Last Hardrock Outsider

DEATH ANGEL - Frolic Through The Park

Přestože na druhém albu „Frolic Through The Park“ nebyl znát ještě takový stylový i hráčský posun jako na následné vymazlené záležitosti pro Geffen - „Act III“, určitě šlo o nahrávku, která nepopírala touhu thrashové omladiny po jistém vývoji. Deska vyšla na podzim roku 1988 (a to znovu u stáje Enigma Records) a nepopírala DEATH ANGEL jako semknutou thrashovou jednotku jdoucí neochvějně za svým cílem, nicméně jednou věcí byla potřeba nasytit headbangers a druhou touha po muzikantském vývoji, takže se do skladeb začaly dostávat poněkud nepřehlednější motivy a ne až tak přímočaré party. Z dnešního pohledu se zdá, že právě v této pro budoucnost velmi důležité době se kapela sama se sebou vnitřně prala. Jak je ze songů patrné, zřejmě Rob Cavestany a spol. toužili po jistém muzikantském vývoji, nechtěli za žádnou cenu dodat kopii debutu, ovšem na druhou stranu si byli vědomi svojí malé zkušenosti a velkého risku při měnění vlastního stylu bezprostředně po realizaci debutové desky, a právě proto vyznívá dvojka dost možná méně charismaticky a méně uceleně. Vlastně i díky těmto skutečnostem lze druhou nahrávku považovat za album thrashmetalové, byť jak jsem řekl, přibylo méně přímočarých pasáží a zpěv Marka Oseguedy už také nebyl jenom o bezbřehé naštvanosti a agresi, ale vykazoval se mnohdy až teskně naléhavým zabarvením. Vlastně je určitá schizofrenost znatelná z několika stěžejních skladeb – tak např. už úvodní „3rd Floor“ posluchače nápadně upozorní, že v žádném případě nepůjde o totožný bezstarostný a vývoje prostý vzorek thrashového nářezu, jako tomu bylo v případě prvotiny, rovněž u „Bored“ jsou do thrashových riffů zapasovány funkové postupy a jisté, tak trochu deformované, melodie. Pravým opakem zůstává třeba famózní metalová jízda „Devil´s Metal“, což je z mého pohledu ten úplně nejpravdivější thrashmetalový old-school, jaký si jen můžete představit, skladba však neuvěřitelně chytá za srdíčko a dodnes jí považuji za vyloženou ozdobu tohohle kompletu, který zřejmě vznikal v době, kdy se samotní DEATH ANGEL stále rozhodovali, kam vlastně budou pokračovat a tahle věc zřejmě zbyla ze starých časů. Dalším důkazem touhy po vývoji byla např. skladba „Open Up“, která asi nejvěrněji znázornila budoucí cestu a směr třetího alba „Act III“. Její funkem ovlivněné party, časté změny temp, výjezdy baskytary a rozvolněněji působící zpěv na pozadí stále ještě metalových riffů a groovy rytmiky, to všechno utvořilo nejen z této skladby, ale i z valné části „Frolic Through The Park“ jakýsi předěl mezi nekompromisně thrashovým debutem a evolučně vyspělým, muzikantsky propracovaným a multi-žánrovým albem „Act III“. Rozhodně šlo o vývojově podstatnou záležitost, u které je třeba zmínit, že obsahuje i zajímavě zpracovaný kissácký cover „Cold Gin“. Celkově vzato další zajímavá deska od mladých Filipínců, kteří se o dva roky později dočkali svého uměleckého vrcholu, který vyšel těsně po přestupu k mamutímu vydavateli Geffen, jenž jej dokonale zazdil. Bohužel však se v roce 1991 DEATH ANGEL dostali do fáze vlastního rozpadu, kterému dost dobře dopomohli nejen neslavné prodeje třetí desky, ale i nehoda jejich tourbusu během jednoho nočního přesunu v rámci amerického turné, kdy kapela s vážně zraněným Andy Galeonem zůstala hodiny trčet uvnitř pouště bez jakékoliv lékařské pomoci.




03.04.2016Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Zetro
09.04.2016 10:02

Snaha tam nejaka je ale v tej dobe som to asi celkom nedokazal docenit. 70%

 

Valič
03.04.2016 21:13

80% Z desky je opravdu cítit určitá snaha se někam posunout, ale výsledek není ani zdaleka tak přesvědčivý jako u následující řadovky.