DEATHROW - Raging Steel

80%

Když se na přelomu let 1985 a 1986 dali v Severním Porýní – Vestfálsku, konkrétně v Düsseldorfu, dohromady DEATHROW, thrashmetalová úderka založená na troskách heavymetalových SAMHAIN (neplést s americkou kapelou Glenna Danziga), šlo samozřejmě o jednu z řady událostí na značně rychle bující německé metalové scéně, která už tehdy přebírala na Starém kontinentě primární důležitost od povýšenecky (snad pouze ve vztahu k heavy metalu) působící Británie. A protože čtveřice mladíků vpadla na scénu silou orkánu a ještě ke všemu působila hodně sehraným dojmem, oplývající velmi dobrou instrumentální složkou, jejich úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Kapely si velmi záhy všimli u tehdy sice mladého, ovšem na poměry své doby velmi agilního, vydavatelství Noise Records. Kvartet tedy bez odkladů podepsal smlouvu na tři alba a hned tentýž rok vyšlo dravé debutové album „Raiders Of Doom“, které si získalo uznalé reference. Vydavatelství, které mělo své upřednostňované favority mezi jinými spolky, však nutilo mladý band znovu k dalšímu nahrávání a tak nezapomenutelná dvojka „Raging Steel“ vyšla už v průběhu roku následujícího.

Čtveřice složená z dvojice kytaristů Sven Fluge/ Thomas Priebe, bubeníka Markuse Hahna a vokalisty obsluhující baskytaru, který si říkal jednoduše Milo, do toho šla s veškerou vervou, a tak si deska vysloužila značné uznání, teutonsky hutný a neurvalý thrash metal se skutečně trefil do správné doby, protože právě v tom roce se zviditelnila řada dalších rychlých hřmotných formací hrajících podobný styl hudby, z nejznámějších vzpomenu např. SODOM. Album to však nebylo jen o tvrdosti a nasazení, ale obsahovalo ve svých drážkách i výbornou apokalyptickou atmosféru a zejména hrou obou kytaristů byly songy posunuty do mnohem panoramatičtějších sfér, čemuž dopomáhala i výtečná sóla, jež rejdila vzduchem jako tryskáče nalétávající nad okupovaným válečným územím. Tahle deska měla svou silnou stránku v oné nekompromisnosti a až děsivé obrazotvornosti. „Raging Steel“, začínající osudově znějícím intrem „The Dawn“, které přejde v strhující titulní výplach, skutečně působí jako soundtrack k válečné vřavě a ona bojovnost skladeb je násobena právě muzikantským vkladem. Svým způsobem je paradoxem, že DEATHROW, kteří v té době dovednostně převyšovali celou řadu jiných thrashových kapel v Německu, nakonec úplně zapadli a byli zapomenuti, zatímco jiní klopýtají ještě dnes, ale to už je téma spíše pro někoho jiného. Nejlepší okamžik alba má název „Dragon´s Blood“ a jde o skladbu, která kromě onoho zvukově-dějového tajfunu nabídne i melodičtější refrény.

S třetí deskou se kapela mírně přiklonila na stranu progrese a jejich „Deception Ignorated“ už budilo dojem díla, které ne každý docení, ale oproti tomu, co se hrálo v devadesátých letech, zas nešlo o žádný velký skok jinam, zkrátka chlapci se muzikantsky lepšili a chtěli zachytit určitý posun vlastních dovedností v metalové hudbě. Nicméně pak začali mít u Noise Records problémy a začali se kapel zbavovat, vše šlo (jak dobře víme) do kytek, protože mezi prvními propuštěnými byli i DEATHROW, kteří to zpočátku zkoušeli ještě s jedním albem u malé značky, ale nic převratného se v devadesátých letech u nich nestalo. Síla a motivace na pokračování nebyla, a tak tito Němci zůstávají jednou z mála lahůdek dané doby thrash metalu, která nikdy neměla potřebu svou krátkou kariéru jakkoliv v současnosti rozvíjet.

03.06.2016	Diskuse (8)	Stray janpibal@crazydiamond.cz