Last Hardrock Outsider

CUTTING EDGE - Of Mind Decay

Čas od času mě chodí do mailové pošty od muzikantů pobídky k recenzi na nějaké nové album nepříliš známého souboru. Většinou tedy danou věc letmo naťuknu a po dvou třech skladbách zastavím. Přiznám se, že se málokdy stalo, aby mě něco až tak moc zaujalo, že bych měl potřebu o tom napsat. Stalo se tak však nyní, v případě debutové desky od slovenských rockerů CUTTING EDGE, kteří působí na albu „Of Mind Decay“ poměrně aktuálně, sebejistě a určitě ne jako nováčci. Jejich hudba je prezentována s kvalitním muzikantským i zvukovým zázemím a naopak bez omšelých klišé.


Songy jsou poplatné post-mileniálnímu hardrockovému soundu a lze o nich říci, že jsou kombinací nahuštěné rockové alternativy (ne, já to slovo fakt nemám rád, ale jak jinak tu kapelu vymezit od všech Párplů a Uriášů?) a srdnatého, dejme tomu zaoceánsky znějícího metalu. Chci říct, že se jejich hudba dá stěží označit za alternativní a přesto má kapela mnohem blíže k výrazu biomechanických strojů, jaké kdysi stavěl Devin Townsend, než aby se o kapele dalo mluvit jako o pokračovatelích legend typu LED ZEPPELIN. Tvrdím, jde prostě o moderní hard rock s přesahy k umělečtějšímu pojetí tvrdé hudby.



Klukům se podařilo sestavit sbírku energicky znějících rockových songů, které jsou postaveny tak, aby svou formou držely krok s aktuálnějším pojetím zahraniční kytarové scény. Do zvuku bratislavské čtveřice CUTTING EDGE tak vstupují především valivě táhlé motivy, tolik typické pro některé zástupce (post)grunge či jeho příbuzných škatulek. Zde bych si dovolil zmínit buď náznaky zvuku novějších ALICE IN CHAINS („Egomaniac“) a nebo ALTER BRIDGE (detonace „Phantasmatron“), na druhou stranu kapela neopovrhuje klasickou rockovou stavbou se silným beatem, šikovným kytaristou, který je schopen naprat do skladby všechny ty riffové valy a ještě předvést sólíčko, za jaké by se nemuseli stydět ani pánové vyskytující se v kapelách, které tak rádi nazývají prog-rockovými. Zkrátka a dobře CUTTING EDGE jsou v instrumentální rovině velice vyspělým projektem.


Zpěvák, jehož hlas je spíše charismatický, drásající posluchačovi emoce, než aby šlo o školený zázrak s patřičným rozsahem, je vlastně asi nejslabším článkem skládačky. I když se vlastně ani o něm nedá říct, že by do celku nezapadal. Noblesu zde prostě nehledejte, mnohem spíše tu špínu. Mám pocit, že s poslechem „Of Mind Decay“ se mi podařilo narazit na jeden z nejzajímavějších nových artiklů na scéně našich východních sousedů.


Obstojně gradující skladby, jako již zmíněné „Egomaniac“ nebo „Phantasmatron“, nejenže vlastní velice zajímavé názvy, ale jde o hutné a velmi nabušené rockové valy, které sice tak nějak samozřejmě vycházejí z bluesových kořenů a Hard N´Heavy zázemí, ale jejich směr jim velí zaujmout nejen chytlavostí i prožitkem, ale být i aktuální. Zvuk je mocně nahallovaný, přesně jako kdysi u nahrávek Devina Townsenda, což rovněž přispívá k zajímavosti díla. Asi nejreprezentativnější věc „Into the Bleak“ má v sobě jak lehkost rockové hymny, tak umělecké sebevědomí ne až tolik přístupné progrese - viz videoklip. Přestože skladba střídá dravé kytarové party a pohybuje se mezi slokami a refrény, dokáže přinést i teskné saxofonové sólo a celkovou uměleckou nadstavbu. „Point Nemo“ má hlubinatý kytarový zvuk a její ústřední riff mne nutí popřemýšlet, co mě ten part jenom připomíná. Po chvíli to mám, to je přeci podobný part, s jakým vešli před třiadvaceti lety ve známost DEFTONES ve skladbě „My Own Summer“. Hodně se mě líbí nazvučení celé desky, zejména bicí působí lahůdkově a přispívají k pestrosti skladeb. Dvojici písní „Of Mind Decay Pt 1“ a „Of Mind Decay Pt 2“ je tak možné považovat za přirozené vyvrcholení díla, které, kromě krátkého intra a o něco delšího instrumentálního outra „Closure“, vlastní optimálních sedm skladeb.


Rozhodně osvěžující, sebejistá a aktuálně znějící sbírka v oblasti moderního rocku či metalu. Progres bez samoúčelnosti, naopak plný skvělých hráčských výkonů a silových nájezdů na refrén. Jenom mě přijde divný, proč má právě tahle kapela na bandzone tak málo fanoušků a proč těch informací o ní prostě nikde moc není? Ale asi to bude jenom tím, že je prostě nová.


02.09.2019Diskuse (3)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
02.09.2019 22:04

Sulphur: Netušil jsem, že mě odkazy na tuhle hudbu poslal někdo, kdo sem čas od času taky chodí a tyhle stránky zná. No prostě mě ta nahrávka zaujala a chtěl jsem se jí zabývat.

 

Sulphur
02.09.2019 21:57

FUUHA...velka vdaka stray za tolke slova chvaly na album. Naozaj si to vazime!!!

 

Pekárek
02.09.2019 19:58

Fajn recka, určitě zkusím.