: jsou tací, kteří by DECREPIT BIRTH nejraději viděli znovu „při počátku času“, dalším zas právě Billův jaksi monotónní growl překáží v tom, aby si náležitě vychutnali všemožné technické parádičky a zvraty, kterých je na novice Axis Mundi požehnaně.



Otevírák Vortex Of Infinity – Axis Mundi je sice ještě celkem klasický náklep, ale už dvojka Spirit Guide startuje emotivním kytarovým riffem a i když se vzápětí láme v typickou tech-death sekačku, melodických zvolňujících pasáží a sól si užijete dosyta. Skladba má dramatickou výstavbu, neustále udržuje v pozornosti, zkrátka precizně odvedená práce. Přesto mi v ní ale – a vlastně i na celé desce – jako kdyby něco scházelo. DECREPIT BIRTH hrají jako z partesu, mají vynikající zvuk, ale když už se před lety rozhodli svou muziku povýšit na jakousi „vyšší“ úroveň a dokázat, že krom nářezu umí vyprodukovat i odlehčenější a melodičtější pasáže, čekal bych alespoň pár okamžiků, kdy mě opravdu dostanou do kolen. Kdy mi spadne čelist a já krom uznalého pokývání hlavou nad jejich nepopiratelným umem totálně kapituluju a čtrnáct dní nebudu chtít poslouchat nic jiného. Abych nespřádal vzdušné zámky a nechodil kolem horké kaše, prostě bych hrozně rád zase jednou slyšel desku, jakou byla Elvenefris dnes bohužel…BOHUŽEL stagnujících LYKATHEA AFLAME. To byl okamžik, kdy se technika políbila s čímsi nepojmenovatelným, co stvořilo monolitický klenot, který nemá obdoby. Axis Mundi obdoby má a přesto, že je to opravdu skvěle odvedená práce, kterou s chutí známkuju tak, jak známkuju, pořád je to „jen“ další z řady technicko-death metalových desek, včetně obalu a názvu, který v poslední době vychází stále víc a už mi začínají tak trochu splývat.


15.08.2017Diskuse (1)wuxia
jindrich.goth@gmail.com

 

Valič
23.08.2017 12:15

70% Tahle odnož death metalu už mě v posledních letech úplně míjí. Po instrumentální stránce je vše samozřejmě v pořádku, ale se mnou to prostě nic nedělá. V podstatě jediné, co mě z té desky opravdu baví, jsou ty tři bonusové cover verze, což asi taky o něčem svědčí.