Last Hardrock Outsider

DARK TRANQUILLITY - Construct

DARK TRANQUILLITY jsou pro mne příkladem velmi pilné kapely, na kterou se však postupem doby neprávem zapomíná. Navzdory upadajícímu zájmu metalových médií se nacházejí i po dvaceti letech ve výtečném rozpoložení a svým fans pravidelně servírují kvalitní alba. Ačkoliv styl, se kterým vešli kdysi ve známost, již dávno neplatí za něco nového a senzačního. Pořád si zkrátka udržují vysokou kvalitu a jejich nová (méně sledovaná) alba si vůbec nic nezadají s těmi starými, kdy na ně byla, díky boomu göthenburgské metalové školy z poloviny devadesátých let, upřena pozornost. Jejich současná tvorba, včetně zde recenzovaného posledního alba „Construct“, které vyšlo už v první půli minulého roku, spojuje všechny výrazné prvky jejich starých nahrávek a ještě přidává současný pohled na věc. Tomu je přizpůsoben ostrý zvuk, temná atmosféra a přímočařejší konstrukce skladeb, ve kterých se kapela dlouho nerozmýšlí, aby vyjela do nějaké chytlavější pasáže. Zároveň si to celé drží osobitý hrubý sound, pro tyto rozohněné Švédy jinak velmi typický.

 

Když jsem tak zpětně poslouchal celou jejich diskografii, zjistil jsem, že to s fenoménem DARK TRANQUILLITY mám úplně jinak než třeba se SOILWORK a IN FLAMES. Nebudu zde říkat lépe nebo hůře, zkrátka pohlížím na ně trochu jinak. Přesněji řečeno, to co u jedněch beru za klad, u druhých to mám spíše za slabinu a naopak. Zatímco mne na IN FLAMES baví jejich současný stav, tedy především chytlavost a vyčištěnější (tak nějak více disco) prostor ve skladbách, na SOILWORK je to všudypřítomná kombinace riffové údernosti a zpěvných refrénů. Úplně jinak to mám však se zde recenzovanou stálicí DARK TRANQUILLITY. Oceňuji totiž především jejich variabilnost a vývoj, kombinaci nářezových partů s těmi atmosférickými, oceňuji propracované fáze i naopak ty hitové. Nejděsivější a nejtemnější polohy jejich tvorby, přesně ty, kde se Mikael Stanne se svým vřískotem od nějaké podbízivosti či temné romantiky odvrací jak to jen jde, jsou pro mne tím pravým. Mými nejoblíbenějšími alby jsou tudíž kytarově hodně promakaná „The Gallery“, a pak ještě o něco mladší běsnící šelma „Damage Done“, naopak moc nemusím album „Projector“ (nepřijde mi totiž chytlavé, ale umolousané a neprůrazné). Novinka má k této posledně zmíněné desce sice vcelku blízko, je totiž také přímočará, temná a melodická, ovšem líbí se mi neskonale více. Jednak skladby jsou lepší, za druhé je zde Stanne už v mnohonásobně lepším hlasovém rozpoložení než kdysi.


 

Když se všechny ingredience utvářející vývojovou linii tvorby DARK TRANQUILLITY spojí a ještě se tomu přidá něco současného navíc, výsledek nemůže být nikdy špatný. A také že není. Novinka „Construct“ spojuje totiž vlastnosti z několika etap jejich staré tvorby do jednoho kompletu a ještě je opatřuje přímočařejším a vcelku chytlavým feelingem. Kdo si žádá drsnost a temnotu, dostane je. Kdo naopak gradující songy, kde ona gradace je prezentována jak zpěvnějšími refrény, tak naopak úderně vyřvanými fázemi, ten bude rovněž spokojen.

 

Vzhledem k tomu, že jsem DARK TRANQUILLITY naposled pravidelně sledoval zhruba někdy okolo posledního úspěšného alba („Character“), které vyšlo téměř před dekádou, jsem byl nyní, navzdory faktu ohledně stažení kapely do pozadí, dosti překvapen z velmi dobré formy, dalece vzdálené nějaké starobě a vyčichlosti. Překvapilo mne naprosto bezproblémové a nenucené transformování jejich letitého stylu do současné doby. Vzhledem k tomu, že o nich nebylo v posledních osmi letech příliš slyšet (navzdory stabilně vydávaným albům), jsem byl příjemně překvapen, jak kvalitní právě jejich poslední nahrávka je. Všechno je zkrátka na svých místech a Mikael Stanne se svými kumpány prostě nepolevili ani o píď a v loňském roce přišli s velmi dobrou deskou, kterou jejich fanoušci dle mého musí ocenit. Jde totiž o spojení všeho dobrého, co jejich tvorba napříč svým vývojem nabídla. Všechno to zanícení, drsnost („Endtime Hearts“), temnota („State Of Trust“), ale i chytlavost („Uniformity“) a dobrá poslouchatelnost („What Only You Know“) jsou u nich stále patrné. Výborná deska, kterou jsem si vyloženě zamiloval.


17.03.2014Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz